Má kamarádka Renata byla na interrupci. Bylo jí dvacet jedna let a otcem byl ženatý muž. Spala s ním proto, že ho zkrátka milovala k zbláznění. 

Když se s ním seznámila, tak o jeho manželce nic netušila. Jevil se jako svobodný muž, který s ní trávil spoustu času. Zamilovanost byla oboustranná a při pohledu na ně by jim člověk záviděl. Renata zářila a byla snad poprvé díky nabyté lásce šťastná.

Vztah plynul, trávili spolu hodně času včetně víkendů, a tak uběhlo pár jejich šťastných měsíců.

Pak v příběhu sehrála roli náhoda. Renata potkala svého milého s jinou a on dělal, že ji nevidí. Když na něho začala mávat, vehementně jí posunky naznačil, ať jde dál a nevšímá si ho. Později jí přiznal, že je pět let ženatý a že má dvouletou dceru.

Renata zjistila, že je těhotná. On se k tomu vyjadřoval velmi zmateně a mluvil o velké lásce a také o tom, že se rozhodně rozvádět nehodlá. Ale že Renatu velmi miluje.

Rozhodování o tom, co bude dál, bylo jen na ní. Trvalo jí jen pár dní, než došla k závěru, že interrupce je pro ni jediné řešení. Neměla kde bydlet, byla velmi mladá a bez prostředků. Nejhorší na věci bylo, že byla stále zamilovaná.

 

Po interrupci jsem ji jela vyzvednout do nemocnice. Stála před šedou budovou Vinohradské nemocnice a on ji držel za ruku. Když mne viděli, oběma se očividně ulevilo. Rychle se rozloučili a ona nasedla do mého auta. Vyprávěla mi, že říkal, jak je mu líto, že si to dítě nenechali. Čistě emotivně, jelikož nikdy z jeho strany nepadla zmínka o zabezpečení, přiznání otcovství či jakékoli jiné praktické poznámce k věci.
S odstupem času se zdá, že se rozhodla správně. Co myslíte?

 

Období po interrupci nesla velmi statečně. Je to silná osobnost a je si většinu věcí schopna vysvětlit rozumem. Rozum u ní nad emocemi vítězí. Po této zkušenosti byla snad jen ještě o něco tvrdší sama k sobě i k okolí.

 

Já bych to nezvládla. Na potrat bych nikdy nešla, ale co já vím……….
Spíš jsem měla to štěstí, že jsem ho nikdy podstoupit nemusela. Na rozdíl od Renaty jsem nikdy nevynechala antikoncepci. Možná proto, že by případná interrupce byla pro mne otřesnou zkušeností a postinterrupční syndrom by mne neminul. Zde se používají i výrazy jako „zabití nenarozeného dítěte“ anebo „vražda“. A to jsou pro mé svědomí příliš silné pojmy.

 

A co se o postinterrupčním syndromu můžeme dále dozvědět?

Mnohé ženy si tento problém samy sobě vysvětlují slovy : "Snadnější je zápasit s následky interrupce, než zápasit s životními těžkostmi po narození dítěte". Těhotná žena, která své těhotenství neakceptuje, si často říká: "No a co, možná půjdu na interrupci, a může to vůbec mít za následek nějaké psychické problémy? Lékařské určitě mít nebudu, když půjdu k dobrému odborníkovi. Ale kdybych to dítě porodila například po znásilnění, nebo kdybych porodila nemocné dítě, nebo kdybych porodila desáté dítě, nebo když porodím dítě svobodná - to bych měla takové problémy, že se jim raději vyhnu." A rozhoduje se pro interrupci. 

A jaké jsou symptomy postinterrupčního syndromu?

Z patnácti uvedených symptomů, které uvádějí odborníci  jsem pro vás vybrala následující -

DEPRESE
Deprese je častým příznakem postinterrupčního syndromu. Může způsobit selhání imunity..
VINA
Vina je zkušeností přirozenou a biologickou. Může zabránit opakování tragických událostí a vést ke smíření. Není to milý pocit, ale může být znamením rozvoje člověka.
POSTOJ PŘEHNANÉ PÉČE
Když druhé dítě (předpokládejme, že první bylo odstraněno) onemocní, pociťuje matka přehnanou obavu o jeho zdraví, neboť ví, že již dříve ztratila jednoho potomka. Tvoří se postoj přehnané péče. Dítě takové matky často říká: "Vím, že mě máma miluje, ale já to necítím..."
PSYCHOSOMATICKÉ NEMOCI
Následkem interrupce mohou být ženy postiženy mnoha psychosomatickými nemocemi, jako je anorexie, bulimie, astma, revmatické záněty kloubů. Ve výročí potratu často pociťují (bez organických příčin) bolesti prsů a břicha.
PORUCHY V SEXUÁLNÍ SFÉŘE
Žena mající zkušenost interrupce často přestává (manželsky) žít s otcem dítěte a obviňuje ho. Stejně často upadá do promiskuity - do neuspořádaných náhodných pohlavních vztahů. Podvědomě touží znovu otěhotnět, aby si dalším dítětem nahradila to, které ztratila interrupcí.
ROZPAD SVAZKŮ
Mnoho žen vydíraných partnerem se rozhoduje pro interrupci, aby si partnera udržely. Avšak 80 % svazků se rozpadá jako důsledek interrupce. Pod vlivem biologických impulsů navazuje žena další sexuální svazek, často s mužem, který ji stejně tak nepodpoří.

Názor zkušeného psychologa na tento syndrom

Kvůli snaze o objektivitu uvádím i názor psychologa Henryho Davida, který je konzultant Světové zdravotnické organizace a koordinoval řadu výzkumů v oblasti rodiny a plánovaného rodičovství v mnoha zemích světa.
„Ve skutečnosti nic takového jako postinterrupční syndrom neexistuje. Podle mé zkušenosti většina žen, které podstoupí interrupci, prožívá spíše pocit úlevy. Nejtěžší je pro ženu období rozhodování, v této době skutečně prožívá velký stres. A je jen velmi malé procento žen, které mají po podstoupené interrupci nějaké vážné psychické problémy.
V otázce interrupce se podle mě jedná v první řadě o problém osobního hodnotového systému. Nikdo nemůže přesně vědecky dokázat, kdy život začíná, a já si zcela jednoznačně myslím, že by v prvním trimestru těhotenství měly mít ženy svobodu se rozhodnout, jestli dítě chtějí, nebo ne."

 A ještě zajímavost ohledně ženského podvědomí

Na mezinárodním kongresu na téma "Psychologické následky interrupce", který proběhl před několika lety v Římě byl obrázek od malířky, která podstoupila interrupci . Tento obrázek je pro mnohé zosobněním postinterrupčního syndromu:

  • Portrét ženy z profilu, která v místě, kde se má nalézat mozek, měla namalovanou dělohu a v ní dítě. To dítě bylo rozkouskované, ale bylo možné rozeznat jednotlivé
    části jeho těla.

Máte zkušenost s interrupcí? Jak se postinterrupční syndrom projevil u vás?

 

Zdroje – Psychologie dnes 02/2001, Henry David 
               Sdružení Virtus  (zabývá se morální a etickou výchovou)
odkaz -   http://www.virtus.jesenicko.net/hlavni.html

                   
Reklama