Kamarádily spolu od základní školy, kde seděly v jedné lavici. Nerozdělila je ani střední ani vysoká škola, kdy se vídaly už jen o víkendech. Jejich cesty se rozešly až před třemi roky, kdy se Daniela stala poprvé maminkou.
Foto: Shutterstock
Dvě návštěvy a dost
„Evě jsem nikdy nic zlého neudělala, ani ona mně, nepohádaly jsme se… Takže fakt jsem nedokázala pochopit, proč se mi najednou přestala ozývat. Co se Fanoušek narodil, byla za mnou všeho všudy dvakrát. Poprvé asi dva dny po tom, co jsem se vrátila z porodnice. Přiznávám, to jsem nebyla v nejlepší kondici. Ale podruhé, to bylo po šestinedělí, jsem už byla ready klábosit. A podotýkám, že ne o dětech. Probíraly jsme věci z její práce. Jen nám do toho Fanoušek celkem slušně plakal a nebyl moc k utišení. No a od té doby se u nás neukázala. Celé tři roky,“ svěřuje se Daniela, které se najednou nedařilo dohnat kamarádku ani na telefonu. Vždy se vymluvila, že má moc práce s novým projektem, nebo že jde zrovna na rande či na jógu.
Nikdy neměla čas
„To je samozřejmé, že jsem se nemusela trefit do správného okamžiku. Problém byl ale v tom, že Eva nikdy nezavolala zpátky. Bylo evidentní, že se mi vyhýbá, nemá zájem komunikovat. Asi po měsíci několika marných pokusů zajít spolu na kafe nebo procházku jsem to vzdala. Připadala jsem si už trapně, takhle ji uhánět. Pokud bude mít zájem, ozve se sama. No, neozvala. Snad jen jednou mi napsala k narozeninám, pak zase ticho po pěšině,“ vzpomíná Daniela, které kamarádka velmi chyběla. Zůstala doma s miminkem a najednou neměla komu se vypovídat, s kým přijít na jiné myšlenky. Časem si sice našla mezi ostatními maminkami kamarádku jinou, ale s tou to už nebylo takové. Neznaly se dlouho, nemohla se jí svěřit úplně se vším.
Odpustit nedokáže
Teď se ale situace obrátila. Daniele nedávno přišla od Evy zpráva, že je těhotná. „Samozřejmě jsem jí pogratulovala a měla z novinky radost. Jenže pachuť zklamání, že mě na tři roky vyškrtla ze svého života, nezmizela,“ přiznává Daniela s tím, že se v jedné z dalších zpráv nezapomněla kamarádky zeptat, proč se přestala najednou ozývat.
Dozvěděla se, že ji znervózňovala přítomnost miminka. „Navíc prý chtěla dělat věci, které bych já s kočárkem nemohla. Prostě nabyla dojmu, že víc patřím mezi ostatní matky, než ke svobodné holce bez závazků. Docela jsem hleděla. Nenapadlo by mě opustit kámošku jen proto, že má zrovna jiné zájmy a starosti. Takhle to v přátelství nechodí. Tedy v mém světě ne. Podle všeho jsem pro ni nebyla až tak důležitá, jak jsem si myslela. Tak teď zase nebude důležitá ona pro mě. Přestože taky opět čekám miminko a ona začala básnit o tom, jak si teď mateřskou užijeme společně, co všechno podnikneme. Zapomenout na takový výmaz ze života nedokážu,“ dodává Daniela.
Zdroj informací: respondentka Daniela
Nový komentář
Komentáře
Mám dvě velmi dlouhodobé kamarádky, jednu od ZŠ, tu znám už 50 let, a druhou od střední školy (45 let). V průběhu času jsme samozřejmě prožívaly různá období, kdy jsme se nevídaly tak často a někdy vůbec. Protože jsme se vdaly, přestěhovaly, měly děti... nebyl čas a příležitost se setkávat dnes a denně, měly jsme povinnosti, rodiny, práci, žily jsme v různých od sebe vzdálených městech. Třeba jsem kamarádku neviděla i víc než 5 let. Kdybych se takhle dětinsky urážela, už bych dávno žádnou kamarádku neměla. Pořád žijeme ve vzdálených městech, nesetkáváme se každý týden, ani každý měsíc. Existují maily, telefony. Přátelství se mimo jiné vyznačuje i tím, že funguje stále, i když nemám tu osobu denně na očích.
To jsou nepodstatné hlouposti. Kamarádství mezi ženskými neexistuje.
Teď když sama čeká miminko si Eva uvědomila že má kamarádku a plánuje jak spolu navážou na dobu před třemi lety. Přátelství je napořád ne na etapy když se mi to zrovna hodí.
No jo, nejlepší je trucovat. Zhrzená kamarádka.
Je vidět, že ani mateřství kolikrát nepomůže, aby byla z puberťačky dospělá žena.