Marika se jako jediná z party ze svého rodiště po maturitě odstěhovala. Sebrala odvahu a ve dvaceti letech odešla za prací do velkého města. Dařilo se jí víc než skvěle. Sama neměla o peníze nouzi, a k tomu si ještě našla bohatého přítele. Kvůli nim si ho ale nebrala. Milovala ho pro jeho dobrosrdečnou a spravedlivou povahu, dokonale si rozuměli. Když se jim po svatbě narodila krásná a zdravá dvojčátka, měla už všechno, co si od života nejvíc přála. Jenže kvůli svému pohádkovému životu začala ztrácet kamarádky z dětství.
Foto: Shutterstock
„Na holkách bylo už před lety vidět, že špatně nesou moje stěhování. Prý mi není naše městečko dost dobré, na ně se brzy vykašlu. Přitom jsem s nimi zůstala dál v kontaktu, i když jen přes telefon. Já se snažila psát na náš společný chat skoro denně, jenže od nich chodilo pořád míň a míň zpráv. Omlouvaly to tím, že mají málo času. Až po pár letech se jedna z nich prořekla, že založily chat nový, jen pro jejich „správnou pětku“, co zůstala v rodném městě. Když už jsem je vytáhla na kafe, cítila jsem, že už to není takové, jako dřív. Spontánní, veselé, upřímné. Jediná Eliška si se mnou byla schopná hezky popovídat. Jenže i s tím je teď konec,“ popisuje Marika, která tuší i příčinu. Zatímco ona se nedávno stala maminkou, Eliška zkouší už mnoho let otěhotnět marně.
„Chápu, že jí to je asi líto. Ale kvůli tomu přece nezpřetrhá naše přátelství? Copak já za to můžu? Přála bych jí to, z celého srdce. Ale to je jediné, co pro to mohu udělat. A závist podle všeho cloumá i ostatníma holkama. Dana je bez práce, takže bez peněz, žije pořád u maminky. Bětka s maturitou dělá otravnou práci v továrně u pásu a o chlapa nemůže zavadit, i když by už chtěla rodinu. Petra je samoživitelka, dítě si udělala se známostí na jednu noc. Takže má taky vysoko do žlabu. No a Veronika, ta má doma zase ožralu, který se o ni ani o jejich dvě děti nezajímá,“ popisuje životy svých kamarádek Marika, která si tak jako jediná nemá na co stěžovat. A to ji, podle jejích slov, vyčleňuje z kolektivu.
„Nikdy jsem se nad nikoho nepovyšovala, ani nikoho nekritizovala. Je to jejich život, ony ho žijí. Vždycky jsem jen řekla, co je nového, žádné vychloubání. Ale přece si nebudu stěžovat, když nemám na co. Jen abych mezi ně zapadla! Jistě, mám spoustu nových kamarádek. Z práce, z mateřské skupiny, přes manžela… Ale známe se poměrně krátce, chybí nám společné zážitky z dětství, dospívání. Takové, kterým se nejvíc zasmějete. O tohle jsem nejspíš už definitivně přišla,“ smutní Marika.
Čtěte také:
- Kamarádka mě zneužívala jako alibi a teď mě viní ze svého rozvodu, vypráví Petra (27)
- Závistivá kolegyně na mě v práci ušila boudu, tak jsem jí to vrátila jinak, svěřuje se Iveta (42)
Nový komentář
Komentáře
Bohužel se tady potvrzuje, že úspěch se neodpouští, ale je smutné, pokud se to stane mezi partou přátel. Při studiu na vysoké škole jsem pracovala, abych měla peníze a moje kamarádky se rádi bavily. Jakmile jsem dostudovala, začala jsem podnikat a začalo se mi dařit. Proto jsem všechny kamarádky pozvala na mé zásnuby, na které můj snoubenec postavil na zahradě party stan. Moje kamarádky mi odpověděly, že nepřijdou, jelikož jim přijdeme až moc namyšlení.
Já vždy myslela, že vysoko do žlabu má kráva nebo prase, ne kamarádka. Jestli pronese pár těchto vtipných poznámek i o ostatních, tak padnou i ty nejpevnější přátelství.
Zavist je nesmrtelná, zpívá Lucie Bílá. A bohužel má pravdu.
To jsou zase starosti! Když je tak šťastná a spokojená a dobře žije, jakto, že si nenašla nové přátele, v místě kde bydlí a žije?
V podstatě je to normální, prostě dnes všechny mají jiné životní zkušenosti, žijí v jiném prostředí, a nic je už nespojuje. Málokteré dětské přátelství ze základní školy přetrvá do dospělosti, lidi se mění, když je člověku deset, je to jiná osobnost než skoro ve třiceti. Dřív je spojovaly společné zážitky ve škole, stejná třída, učitelé, spolužáci, asi stejné zážitky i mimo školu. Po základce už to bylo jiné, ale pořád si mohly vyměňovat školní zážitky, prožívat prázdniny a pomlouvat středoškolské profesory. Ale v dospělém životě už nezbylo nic, co by měly společného. Každá má svoji cestu, a Marika navíc opustila i to jediné, co ještě společné měly - město, kde žily. Holt se nemůže divit. Špetka závisti v tom taky asi bude, nakonec jsme jenom lidi, a přinejmenším ta, co nemůže mít děti, má celkem dost důvod závidět dvojčata. Ale Marika sama píše, že na kamarádky měla čas jen "přes telefon". To je to nejmenší, co mohla udělat, a je dost zajímavé, jak má holka přesné zprávy - na to, že tvrdí, jak s nimi není v kontaktu, tak má o nich fůru podrobných informací, jestli ona není tak trochu drbna, to taky není nic, co by člověk chtěl za kamarádku.
Dobrá kamarádka je když vás bere takovou jaká jste a naopak. Podle toho jak jsou kamarádky popsány v příspěvku je spojuje vždy nějaký rodinný či jiný problém a Marika žádný nemá. A hlavně už není nadosah. Je fajn že má kamarádky nové a časem budou i nové vzpomínky a ty které má z dětství a dospívání ji nikdo nevezme.