smoke

Je asi málo dospívajících, kteří to nikdy nezkusili. Přiznám se, že kdybych byla kuřačka, určitě bych to zkusila taky. Bohužel neumím šlukovat.

„Když si chceš zahulit, jdi mezi technaře nebo třeba na rockovej koncert. Tam seženeš trávu na každym kroku. Gram za dvě stovky, z toho ubalíš tak tři čtyři brka,“ radila mi sedmnáctiletá Eva, kamarádka mojí dcery, když jsem se zeptala, kde bych mohla sehnat "trávu".

Výrostků se včera u nás sešla celá partička, jen tak, bez důvodu. Seděli, jedli popcorn, pili Sprite a pouštěli si zase tu nemožnou uřvanou muziku, která ve mě vyvolává agresivní pocity. Moje dcera se uculovala, bylo mi jasné, že i ona už má k drogové závislosti první krok za sebou. „A co s tou trávou pak mám dělat?“ Ptám se jako by nic a ona se ujímá slova.

Výpovědi

„Nejlepší je tu trávu smíchat s tabákem z krátkejch Startek. Stačí jen rozlepit papírek, kus tabáku usypat a přidat hulení. Tak si taky můžeš sílu jointu sama regulovat. To je nejlepší, když jsi někde mimo domov. Domácí hulení je zase lepší z bonga, to je něco podobnýho jako vodní dýmka. Kdo nekouří, ať si třeba upeče z trávy bábovku. Ten účinek je pak možná ještě silnější,“ proškolila mě bez uzardění a já jsem v duchu lapala po dechu. „Tak takhle to je, ty kouříš marihuanu! Já se z toho snad zblázním.“ Honilo se mi hlavou, ale mazaně jsem dělala, že se nic neděje. „A co vy, hulíte?“ Prohodila jsem jen tak mimochodem.

Zkusili to všichni

A oni do jednoho odpověděli, že to při nejmenším aspoň zkusili. „Já jsem to zkoušela tak ve čtrnácti, ale teď už bych se toho ani nedotkla. Stačí mi cítit někde na diskotéce ten smrad a dělá se mi špatně,“ tvrdila moje dcera a já bych jí tak ráda věřila! Ten ve mě ale ne, ten si nenechá nic nabulíkovat: „Ve čtrnácti!!! To víš, že jo, to ti tak věřím, žes toho nechala,“ rozčiloval se, že ho bylo skoro slyšet.

Martin a Michal

„Já si občas dám, ale jen tak o víkendu, je to příjemný uvolnění,“ kontroval Martin, letošní maturant z gymnázia, Michal na tom taky neviděl nic špatného. „Kluci, kteří se každý pátek a sobotu ožerou do němoty, jsou na tom přece daleko hůř! Po jointu ti to furt myslí, nejseš vyřazenej z provozu. Já bych to nedramatizoval,“ pronášel uklidňujícím hlasem, asi jsem měla svoje myšlenky napsané na čele.

Adéla

„U nás hulí půlka třídy, všichni se po vyučování shromažďují před školou, kde to pak smrdí jako v doupěti. Já to ale nesnáším, tak vždycky proběhnu, abych to cítila co nejmíň,“ přidává svůj názor slušná Adéla ze střední ekonomické školy. (Třeba tam k té škole chodí s nimi a tady teď kecá! )

Všichni pak vzpomínali na dva společné známé, kteří se dali na hulení opravdu poctivě a vykouřili tak osm jointů za den. Výpadky paměti, zmatenost, tupé zírání před sebe, nebo záchvaty veselí střídané zádumčivostí začaly být jejich normálním stavem. Eva dokonce přidala historku o tom, že se jí jeden z hochů ptal nejméně pětkrát za večer, na kterou chodí střední školu a nakonec si ani nemohl vzpomenout na její jméno, i když spolu chodili na ŽŠ několik let do stejné třídy.

Sodoma gomora. Čeho jsem se to dožila?

smoke

Ten rozhovor mě rozčílil a před očima jsem už viděla záběry různých televizních dokumentů o narkomanech žijících v kanálech a viděla tam pod poklopem krčit se svou dceru a v první moment jsem chtěla udělat scénu a udělovat tresty a brát kapesné, aby neměla na chlast, cigarety ani drogy. A pak začal zase mluvit ten ve mně.

„Ale vzpomeň si na sebe!“ Žádal si spravedlnost, i když před chvílí strašně panikařil. „Cos ty dělala v osmnácti dvaceti letech? Pamatuješ, jak si machrovala před jedním slušným studentem veteriny a tvrdila mu, že by sis chtěla zkusit heroin - jen vědět, kde ho sehnat? Ťukal si tenkrát na čelo, ale ty ses cítila za borce?“ A připomněl mi i jiné věci. Jak mi splašený otec kontroloval dobrý rok žíly na předloktí po té, co našel na pračce v koupelně zapomenutou náplast, kterou jsem si strhla po vpichu na odběru krve. Jak jsme s jistou partičkou rozechvěle žvýkali sušené nožičky lysohlávek, co nebyly lysohlávky, ale špičky, a „dodavatel“ se nám smál za rohem. Jak mi kamarád studující VŠ chemicko technologickou nabízel účast na chemických večírcích s různými těkavými látkami, čehož jsem se ale bála a o dobrodružství přišla. Jako srab jsem si ale nechávala do podrobna vyprávět zážitky druhých. A toho alkoholu a ty vylomeniny, kdy jsme v noci lezli po střechách pražských domů a kostelů, kam se tenkrát dalo docela jednoduše dostat... a vůbec. Jeden joint přece narkomana nedělá!

Co je dobré vědět

1. Závislost na marihuaně se vytváří, ale pomalu. Jedná se o závislost psychickou (ostatně jako například u pervitinu)

2. Nejohroženější jsou mladiství, kteří se ocitnou ve vztahových či duševních problémech.

3. Pravidelní kouření marihuany sice zvyšuje riziko ve vztahu k jiným návykovým látkám, horší je však alkohol.

4. Marihuana je daleko rakovinotvornější než kouření cigaret.

5. Děti matek kuřaček marihuany mají vyšší procento poruch chování, horší paměť a soustředění, nižší výkonnost, nižší IQ a poruchy spánku.

Už jste někdy hulili trávu? A jak jsou na tom vaše děti?