Foto:Shutterstock
Měly by rodiče na prázdniny dětem zvýšit kapesné?
Pravidelné kapesné je z pohledu finanční gramotnosti mnohem užitečnější než jednorázová odměna. Dítě se učí hospodařit a tato příležitost trvá, i když se mu třeba nedaří ve škole. Pravidelnost je opravdu důležitá, byť by kapesné mělo tvořit jen pár desetikorun týdně. Zvýšení kapesného v době prázdnin často dává smysl, protože o prázdninách mají děti také více příležitostí utrácet. Jezdí na výlety, tábory, k babičkám, na dovolenou, starší děti tráví více času s kamarády. Dočasné zvýšení kapesného by ale mělo mít svá pravidla. Měli byste si v rodině včas říci, co z kapesného platí dítě platí a co rodiče. Například zmrzlina, drobné suvenýry nebo bubble tea s kamarády si dítě může platit samo. Naopak vstupné, dopravu a podobné výdaje zase hradí rodič.
Kolik peněz dát dítěti na tábor nebo dovolenou k babičce?
Univerzální částka pro pobyty mimo rodinu neexistuje, stejně jako u odměn za vysvědčení nebo u výše kapesného. I tady záleží na věku dítěte, délce tábora, jeho programu, ale také na tom, jestli dítě bude mít vůbec příležitost něco si koupit. Tuto otázku ale rodiče určitě mohou prodiskutovat s vedením tábora. Obecně, ať už částka bude jakkoli vysoká, je dobré si s dítětem vysvětlit, že peníze nejsou soutěž s ostatními. Určitě se na táboře najde někdo, kdo bude mít kapesné vyšší, nižší nebo žádné. A všechny varianty jsou v pořádku, protože odpovídají zvykům nebo možnostem dané rodiny. Vaše dítě nemusí mít nejvíc. Ujistěte jej, že má přesně tolik, kolik bude potřebovat a je jen na něm, aby přemýšlelo, za co peníze vydá.
U dovolené u babičky je každá rada drahá. Někteří prarodiče s rodiči dítěte otevřeně mluví i o kapesném pro vnoučata a pak je možná i dohoda na tom, kolik peněz vlastně dítěti s sebou k babičce dát. Někteří prarodiče ale mohou peníze dětem dávat tak trochu tajně, což není úplně rozumný přístup, ačkoli je činěný s nejlepším úmyslem. Tady bych snad i poradila nechat prarodičům volnou roku a kapesné zvolit podle svých úvah. Trocha mezigeneračního spiklenectví bez pravidel nikomu snad neublíží.
Je lepší dávat dětem hotovost, nebo peníze posílat na dětský účet?
U mladších dětí má hotovost jednu velkou výhodu, peníze jsou konkrétní, představitelné, názorné. Dítě vidí, kolik peněz má, kolik utratilo a kolik mu zbylo. To mu pomáhá pochopit základní princip hospodaření, a to je velmi důležité. U starších dětí naopak dává smysl pracovat s realitou, která je už dnes běžná a zřídit mu účet, naučit zacházet s kartou a podobnými bezkontaktními platebními metodami. Odměna za vysvědčení tak pro některé může být hezkou příležitostí třeba ke zřízení dětského bankovního účtu. Je ale stěžejní, aby rodiče s dítětem výdaje neřešili jen běžnou kontrolou v aplikaci, ale hlavně postupným povídáním si, jak účet funguje, jak snadné nebo obtížné je s účtem hradit, na co si dát pozor apod. Finanční výchova dítěte by se neměla se zřízením dětských účtů stát jen dohledem.
Má rodič dítěti říkat, za co má peníze utratit?
Rozhodně ne. Rodič má být jen průvodcem, který menším dětem může dát např. základní pravidla, jak s penězi obecně zacházet, ale nemůže řídit v žádném věku jeho rozhodnutí. I méně úspěšná útrata je zkušenost a takto se i na nerozumné utrácení svých dětí rodič musí dívat. Jednoduché pravidlo, které může fungovat velice dobře, je: část peněz si odložíš a část utratíš později. Dítě díky tomu naplní svou obvyklou touhu utratit něco hned a současně si vlastně i takto jednoduše vyzkouší princip spoření. Když už se stane, že dítě všechny peníze utratí rovnou a zároveň za něco z pohledu dospěláka nerozumného, zbytečného, nemučte děti slovy „já ti to říkala“. Je lepší si s dítětem sednout a probrat, jestli je se svým rozhodnutím spokojené a v případě, že ne, rozvést, co by příště udělalo jinak.
| Projekt ManoMoneta pomáhá dětem ze 4. až 6. tříd základních škol lépe porozumět hodnotě peněz a základním ekonomickým principům. Prostřednictvím workshopů, které probíhají zdarma ve školách, učí lektorky děti zábavnou a srozumitelnou formou, jak s penězi zacházet, přemýšlet v souvislostech, rozpoznat rizika zadlužení, nebo se orientovat v nástrahách online světa. Součástí projektu jsou volně dostupné výukové materiály na webu www.manomoneta.de/cz, které mohou využít pedagogové pro vlastní výuku, stejně jako rodiče, pokud chtějí s dětmi rozvíjet finanční gramotnost doma. Mezinárodní projekt ManoMoneta vytvořila nadace finlit. |
Nový komentář
Komentáře
Asi jak kdo. Malá vyjde s hotovostí. I u našich, kde v Coopu berou karty, ale když jde nakoupit mámě, dostane peníze a když si skočí venku pro nanuka, stejně zaplatí hotově. Přijde mi, že stánky s občerstvením stejně většinou karty neberou. My teda žádné trojgenerační spilkenectví nemáme, člověk platí keš nebo kartou podle potřeby, ale nenaučili jsme ji být bez hotovosti, že by neměla na pití nebo na zmrzku, ani její kumpáni ne. Bubble Tea u našich ani nemají, tak ušetří, to si nekupuje ani v Brně, i když má kapesné od tatínka podle mě hodně velké.
"A bylo by vždy nerozumné, pro život hledat jízdní řád". Ať to uděláte, jak to uděláte, vždy to bude špatně. Mám na mysli rodiče z "nižších cenových skupin". Ne ty rodiče, pro které je měsíční kapesné pro děti od šesti let cca 1 tisíc korun. Ale to bych kolem tohoto téma mohla napsat román.