Nemluvte na to dítě! Je to duch! Jestli chcete mystiku a tajemno přímo v koncentrovaném stavu, a navíc podloženou skutečnou historií, nemusíte cestovat přes půl světa. Alespoň ne ti, kteří se nacházejí v Čechách. Bohatě vám postačí staré židovské město v Praze…
Prakticky neznám místo tak prošpikované dějinami, tajemnem a atmosférou. Ne nadarmo je po Pražském hradě prakticky permanentně v obležení houfů turistů. Zaslouží si to. Kabalistické nápisy, duchové a mnoho staveb, které patří k nejstarším v celé Evropě.
Jezdíme za tajemnem do Egypta, Anglie a jinam, a přitom vlastní, velké máme přímo pod nosem. Jedno z nejstarších mystických učení a moudrost rabínů sahající hluboko až za 10. století, starobylá kabala je nedílnou součástí starého židovského města v Praze.
Nemluvíme teď ale o kabale, kterou známe od Madonny a jiných. Nemluvíme ani o amatérech a pózistech, kteří jí v moderní formě proklamují a vydělávají na naivních lidech...
Na Josefově a ve zdejších synagogách se můžete nadechnout atmosféry té skutečné, původní.
Učení, které dost dobře nechápeme, protože, možná naštěstí, leží pohřbeno s těmi, kdo mu skutečně rozuměli.
Překlad slova kabala je něco jako „přijímat“ nebo „obdržet“. Přijměme tedy fakt, že dnes pro nás znamená jen neuchopitelné množství židovských mystických myšlenek, jejich tajných učení a spisů.
První model tohoto učení obdržel Mojžíš na Sinaji. Kabala je tedy podle starého výkladu něco, co se Bůh rozhodl člověku zjevit. Předkládat kabalu jako nějaké čarodějné učení nebo prostředek, jak si opatřit bohatství či vyvolat cokoli, je něco jako jet na vodních lyžích po hladině rybníka a netušit ani náznakem, že existuje to zajímavější a hlavně to podstatné pod našima nohama.
Schopnost komunikovat s Universem pomocí moudrosti zakotvené v Kabale, či schopnost porozumět zákonům světa v širším smyslu a třeba využít znalostí k pomoci sobě či druhému je produkt vedlejší.
Těžko nás dnes někdo do skutečných tajů kabaly zasvětí doopravdy. Ruce šarlatánů opatřených červenou bavlnkou kolem zápěstí a inkasujících peníze za prázdná slova nedoporučuji. Rychlokurz kabaly neexistuje. Studovat byste ji museli pomalu celý život.
Ale nasát atmosféru, být tam, kde v každé zdi není čtverečního centimetru, který by část oné moudrosti neobsahoval, můžete.
A zklamaní nebudete.
Je nejstarší v Evropě
Pro první osídlení židovského města v centru Prahy musíme do 8. století. Tehdy šlo o osadu, ale už na konci 9. století se objevila i prvotní křesťanská architektura. V 10. století se pak stalo Staré Město centrem přemyslovského státu.
Osada se záhy rozrostla v Židovské Město.
Pražští Židé žili uzavřeni v tomto ghettu, které bylo největším židovským sídlištěm v Evropě.
Proto také starý židovský hřbitov, který tady najdete, je v Evropě nejstarším. Mezi jeho 12 000 původními náhrobky se to za soumraku přímo hemží duchy a přízraky, které pro jejich koncentraci může cítit i úplný bezvěrec a pařez. Jde o jedinečný genius loci.
Rabín Löw, o jehož Golemovi je připraven článek na zítra, je pohřben právě tady, nedaleko hrobu bohatého obchodníka a pochmurnou pověstí opředeného Mordechaie Maisela.
Pláč je zase slyšet každou noc z míst od Pinkasovy synagogy, která zde stojí díky rabínu Pinkasovi od 15. století. A kdo tu pláče? Stovky dětí z koncentračního tábora v Terezíně, jejichž jména jsou vepsána do zdí. Je zde také sbírka jejich výkresů.
Klausenova synagoga ze 17. století je nejen historickým divem, ale rovněž místem mystickým. Naštěstí nikdo nezná přesné znění formule, která po vyslovení v místě pod třetím výklenkem, bráno z jižní strany, může přenést člověka na kterékoli místo na světě. Sbírka hebrejských spisů a rituálů, která tu je, vám nepomůže, protože netušíte, která z formulí je ta pravá. Ale je tam!
Staronová synagoga a zároveň nejstarší stavba tohoto typu v celé Evropě je tu od 13. století. Mezi nápisy a hebrejskými symboly, které najdete na zdech, je také jméno a nápis, který přečten nahlas otevírá zemi na místě, kde ten, kdo to vysloví, právě stojí. Můžete se podívat, ale pochybuji, že se vám ji podaří použít. Písmena mají totiž v kabale také číselnou hodnotu, čili nevíte kolikrát, co vyslovit.
Svatá Ludmila vám může splnit přání a může vás vyléčit a obohatit kolem kostela Svatého ducha. U této gotické stavby se s ní můžete potkat poměrně často, prakticky denně, pokud jste člověk dobrý a čestný. Vypadá jako bílé světlo, které začne na jednom místě vystupovat mezi škvírkami ve zdi. Chvilku to trvá, než se úplně zhmotní. Jestli mohu doporučit, nemluvte na Ludmilu dříve, dokud ona nepromluví na vás.
