Nejsou to ještě ani dva roky, co se jí přišla kamarádka Jitka (34) vyplakat na rameno. Byla těhotná, ale ke svému očekávanému miminku neměla otce. Šlo o jednorázový úlet v opilosti s člověkem, s nímž dál nechtěla mít nic společného. A teď zvažovala, zda jít na potrat. Lékařka jí to, vzhledem k možnosti otěhotnění v budoucnu, nedoporučila. Ani ona sama se nechtěla dítěte vzdát. Jen si nedokázala představit, jak by se o něj byla schopná, jakožto matka samoživitelka, postarat.

63f60bf457c59obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Slíbila jsem jí tehdy, že jí pomůžu, s čím jen budu moci. Sama jsem v té době byla na rodičovské dovolené s ročním Jiříkem, takže po něm mohlo její miminko dědit věci. A také jsem jí nabídla hlídání, když bude potřebovat,“ vzpomíná Milena, která své sliby dodržela. Nejen že chlapečka od narození zásobuje oblečením, hračkami a dalšími nezbytnosti po svém synovi, ale také se o něj stará. To když Jitka chodí na brigády, aby si přivydělala nějakou tu korunu navíc.

Jitčina Daníka hlídám pravidelně od jeho dvou měsíců, většinou čtyři dny v týdnu. Nevadí mi to. Pořád ještě jsem s Jiříkem na rodičovské dovolené. Jenže je tu problém, přes který se nedokážu přenést,“ přiznává Milena s tím, že jí kamarádčin syn přirostl až příliš k srdci. A teď se nezvládá dívat na to, jak ho jeho matka zanedbává.

Sama jde na nehty, vlasy, kosmetiku, má nový telefon, ale jemu pořádné jídlo nekoupí, natož aby uvařila poctivé domácí příkrmy. Cpe ho takovými levnými šmakuládami. To samé přebalování. Nechá ho chodit počůraného, protože mu přeci nebude dávat každou chvíli novou plenku. Místo aby si s ním hrála, věnovala se mu, když už je doma, prskne mu už teď do ruky tablet s pohádkami. A sama sjíždí sociální sítě. Je toho ale mnohem víc, co mi drásá nervy,“ popisuje Milena věci, s nimiž se těžko smiřuje. Jenže je z pozice chůvy nedokáže ovlivnit.

„Několikrát jsme se spolu s Jitkou pohádaly. Dokonce mě už i vyhodila, že je to její dítě, ať se jí do toho nepletu. Za týden u nás ale zase zvonila, jestli bych Daníka nepohlídala. Pro mě je to čím dál těžší. Přiznávám, že ho možná opravdu beru tak trochu za svého. Jenže může se tomu někdo divit, když s ním trávím tolik času? Mám ho ráda, není mi jedno, jak je o něj postaráno. Proto do jeho výchovy kámošce kecám, když se mi něco nelíbí. Jenže nic víc s tím dělat nemůžu. Trochu lituji, že jsem si ho tak často brala, vybudovala si k němu tak silný vztah,“ dodává Milena.

Zdroj informací: respondentka Milena

Čtěte také: