Nedávno jsem se zapletla do diskuze, z které vyplynulo, že nejen v Americe, ale i v Evropě je již celkem běžné dávat čtyřletému dítěti kapesné. Nejprve mě to šokovalo, posléze přimělo k zamyšlení, jestli a jaký to má u takhle malých dětí přínos, a kdy tedy vlastně s kapesným a dalšími odměnami u dětí začít.

Kdy je ten správný věk a čas? A kolik peněz by se vlastně mělo dítěti dávat? A dávat mu je jen tak, nebo např. za nějaké splněné úkoly? Tyto a další otázky mi prolétly hlavou a uvědomila jsem si, že to jednou budu muset také řešit a vzhledem k neustále se snižujícímu věku, kdy děti kapesné poprvé dostanou, už to nebude ani moc dlouho trvat. No a popravdě, nevím, jak si s tímhle problémem poradit.

money

Zpočátku mi vlastně jen blesklo hlavou, co je to probůh za bláznivé rodiče, kteří dávají tak malému dítěti kapesné? Vždyť to není ani trochu výchovné. Navíc, co takové malé dítě s penězi asi tak dělá? Vždyť to vůbec nedává smysl. Pak jsem si ale přečetla argumentace některých maminek a už jsem začala o výchovnosti a správnosti polemizovat a můj předtím skálopevný postoj byl poněkud otřesen.

Vždyť to zní nakonec celkem rozumně… Rodiče začali čtyřleté Amy dávat kapesné v opravdu minimální výši a předem jí vysvětlili, jak si buď může třeba jednou za 14 dní koupit bonbóny, nebo si penízky šetřit v pokladničce na něco „většího“, co si moc přeje. Amy se rozhodla si penízky šetřit, jen občas si drobné mince vyndá z pokladničky a hraje si s nimi na obchod a paní prodavačku…

Velkým plusem je zde podle mě to, že se dítě naučí šetřit a také si uvědomí, že všechno nemůže mít hned a že jsou i takové věci, na které musíme penízky chvíli střádat, než si je můžeme dopřát.

Stela, maminka této malé holčičky, si od té doby, co jí začala dávat kapesné, tento přístup nemůže vynachválit. Pro ni to má totiž i další přidanou hodnotu. „Od té doby, co Amy dostává vlastní penízky, vždy když vidí v obchodě nějakou blýskavou pitominku, kterou nutně potřebuje, řeknu jí, aby si to tedy koupila ze svého. No a nevěřili byste tomu, ale v 9 z 10 případů si to Amy rozmyslí“, směje se Stela.  „A skončily tím také všechny hysterické záchvaty a plné oči slz, které jsme předtím v obchodech vždy, když jsme se nepodvolili nechtěnému nákupu, museli s manželem řešit. Myslím, že jsme se rozhodli správně.“

Kromě tohoto případu mě ještě zaujali ti rodiče, kteří vysvětlovali, že malou odměnu dávají dítěti za vykonané činnosti, nebo když jsou obzvlášť hodné. Tímto způsobem se je snaží motivovat, aby se zapojily do domácích prací a uvědomily si, že má každý v domácnosti něco na starosti. Některé z nich také, pokud svou povinnost nesplní, čeká naopak nějaký trest. Zde si ale myslím, že je možná vhodnější odměňovat dítě něčím jiným, než právě penězi. Vždyť pomáhat rodičům v domácnosti by měly děti samozřejmě a nezištně. Jako malou by mě totiž nikdy nenapadlo, chtít po rodičích nějakou odměnu např. za umyté nádobí nebo ustlanou postel.

Důvodem, proč mnozí z rodičů začnou dávat kapesné svým malým dětem je často to, že dítě to vidí u svých vrstevníků a nechce si připadat jako outsider. Rodiče často nátlak ze strany dítěte, které se snaží zapadnout do kolektivu vrstevníků, nevydrží a nějaké to kapesné mu přidělí. Stejný problém je dnes už i ve školkách a školách, kdy děti většinou po rodičích požadují nejnovější elektroniku (mobily, tablety apod.), nebo módní oblečení, aby zapadly a nelišily se.

V rámci zjišťování toho, jak je na tom kdo s kapesným jsem se dozvěděla, že kromě kapesného a odměn za vykonanou práci existují ještě odměny tzv. příležitostné. Jsou to buď dárky, které ve formě peněz dávají dítěti přímo rodiče, nebo rodiče prostřednictvím třetí osoby, která je většinou imaginární či fiktivní a pochází ze světa kouzel a pohádek.

Patří sem např. zejména v Americe dodržovaná pověst o víle Zuběnce (Tooth fairy), která nosí dětem drobné penízky a vyměňuje je za vypadlé zoubky schované pod polštář. V jiných kulturách je to pak třeba malá myška nebo jiný hlodavec, kterému dorůstají zoubky. Zajímavé je, že ohledně vypadlých mléčných zubů existuje mnoho pověr a tradic po celém světě, ale penízky se za ně všude nedávají. Zaujala mě např. kulturní tradice na Srí Lance, kde děti hází své mléčné zoubky na střechu nebo strom, když je poblíž veverka nebo v Pakistánu, kde děti zahrabávají své zuby na zahradě a doufají, že jim to přinese nového sourozence.

Znáte nějaké podobné tradice, které by souvisely s dáváním peněz a jiných odměn dětem? Jak je to u vás? Dodržujete něco takového? Nebo jste se setkala s něčím zajímavým ve světě?

A v jakém věku jste začala dávat kapesné vašim dětem? A v jaké výši? A za co dáváte dětem jiné finanční odměny Udělala byste s odstupem času něco jinak? Podělte se s námi o zkušenosti v diskuzi pod článkem.

Čtěte také: