Foto: Shutterstock
„S partnerem jsme se dohodli, že na svatbě nechceme děti. Ne že bychom proti nim něco měli, ale chtěli jsme, aby si to naši kamarádi užili spolu s námi a nemuseli se starat o své potomky. Nehledě na to, že děti se na takových událostech nudí, potom zbytečně zlobí a hosté z toho můžou být otrávení. Sami jsme toho byli na jiných svatbách několikrát svědky,“ tvrdí Anna.
Anna a její snoubenec Dan tedy na pozvánky nechali natisknout, že se pozvání nevztahuje na děti a svatební hosty prosí, aby jim na jejich den D zajistili hlídání. Tato jednoduchá prosba se ale k překvapení snoubenců vůbec nesetkala s pozitivním přijetím, naopak vyvolala vlnu nevole.
„Kamarádi s dětmi nám hned začali volat, že je naše prosba nepříjemně zaskočila a snažili se domluvit si výjimku. My jsme ale byli neoblomní, protože přece nemůžeme některé děti povolit a jiné zakázat. Jak by to vypadalo? Nebyli z toho nadšení, ale nakonec to vypadalo, že se s naším rozhodnutím o svatbě bez děti smířili. To jsme se ale šeredně přepočítali,“ říká Anna.
Ukázalo se totiž, že se parta Aninných a Danových přátel se domluvila na tom, že když na svatbu nemohou jejich děti, nepůjdou tam ani oni. Postupně to dali snoubencům vědět skrze odpovědi na pozvánky, ve kterých zaškrtnuly, že nedorazí.
„Kdyby to byli nějací jiní hosté, tolik bych to neřešila a řekla bych si, že aspoň ušetříme, ale jde o naše nejbližší přátele. Všem jsme byli na svatbách a čekali jsme, že na té naší určitě nebudou chybět. Jejich bojkot mi přijde dětinský a taky mě strašně mrzí. Ustupovat ale nechceme, protože si nemyslíme, že po nich požadujeme něco tak hrozného a nesplnitelného. Proč by jako jeden den a noc nemohli děti pohlídat babičky a dědečkové? K čemu je tedy mají,“ zoufá si Anna.
K článku se vyjádřila psycholožka a mentorka osobního rozvoje Natalia Byková:
Tato situace je pro Annu nesmírně bolestivá. Těšila se na svůj den, plánovala ho s láskou, pozornost věnovala každému detailu – a místo sdílené radosti čelí zklamání a nepochopení od těch, které považovala za nejbližší. Není divu, že ji to zraňuje. A zároveň je právě tahle situace ukázkou toho, jak se mohou potkat a střetnout dvě různé životní fáze, dvě různé sady hodnot – a jak snadno pak vznikne nedorozumění, i když to nikdo zúčastněný nemyslí zle.
Pro přátele, kteří už mají děti, jsou jejich potomci hluboce zakořeněnou součástí identity. Nejsou něčím, co se odkládá na okraj, ale přirozeným pokračováním jejich života, jejich vztahů i jejich hodnot. Pro ně není pozvánka „bez dětí“ technickou poznámkou, ale může být vnímána jako nepřijetí celistvosti jejich rodiny. Jako by někdo řekl: chceme vás, ale ne vše, co k vám patří. Je logické, že to může bolet – a také to může vyvolat obrannou reakci.
Anna a její snoubenec zase přistupují ke svému dni s jinou vizí. Touží po oslavě, která bude radostná, uvolněná, kde si lidé odpočinou, popovídají si a budou vnímat jeden druhého. Mají představu o atmosféře, kterou chtějí vytvořit, a ve svém světě nevidí v požadavku na hlídání nic tak zásadního. Nedělají to ze zlé vůle, ale z přání, aby jejich svatební den měl určitou podobu. A právě proto je pro ně těžké pochopit, proč se kvůli jedné podmínce někdo rozhodne nepřijít.
Ani jedna strana nedělá nic špatně. Jen každý jedná v souladu se svou životní realitou, zkušeností a systémem hodnot. V určitém smyslu si všichni zúčastnění vybrali věrnost sobě – a ta volba je hlubší než otázka jedné události. Možná se jednou, až Anna s Danem budou sami rodiči, jejich pohled promění. Možná si jejich přátelé s odstupem uvědomí, že šlo „jen“ o jeden večer. A možná se nic nezmění, ale všichni si ponesou tuto zkušenost dál.
