„Nejhorší jsou ti, co dají své rodiče do domova důchodců. To je stejné, jako by je vyhodili na smetiště,“ říkávala celé roky moje matka. Časem mi došlo, že to byla výchovná metoda, která mě měla přimět v souvislosti s ní o něčem takovém nikdy neuvažovat. Dnes je matce sedmdesát, je zdravá a vypadá o deset let mladší. A mě nenapadne o něčem podobném uvažovat ani omylem.
Kamarádka je na tom hůř. Její otec trpí Alzheimerovou chorobou a ona se o něj stará. V práci dala výpověď, žije ze sociálních dávek a přídavků za péči o nemocného. Trvá to už dva roky a ona je na zhroucení. Je rozvedená, má 14letou dceru a tře bídu s nouzí. A že nejde jen o peníze, dokládá fakt, že jediný styk s okolím jí umožňuje sedmiletý pudl, kterého musí denně venčit. Ovšem jen ve chvíli, kdy se dcera vrátí ze školy a pomateného dědu pohlídá. Matka se dceři věnovat nemůže, nezbývá jí čas. Společné výlety simuluje skautský oddíl, moře o prázdninách dětský tábor na tři týdny. Letos dva turnusy za sebou. Ano, kamarádka je hodná, má velké sociální cítění a také byla vychována k tomu, že rodiče se na „smetiště“ neházejí. To, že sobě i dceři momentálně zničila roky života, považuje za sobecký argument. Tatínek pro ni v životě přece tolik udělal!
Jak se na to díváte vy? Dali byste své nemocné rodiče do péče cizích, nebo byste se raději obětovali sami? Jaký názor máte na to, že byste jednou skončili vy v podobném zařízení? Bojíte se, nebo vám to připadá přirozené, protože nechcete své potomky zatěžovat starostmi o sebe?
Důchodci budoucnosti
„Samozřejmě, že se počítá s účastí dětí,“ říká sociální pracovnice Milada Hromadová. Podle rozsáhlého výzkumu v šestnácti zemích Evropské unie organizací SHARE ale vyplynulo, že 72 % dětí svým rodičům v důchodovém věku finančně nikdy nevypomáhá. Zatím. Kvůli rostoucímu počtu seniorů se podle ekonomů za pár desítek let změní celé hospodářství země. V roce 2065 má být počet Čechů starších 85 let sedmkrát vyšší než dnes a v důchodu zřejmě bude celá třetina společnosti. Střední délka života mužů má do té doby stoupnout o 12,5 roku. Stoletých, kterých je u nás dnes jen několik set, bude až 15 tisíc.
Co ale s námi, až budeme staří a nemohoucí? Výstavba soukromého domova pro důchodce bude čím dál tím častěji uváděna v bankách jako podnikatelský záměr při žádosti o úvěr (už teď je spočítané, že na menším domově pro seniory se dá vydělat asi 2 miliony korun ročně), začnou vznikat specializovaná wellness centra, kina s vybranými filmy, možná i celé televizní kanály. Situace určitě využijí cestovní kanceláře i kosmetický průmysl… Ve způsobu, jak na někom vydělat, přece lidská fantazie nezná mezí.
Budou na to ale stačit naše důchody? A co vy? Myslíte na zadní kolečka? Šetříte si na důchod, nebo spoléháte jen na to, co dostanete od státu? Pozor! Penze se budou v budoucnu dramaticky snižovat!
Nový komentář
Komentáře
Je to vše o penězích! A dnes hodně lidí prostě peníze nemá! Já osobně bych nechtěla ,aby se o mě děti staraly! Když bych nebyla soběstačná ,tak bych chtěla aby mě "odložili na smetiště" Kde se o starý lidi starají profesionálně! Ale jde o to ,zda na to budem mít!
Ale jasně ,že kdyby se jednalo jen o to aby mě vyprali ,umyli okna,..Tak to doufám ,že jednou pro mě udělaj.
pokud by byla možnost nějaké pomoci, třeba domácí péče aby se to dalo skloubit s prací, tak proč ne.
Pokud by můj táta byl jako jeho babička, tak bych se ale naběhala
, ona se dožila 93 a posledních pár let nám pořád utíkala "domu". Ten domeček, kde se narodila a vyrostla už ale nestojí a tak jsme jí večně naháněli po vsi.
mevím,každý má svůj život,měla jsem velice nemocnou maminku a do domova jsme jí nedali.Pravda je to že je to velice náročné,pracuji na směny a se synem jsme se střídali a zvládli jsme to.Matka dala život a vychování,byla dobrá mamka tak jsme jí to vraceli jak se dalo.Dnes je už 4roky mrtvá,ale věřte nebo ne udělala bych to znova.
Dala... Vim, ze bych nebyla schopna se treba o mati starat. Mam narocnou praci, hypoteku. Pokud se vzdam prace, abych se starala o matku, kdo bude platit hypoteku? Kde budu bydlet? Kdo mi bude vydelavat a sporit na muj duchod?
