140917f39bb2c-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„S partnerem jsme se dohodli, že na svatbě nechceme děti. Ne že bychom proti nim něco měli, ale chtěli jsme, aby si to naši kamarádi užili spolu s námi a nemuseli se starat o své potomky. Nehledě na to, že děti se na takových událostech nudí, potom zbytečně zlobí a hosté z toho můžou být otrávení. Sami jsme toho byli na jiných svatbách několikrát svědky,“ tvrdí Anna.

Anna a její snoubenec Dan tedy na pozvánky nechali natisknout, že se pozvání nevztahuje na děti a svatební hosty prosí, aby jim na jejich den D zajistili hlídání. Tato jednoduchá prosba se ale k překvapení snoubenců vůbec nesetkala s pozitivním přijetím, naopak vyvolala vlnu nevole.

„Kamarádi s dětmi nám hned začali volat, že je naše prosba nepříjemně zaskočila a snažili se domluvit si výjimku. My jsme ale byli neoblomní, protože přece nemůžeme některé děti povolit a jiné zakázat. Jak by to vypadalo? Nebyli z toho nadšení, ale nakonec to vypadalo, že se s naším rozhodnutím o svatbě bez děti smířili. To jsme se ale šeredně přepočítali,“ říká Anna.

Ukázalo se totiž, že se parta Aninných a Danových přátel se domluvila na tom, že když na svatbu nemohou jejich děti, nepůjdou tam ani oni. Postupně to dali snoubencům vědět skrze odpovědi na pozvánky, ve kterých zaškrtnuly, že nedorazí.

„Kdyby to byli nějací jiní hosté, tolik bych to neřešila a řekla bych si, že aspoň ušetříme, ale jde o naše nejbližší přátele. Všem jsme byli na svatbách a čekali jsme, že na té naší určitě nebudou chybět. Jejich bojkot mi přijde dětinský a taky mě strašně mrzí. Ustupovat ale nechceme, protože si nemyslíme, že po nich požadujeme něco tak hrozného a nesplnitelného. Proč by jako jeden den a noc nemohli děti pohlídat babičky a dědečkové? K čemu je tedy mají,“ zoufá si Anna.

K článku se vyjádřila psycholožka a mentorka osobního rozvoje Natalia Byková:

Tato situace je pro Annu nesmírně bolestivá. Těšila se na svůj den, plánovala ho s láskou, pozornost věnovala každému detailu – a místo sdílené radosti čelí zklamání a nepochopení od těch, které považovala za nejbližší. Není divu, že ji to zraňuje. A zároveň je právě tahle situace ukázkou toho, jak se mohou potkat a střetnout dvě různé životní fáze, dvě různé sady hodnot – a jak snadno pak vznikne nedorozumění, i když to nikdo zúčastněný nemyslí zle.

Pro přátele, kteří už mají děti, jsou jejich potomci hluboce zakořeněnou součástí identity. Nejsou něčím, co se odkládá na okraj, ale přirozeným pokračováním jejich života, jejich vztahů i jejich hodnot. Pro ně není pozvánka „bez dětí“ technickou poznámkou, ale může být vnímána jako nepřijetí celistvosti jejich rodiny. Jako by někdo řekl: chceme vás, ale ne vše, co k vám patří. Je logické, že to může bolet – a také to může vyvolat obrannou reakci.

Anna a její snoubenec zase přistupují ke svému dni s jinou vizí. Touží po oslavě, která bude radostná, uvolněná, kde si lidé odpočinou, popovídají si a budou vnímat jeden druhého. Mají představu o atmosféře, kterou chtějí vytvořit, a ve svém světě nevidí v požadavku na hlídání nic tak zásadního. Nedělají to ze zlé vůle, ale z přání, aby jejich svatební den měl určitou podobu. A právě proto je pro ně těžké pochopit, proč se kvůli jedné podmínce někdo rozhodne nepřijít.

Ani jedna strana nedělá nic špatně. Jen každý jedná v souladu se svou životní realitou, zkušeností a systémem hodnot. V určitém smyslu si všichni zúčastnění vybrali věrnost sobě – a ta volba je hlubší než otázka jedné události. Možná se jednou, až Anna s Danem budou sami rodiči, jejich pohled promění. Možná si jejich přátelé s odstupem uvědomí, že šlo „jen“ o jeden večer. A možná se nic nezmění, ale všichni si ponesou tuto zkušenost dál.

Co s tím teď? Pochopit a pustit. Vzít si z toho poznání, že přátelství někdy prochází i takovými zkouškami. A že někdy i velmi blízcí lidé prostě nejsou připraveni sdílet naše důležité okamžiky tak, jak bychom si přáli. Ne z nelásky nebo neúcty, ale z vlastních hranic, priorit a vnitřních kompasů. A právě to může být jedna z nejtěžších věcí, které jako lidé zažíváme – a zároveň i jedna z těch, které nás nejvíc učí vnitřní svobodě.

Natalia Byková je psycholožka a mentorka osobního rozvoje

7909ba0def907-Vystrizek.jpgJe autorkou transformačních online kurzů,  které pomáhají lidem obnovit vnitřní sílu, nalézt rovnováhu a žít život jejich snů.

V oblasti psychologie a mentálního zdraví se pohybuje od roku 2005 a jejími kurzy a programy prošlo více než 12 000 lidí.

Pomáhá lidem, aby se stali svou lepší verzí a začali žít naplno.

Vytvořila online kurzy, které lidem pomáhají pochopit svá skutečná přání, zbavit se vnitřních omezení, důvěřovat a věřit sami sobě, brát odpovědnost za svůj život do vlastních rukou, objevovat svůj potenciál, zlepšovat oblasti zdraví, vztahů a financí, posouvat se ke svým cílům v radosti a bez vyhoření.


Více informací najdete na Instagramu nebo na nataliabykova.cz

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.