Co s tím teď? Pochopit a pustit. Vzít si z toho poznání, že přátelství někdy prochází i takovými zkouškami. A že někdy i velmi blízcí lidé prostě nejsou připraveni sdílet naše důležité okamžiky tak, jak bychom si přáli. Ne z nelásky nebo neúcty, ale z vlastních hranic, priorit a vnitřních kompasů. A právě to může být jedna z nejtěžších věcí, které jako lidé zažíváme – a zároveň i jedna z těch, které nás nejvíc učí vnitřní svobodě.
Natalia Byková je psycholožka a mentorka osobního rozvoje ![]() V oblasti psychologie a mentálního zdraví se pohybuje od roku 2005 a jejími kurzy a programy prošlo více než 12 000 lidí. Pomáhá lidem, aby se stali svou lepší verzí a začali žít naplno. Vytvořila online kurzy, které lidem pomáhají pochopit svá skutečná přání, zbavit se vnitřních omezení, důvěřovat a věřit sami sobě, brát odpovědnost za svůj život do vlastních rukou, objevovat svůj potenciál, zlepšovat oblasti zdraví, vztahů a financí, posouvat se ke svým cílům v radosti a bez vyhoření. Více informací najdete na Instagramu nebo na nataliabykova.cz |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Byla jsem svědkem na svatbě bez dětí a dorazili všichni zvaní. Rozdíl byl předpokládám v tom, jak to bylo rodičům podáno. Nevěsta hostům s dětmi přivezla pozvánky osobně, osobně je požádala a osobně jim vysvětlila důvody pro svoje rozhodnutí... Nikdo se necítil dotčený ani uražený. Problém možná nebude na straně kamarádů...
Tak myslím, že když jde o událost, která není pro děti moc vhodná zvlášť když alkohol teče proudem, tak se nebudu urážet a děti dám na hlídání. Jsou takový co jim děti na svatbě nevadí a jsou tací co si chcou událost užít aniž by měli s dětmi starosti. Navíc malé děti se u obřadu nudí a ruší a na oslavě je zase musíte hlídat a nemůžete se tolik bavit. Já jestli se budu někdy vdávat, tak mi děti na oslavě překážet nebudou, ale určitě bych udělala něco jako dětský koutek kde se děti za dohledu odpovědné osoby vyřadí a hosté se mohou bavit bez starostí a obav o děti.
Tož většina holek tu svatbu prožívá jako nejdůležitější akci v životě, pro chlapa je to většinou jen hodně drahá párty. Ale dnes musí být vše dokonalé. Děcka obřad nejspíš zvládnou, na další bych je určitě nebral. Budou se nudit a nejspíš i otravovat a zlobit. Zde byl, myslím, problém především v tom, jak to paní pojala. Napsat do pozvánek "zákaz dětí" by asi nas.alo každého, kdo je má. Automaticky z nich totiž dělá problém.
PS: Já to naštěstí řešit nemusel. Brali jsme se v18 letech, nikdo známý tehdy děcka neměl :-) Dcerku jsme si udělali až za pár dní...
Já mám svoje děti moc ráda ,ale,když byly malé nebrala bych je na svatbu ,ani jinou společenskou akci pro dospělé. A to ani tehdy ,kdy by to nebylo výslovné přání . To bych tam také raději nešla. Myslím malé děti s těmi školními pokud jsou vychované se dá domluvit. Nejen ,že pro malé děti to je diskomfort ,ale i pro mě jako pro rodiče.
Zažila jsem velkou svatbu i s dětmi .Sice na obřadu nebyly , někdo se uvolil a všechny hlídal, pak focení a oběd . Větší děti se najedly a už je to tam nebavilo a chtěly ven, takže pořád se někdo díval ,aby se jim venku nic nestalo,pak zase lítaly dovnitř ,že něco chtějí a potřebují a malé děti ,tak zase musely na krmení, potom je uspat a neustále někdo odbíhal se na ně podívat.Navečer potom s malými dětmi museli být odvezeni domů a to i samy maminky,protože tatínek ,již něco popil a nechtělo se mu.Myslím, že ,ani pro starší děti to není zrovna kulturní zážitek potom pozorovat přiopilé příbuzné a známé.Za mě malé děti ne a ty starší na obřad ,oběd a na večer si zajistit hlídání ,aby zábava byla bez dětí.
Popravdě, také jsem zažila svatbu, kde asi tříleté dítě doslova nepříčetně vřeštělo, protože mu nedovolili krájet svatební dort...
A maminka, místo toho, aby mu nějak přiměřeně vysvětlila, že to prostě nejde, tak je pokrčila rameny a řekla, že "on prostě chce všechno dělat sám a první."
To jako fakt?