Navic si uprimne priznavam, ze bych to delat ani nechtela.
qvak — #18
jj, když má člověk najednou moc volného času bez nějakého cíle, tak začne chátrat, znám pár takových případů
femme — #7 Je fakt, že dneska se posouvá věk, kdy jsou lidé staří a nemohoucí. Dneska je bežné, že 60-70let jsou lidé úplně v pohodě. Je to taky ale prevencí, hodně lidí dbá o své zdraví. Horší je podle mě samota, hodně lidí najednou sejde, jakmile jsou sami a bez komunikace.
Bébina — #15 ale to s tím nesouvisí
psala jsem to proto, že jsem chtěla poukázat na to, že v onom ústavu slibovali vzornou celodenní péči, mmch. za těžký peníze a tím pádem nikoho nezajímá, jak a kdo s ní bude manipulovat
příteli pak řekli v nemocnici, že jeho máti je úplně dehydratovaná a má velké proleženiny a co bylo pro něj nejhorší úplně přestala komunikovat
Dnes jsou zcela jiné možnosti. Nikoho neodsuzuji, že dá rodiče do domova důchodců. Jistě je tam o ně postaráno dobře. Znám spoustu lidí, kteří tam žijí a jsou spokojení.
femme — #14 On se asi snaze postara 80ti kilovy chlap o 60ti kilovou zenskou, nez naopak, pokud se tedy jedna o pacienta trvale upoutaneho na luzko. Ale i chlapovi da ta prace pekne zabrat a fyzicky je to narocne i kdyz jsou dva dospeli na jednoho invalidniho.
ToraToraTora — #12 no nevím, nevím, můj přítel se staral doma o svou starou mámu a zvládal to na jedničku, ale běda, když ji musel, kvůli zahraniční SC, dát na 14 dní do péče cizích lidí, tzv. placeného střediska s prý veškerou péčí a dopadlo to tak, že se za tu dobu stal z chodící paní ležák
Mám maminku v domově,bydlela jsem od ní daleko.Starat jsem se o ni nemohla,fizicky bych nezvládla.Má krásné ubytování v Třebechovicích v DD Zdislava.I tak máme cestu 60 km,ale jezdíme za ní.Až zůstanu bez manžela nebo on beze mne,hned plánujeme podat žádost do domova důchodců.Dcery jsou 257 km daleko.
Dala, a s celkem klidným svědomím. Když jsem jednou musela pečovat o nemohoucího manžela, tak si moooc dobře pamatuji, jak je to náročné. A když si ten nemohoucí neobstará ani základní potřeby, pak i kdybych se rozkrájela, tak mu nikdy nezajistím takový komfort jako specializovaná služba. Takže nechat takového člověka doma považuji za jeho týrání spíš, než nechat ho v péči blízkých.
Na důchod si spořím, ale koukám, že bych měla přidat.
Proti kvalitním penzionům nic nemám, je tam o lidi postaráno, včetně jídla a doktorů, a navíc jsou mezi svými vrstevníky.
To taková LDN, to je něco jiného, ale chápu že někdy není jiná možnost. Málokdo má dost času a prostoru, starat se trvale o těžce nemocného člena rodiny.
A z čeho si někteří lidé mají šetřit?Z té almužny co jim ti rádoby podnikatelé platí?Vím o čem mluvím,ale jsem ráda i za to, protože moc práce na výběr není.
Alka1 — #6 Nu mozna nevyskocis, ale stejne budes trpet stareckou nespavosti, takze budes vejrat do tmy uz od pul ctvrte. Proto taky duchodci stoji rano frontu na Metro uz od pul seste, protoze nemuzou dospat. Mam nekolik kolegu nad 60 a i nad 70 a jsou aktivni.
Ja bych se domovu duchodcu nebranila. Kdo z nas si muze dovolit vzdat se prace a zit jen z prispevku statu, aby se mohl starat o rodice? Zvlast kdyz pro hodne lidi je jedina moznost bydleni takova, ze budou splacet hypoteku az do duchodu. A co potom, az rodice umrou? Kde zamestnaji cloveka, ktery ma par let do duchodu, ale treba 5let pecoval o rodice, takze ztratil uplne kontakt s praci? Na duchod si sporim od nastupu do prace.
Alka1 — #6 63 žádný věk
u nás pracuje několik lidí, kterým už je i dost přes 70
Anime Otaku — #3 To je i můj názor a taky si neumím představit, že v třiašedesáti ve 4.30 vyskočím čiperně z postele, abych cupitala do práce - teda pokud budu mít vůbec kam. Už teď mám problém se ráno probrat...
Taky bych tam nechtěla... Mě taky všichni říkali, že dát někoho do domova důchodců je hroznej hřích.