Pokud si za soumraku projdete tato místa, pokud vydržíte do setmění, jistě sem příště potáhnete kamarády a známé, protože, i kdybyste cestou nepotkali:
Ani plačící miminko, ani kostru, která nemá jednu nohu, ani mnicha, který pořád počítá, ani chlapce, který se vás zeptá na maminku a kterému stejně neporadíte, ani psa, který mluví lidským hlasem, ani jeptišku, která vám dá květinu, ani chlupatého ducha, od kterého vám nic nehrozí, pokud nejste prostitutka, stejně se sem budete chtít vrátit.
Je to zvláštní místo s atmosférou, kterou jste nepoznali.
Mísí se tu skutečná historie, moudrost, mystika, pověst, krása i opravdová energie lidí, učenců a jejich slov se sílou symbolů.
Tady lze dojít pocitu, že je člověk součástí něčeho, co ho daleko přesahuje a čemu pramálo rozumí. A já tam mívám ještě jeden.
Je to hrdost. Tohle celé město, v samém srdci Evropy, Praha, tahle krásná studnice vědění a historická perla, je také moje město, můj domov.
Zítra bude Golem a sám velký Rabi Löw.
Nový komentář
Komentáře
Pěkný článeček paní Míšo.
židovský hřbitov mám kousek od domu v mém novém bydlišti v Sušici...neuvěřitelně mne přitahuje, zvlášť jeden krají hrob, kde leží jakýsi Leopold J.Schwarzkopf
při jednom návratu z oslavy v jedné hospůdce jsem promptně přelezla kamennou zídku obrostlou břečťanem, která ho obklopuje, a na zmiňovaný hrob jsem si lehla a usnula tam....to byl tak krásný klid a mír
bohužel mne známí nenechali a odnesli mne tam odtud, což se mi hrubě nelíbilo
pak jsem se Leopoldovi omluvila když jsem šla druhý den okolo, myslím že mi odpustil....
Na tomto židovském hřbitově jsme byly asi před patnácti lety s kamarádkou v létě,na stromech sedělo plno havranů,mě přišlo divné,že teď v létě,ale kamarádka,která tam chodila často,řekla,že jsou tam snad stále.Havrany v létě jsem v Praze nikdy neviděla,ani na jiných hřbitovech,jen tady.Hřbitovy mám ráda,ale tenhle hřbitov je úžasný a zvlášť s těmi havrany,mělo to takové svoje kouzlo.Jsem zvědavá,jestli tam jsou stále.Takže,kdo z vás tam půjdete,mrkněte nahoru na stromy,jestli ti kluci černí tam jsou.A užijte si to,je to zážitek tenhle hřbitov.
Michaela Kudláčková — #17 To by bylo moc fajn, taková hromadná hřbitovní akce. Teď jen zvolit správný termín.
CityCat — #21 Erbena znám, jak svý boty, beru ho jako instruktážní příručku. Ale zase bych mohla mít na rok o tři krky u stolu míň a měly by se celou dobu jako v bavlnce
ToraToraTora — #19 Kdy že se to otvírají poklady? (Erben) Opatrně, abychom Tě na rok neztratily z očí... :-)
Michaela Kudláčková — #15 ...děkuju Míšo :-) já to mám v květnu opravdu naplánováno, takže dám včas vědět. Pokud by vzniklo "náhodné" IN setkání více holek, nebránila bych se.
My jdeme prozkoumat tajemství staré Prahy s Vivian na Velikonoční pondělí doufám, že se otevřou nějaké poklady kabalistické a mystické Prahy
RenataP — #7 děkujúúúú...
German — #16 ...no tak můžeme udělat jeden den a domluvit se. Pokud byste se shodly, kdy by to hodilo více lidem...moc ráda vás uvidím. :-)
Michaela Kudláčková — #15 Já bych měla taky určitě o takovou prohlídku s výkladem zájem. Pokud by to vyšlo, někdy nějak to zorganizovat, bylo by to super.
CityCat — #14 ..já souhlasím...klidně zavolej...stačí dva dny dopředu a jsem Tvoje a ráda.
Atmosféra na židovských hřbitovech je opravdu "zvláštní" a působí i kdyby člověk vůbec nic z jejich historie neznal. Viděla jsem jich několik, včetně toho pražského a ne jednou. Jedním z nejsilnějších zážitků byl Mikulov, ještě za totáče. Nějak jsem našla díru v hustém křoví a přelezla zeď. Na několika neskutečně zarostlých náhrobcích byly živé popsané papírky zatížené kamínkem... ten hřbitov žil po svém bez ohledu na události okolo. Bylo to jako najít zakázané místo.
Míšo, tu prohlídku s komentářem Ti připomenu :-) až pojedu do Prahy. Třeba to vyjde.
RenataP — #7 ..něco vyhrabu..
Klára Milošová — #8 RenataP — #7 ...já to klidně udělám a dokonce moc ráda !!! Vážně :-)
German — #6 Jasně - hlavně si nesmím brát mapu :D
Židovské město je opravdu působivé, škoda jen, že do většiny památek je vstupné, a to dost vysoké.
Když jsem byla "malá" - netušim, kolik mi bylo - byli jsme tam na exkurzi. Vadilo mi, že se musim podřídit tempu skupiny, ale pamatuju si doteď právě jen tu atmosféru, tu energii, která tam ze všeho sálá.... to je fakt nezapomenutelný pocit. Nic jiného z výkladu průvodce si, bohužel, nepamatuju, ale vim, že v Pincasově synagoze jsem pod "tíhou" energie či čeho omdlela....a doteď mám obavu se tam vrátit...
Michaela Kudláčková — #3 Míšo, uspořádej nějakou "obhlídku" s komentářem, určitě se ráda připojím. :)
Michaela Kudláčková — #3 míšo, prosím prosím...můžete dát nějakou google mapku nebo něco pro blbý a bez orientačního talentu???
Jako kudy ta trasa vede...?
díky!!!