Že nechtějí děti na své svatbě, to docela chápu, protože neví, jak se ty děti budou chovat. Na jedné svatbě měli rodiče jen 2 děti a bylo to celkem v klidu, jen pak s nimi odešli už v půlce oběda, protože se jim chtělo spát.
Na druhé svatbě co jsem byla, tak to byl celkem horor. Dětí tam bylo asi 5. Z toho dvě děti obřad prořvaly. A tím nemyslím pláč, ale fakt hysterický řev. Jedno dítě se válelo po podlaze. Obřad nebyl absolutně slyšet, snad jen oddávající slyšel ano, ostatní lidi neslyšeli nic. A rodiče absolutně nesoudní, ven s nimi neodešel nikdo.
I nadále svatba pokračovala občasným řevem, lítáním mezi lidmi, schováváním se pod stolem. A vše bylo skončeno strženým ubrusem s jídlem. Fakt svatba, na kterou se asi nikdy nezapomene. Kamarádka (nevěsta) to hodně obrečela. Myslím že litovala toho, že to taky neudělala bez dětí.
Na ostatních svatbách co jsem byla, tak to bylo bez dětí. Puberťáky tedy jako děti už nepočítám. Mládež se vždy něčím zabavila, většinou telefony.
Ale naprosto chápu, že někdo chce svatbu bez dětí.
Je to naprosto jednoduché. Ženich a nevěsta mají plné právo si určit podobu své svatby. Hosté mají plné právo akceptovat, nebo nejít. Já se nezúčastnila svatby sestřenice, protože byla bez dětí. No a moje děti jsou mojí součástí, tudíž jsem bez nich jít nechtěla a nešla. Ale bylo to ve vší slušnosti, včas jsem sdělila svůj postoj, ona respektovala, poslala jsem gratulaci, ona pak fotky... Prostě vzájemný respekt a slušné chování.
Ti vaší přátelé, kterým jste byli na svatbě - oni bez dětí, vy bez dětí - mají dnes děti. A tyto děti jsou jejich součástí. Přece, proboha, nemůžete nikomu na světě přikázat, aby strčil děcka k babce a šel se k vám bavit na vaši svatbu! No tak nikoho nezvěte, vezměte sebe, partnera, dva svědky, řekněte si na úřadě nebo v kostele ANO. Ta svatba, to je společenský trapas ať už tam děti přátel jsou nebo ne. Mnoho lidí mě pozvalo na svatbu, ale na rozvod - nikdo! Vy jste perfekcionalistka? A v takových blbostech? Jen aby vám ta vaše perfektní svatba přinesla perfektní manželství, které potrvá alespoň 5 let. Čím větší a perfektnější svatba, tím dřív se mí přátelé rozvedli. Páry, které s tím nedělaly takové cavyky, jsou spolu stále.
Kamarádům se nedivím, měli bychom to s manželem stejně. Psycholožka to tentokrát vysvětluje dobře. Ostatně my brali dceru vždycky všude, protože rodiče mi hlídali, když jsme byli v práci, ale dali jasně najevo, že je to naše dítě - naše starost a oni ho nebudou hlídat jen kvůli tomu, abychom se my někde bavili. Třeba Anna kamarády za několik let taky pochopí - pokud vůbec chce děti.
Dneska rodiče berou malé děti k moři, do restaurací a já nevím kam. Prostě všude. Mladých rodičů se ten požadavek dotkl, to je jasné. Ne že by neměli hlídání. Oni chtěli ty děti s sebou vzít, jako je berou všude. Možná si ani neuvědomili, že ty děti by tam opravdu celý den nevydržely. Bylo by to nepohodlné pro ně a nakonec i pro všechny. Že by museli kvůli nim dřív domů. Kamarádi rodičů budou asi stejně staří jako snoubenci a ty děti jsou určitě malé.
Docela chápu organizátory a hlavní aktéry svatby. Nejsou zvědaví na to, že roční Letti prořve celý obřad, že se čtyřletý Mathias zamatlá dortem až za ušima a umaže ještě sousedy u stolu a že se večer v tanečním reji budou mezi lidmi honit prvňáčkové Sofie a Mike, srazí se a způsobí si úraz.
A všude, kde je svatba pořádaná není možnost zahrady, prolézaček, hracího koutku. Třeba v zámecké restauraci. V hotelu. A ti, kdo svatbu organizují, se prostě budou řídit tím, kde ji chtějí mít a ne tím, kde by se to kvůli dětem hodilo hostům. Svým požadavkem se snoubenci rozhodně nechtěli dotknout kamarádů. Chtěli předejít problémům.
Ostatní starší hosté, rodiče, prarodiče a příbuzní si zaslouží ten den užít přece v klidu. Svatba je vlastně takové poděkování těm, kdo snoubence celý život vychovávali, podporovali, starali se o ně.
Všude věčně nářky, že je málo dětí a proč jako jich není více a všichni jsou skončí, že nerodí :D a potom, když už ty děti někdo má, tak se jim zakáže vstup, protože jsou to otravní podlidi a určitě by kazily tu pravou, dospělou zábavu. Anna má samozřejmě naprosto volnou ruku ve výběru a organizaci svatby podle svého gusta a možností. A její přátelé mají zase volnou možnost volby si říci, že se bez dětí na svatbě zase tak moc bavit nebudou a tak tam tedy nepůjdou. Osobně bych řekla, že Anna svoje kamarády zase tak moc ráda nemá, jelikož jinak by věděla, že jsou pro ně děti určitě více důležité, než celodenní a celonoční zábava na její svatbě. A k tomu, že je mají strčit k babičkám...co na to říci. Anno, ozvi se sem za pár let, až budeš mít děti. Dáme řeč o tom, jak se změnil tvůj svět a vnímání okolí, a hlavně priority, jo? Byla jsem na skutečné velkém množství svateb, s i bez dětí, vesnické, tématické, super drahé i velmi low cost. Vždy jsem respektovala přání novomanželů a dvou třech svateb jsem se proto neúčastnila. :) Čímž jsem ovšem také nedodala dárek :D. Mimochodem, Anno, svatebčané s dětmi bývají dost štědří, jelikož často mají pocit, že je třeba vynahradit to, že ty děti také semtam ječí nebo udělají binec.
Ani se nedivím. Pro přátele jsou jejich děti důležitější než nafrněná Anča. Tak si udělá svatbu jen s rodinou, bez přátel. My jsme na svatbě děti měli, nabízeli jsme rodičům dětské menu, stejně chtěli svíčkovou, obřad i hostinu zvládly, venku bylo hezky tak šly na prolézačky a skluzavky, dort zvládly taky, nejmenší spalo v kočárku a večer tancovaly. Holky si ty šaty užívaly. Postupně podle věku odpadaly, některé později než jejich rodiče.
Svatba bez dětí mi přijde divná. Anička by nejspíš byla první, kdo by řval, že její děti nemohou být na svatbě kámošů.
Boha, co je to zas za p..., že někde nechce děti je její věc, ale jejich zas, že se jim tam nechce...možná nejde jen o děti, ale pokud je chce navléct do kanárkověvě žluté barvy a dala jim seznam darů a jiné výmysly, tak se nemůže divit, když se na celou její slavnou svatbu vy..... , protože nejsou magoři a nedají se ponižovat, kvůli nudné frašce jmenem svatba a nějaké dutohlavé slepičce, která si myslí, že se s ní někdo fakt kamarádí, což je na tom nejvtipnější.:D
Ostatně ten fakt, že někdo zaškrtl "nepřijdu" ještě nemusí znamenat, že je to kvůli dětem. Tisíc důvodů jiných mohl mít. Třeba mu nevyhovuje termín, místo, má něco jiného důležitého, co se nedá odložit nebo přesunout, nebo se nechce potkat s příbuznými, které nemusí vidět, nebo má zrovna na tenhle termín zaplacený zájezd do ciziny už půl roku, prostě ne vždy za odmítnutím musí být jen tenhle jediný důvod, co si myslí Anna.
záležitost má sice více úhlů, ze kterých ji můžeme hodnotit, ale hlavně:
1. je to důležitá životní událost, ale zejména společenská událost, netýká se jen těch dvou, ale právě i jejich blízkých.
2. stane se většině lidí
takže kdyby si každý ordinoval na osobní a zároven společenské události nebrat děti, tak tím děti vyjímáme ze společenství lidi, z té společenské bubliny. to je docela nesmysl a dle mě tím pádem na to nemá právo nikdo.
děti jsou taky lidi! a patří do dané společenské bubliny. a svatba teda určitě není nějaká párty pro dospělé
Zkazili si to sami. Tedy mám na mysli ty novomanžely. Na naší svatbě jsme měli capartů do deseti let snad 25 nebo třicet a děcka si to užívala stejně jako dospělí. A světe div se, nikomu nepřekážela a to ani nebyl pro ně přichystaný dětský koutek, tak, jak tomu bývá dnes. A na svatbě naší dcery se na obřad sešly taky čtyři kočárky s novorozenci do jednoho měsíce a obřad proběhnul naprosto v pohodě. Maminky pak odjely domů a na večer se vrátily už bez prcků, které si doma zaopatřily a svěřily svým maminkám. A s těmi byly ve spojení přes mobil, aby se zeptaly, jestli je vše doma O.K. Z mého pohledu přikazovat nebo dokonce zakazovat přátelům účast na svatbě spolu s jejich dětmi mi přijde hrozně neomalené a hloupé a nic na tom nezmění ani jejich dobrý úmysl a snaha o to, aby si tu svatbu náležitě užili bez starostí o potomky. Protože tu starost o ně budou mít vždycky, i když budou vědět, že jsou jejich děti v dobrých rukách.
Prvně bych požádala nevěstu "definuj děti". Protože to je hodně široký pojem. Druhdy jsem byla na něčí svatbě s mým tehdy sedmnáctiletým synem, a toho jako dítě nebrali, ačkoli technicky vzato jím byl. Osobně si myslím, že na události jako svatby, pohřby a obecně velké a hlučné slavnosti všeho druhu nepatří malé děti do 10 let. Batolata a mimina, tam snad je to jasné, to dítě z toho nic nemá, nechápe, co se děje a řve, protože cítí nepohodlí. Dítě tak zhruba 5 - 10 let sice už nějak chápe, ale vesměs ho to nebaví. Takže taky cítí nepohodlí a možná neřve, ale žádná radost. Od těch 10 let už by potomek mohl vydržet dejme tomu to jedno odpoledne, chovat se slušně, nelítat a neshazovat věci, neječet na plný céres, pokud se mu doma dostávalo základů společenského chování, ovšem Anna říká, že jde o celý den a noc, následovat bude nejspíš kalné ráno, to je už docela dlouhá doba a celkem chápu ty důvody, proč není ideální tam brát byť i větší děti. Ovšem rodiče těch nezvaných dětí to můžou svobodně nepřijmout a bez dětí se nedostavit. To je naprosto v pořádku. Jestliže všichni vědí všechno včas, aby se mohli rozhodnout a případně se přizpůsobit a nějaké hlídání si sehnat, a přesto se rozhodnout tam nejít, no tak využili své právo odmítnout pozvání, dali to taky včas vědět, aby se s nima nepočítalo, no a být na něčí svatbě není povinnost, prostě okolnosti nevyhovují, tak děkujeme za pozvání, užijte si to, a uvidíme se jindy.
Ale ještě bych vypíchla toto: "Proč by jako jeden den a noc nemohli děti pohlídat babičky a dědečkové? K čemu je tedy mají,“ zoufá si Anna.
No, Anno, takto rozhodně získáš sympatie všech pozvaných, toto jim řekni :D :D
A redakce, opravte to "zaškrtnulY", to je strašné!!!
Máte plné právo, nechtít na své svatbě děti. A pozvaní hosté s dětmi mají stejné právo, odmítnout. Vy děti zatím nemáte, takže vám přijde nejlepší, užít si to jen mezi dospělými. Oni už děti mají a třeba jejich představa o užívání si, se neshoduje s vaší "užijeme si to bez dětí". Dětinské to není, oni prostě bez dětí nechtějí, vy zase nechcete s dětmi, takže jedna strana prostě nebude happy. Nevěsta s ženichem plně rozhodují o podobě svatby. Ale nemohou mít kontrolu nad tím, jestli to bude vyhovovat pozvaným. Já za sebe bych se rozhodovala podle toho, jak moc na té svatbě chci být. A taky podle toho, jak by to bylo komunikováno. Děti jsou také lidi, ale jsem názoru, že slovo nevěsty je svaté :D. Loni v srpnu jsem nebyla na svatbě, kam jsem chtěla jít, byla jsem po císaři a celkově představa, že tam budu s tolika lidmi, no neee. Manžel byl, děti ne. :) Pokud nevěsta trvá na svatbě bez dětí, tak se může stát, že prostě někdo nepřijde. Jedni naši kamarádi to udělali lépe. Děti nezakázali, ale dali dopředu vědět, že venue je uzpůsobené dospělým, nejsou tam podmínky pro malé děti, nejsou tam židličky, nebude žádný dětský koutek a a zábava bude jen pro dospělé. Nebyl žádný problém. Moje vlastní svatba byla pro věk 0-100+ :D, přátelé s dětmi přišli s dětmi, měli jsme i dětské menu. Jedna teta měla řeči, že jsou děti hlasité. Vždy se najde někdo, kdo bude nespokojený. Svatba je především test pevných nervů :D.