K žádnému ze svých ex už by se nevrátila čtenářka Minerálka

Krásně si při dnešním tématu zavzpomínala a zamyslela se nad minulými vztahy další z našich pravidelných čtenářek s nickem Minerálka.

Dobrý den

Posílám svůj příspěvek k dnešnímu tématu - spíš takové zamyšlení při pohledu zpátky.
Když čtu, jestli bych se chtěla vrátit ke svému bývalému, nutí mě to zamyslet se, ke kterému vlastně...
Ten úplně první, to byla láska jako trám. Byl o tři roky starší, 2 roky jsme spolu chodili, pak jsem odmaturovala a odjela za ním do Prahy do podnájmu. Po dalších 2 letech společného života to nějak přestalo být "ono", hádli jsme se, ale pořád jsem věřila, že je jedinou láskou mého života, až mi jednoho krásného dne oznámil, že místo v jeho srdci má jiná. Tehdy jsem to příšerně oplakala a první měsíce jsem si nepřála nic jiného, než aby se ke mě vrátil. Naštěstí měl víc rozumu než já nebo byl prostě jenom zamilovaný - já se z truchlení pomalu dostala, našla si jiného a pak mě bývalý překvapil. Prý jsem byla ta nejlepší, všeho lituje, chce být se mnou... ale já už nechtěla - být náplastí na nakopnuté mužské ego, to opravdu ne...Šla jsem dál.
Svou novou lásku jsem si po pár měsících i vzala a přišlo mi tehdy normální, dát o tom vědět bývalému. Poslala jsem mu svatební oznámení a tím považovala vše za skončené. Omyl... uplynulo tuším 14 dnů a přišlo i mě svatební oznámení - v první chvíli jsem si myslela, že je to to moje, že mi ho vrací, až pak jsem si všimla, že je na něm jiné datum a jiná jména. Všechno ostatní bylo stejné - stejný papír, stejné kytičky, stejné písmo, stejné verše... oženil se týden přede mnou. Nebudu to víc komentovat, asi mi chtěl dokázat, o jak dokonalého chlapa jsem přišla...no, v mých očích už dokonalý dávno nebyl. Ale nepřestanu mu být vděčná, že mě "vytáhl" do Prahy a že mám práci jakou mám.
Moje manželství vydrželo 13 let. Byly tam chvíle krásné i ty smutnější, nemůžu říct, že všechno bylo špatně. Zažili jsme toho hodně, ale nebylo to to pravé. Možná jsme byli oba moc nevyzrálí, nevím. Já měla pocit, že je na mě všeho moc a on se jen veze, on měl pocit, že ho nic nenechám dělat... Chyba byla u nás obou. Několikrát jsem hledala pomoc u psychologů, nechtěla jsem to jen tak vzdát bez boje, ale nakonec jsem neviděla jinou cestu. Oběma nám bylo 33 let a on se cítil na děti pořád mladý a nevybouřený, po kolapsu mě do nemocnice vezla kamarádka, protože on nutně potřeboval jet slavit s kamarády něčí narozeniny... kapka ke kapce a já přestala vidět smysl v tom, abychom spolu zůstali. Hodně mě překvapilo, když ho mé rozhodnutí rozvést se přivedlo k slzám. Chtěl tehdy obnovit dokonce manželský slib... Byly to jen řeči. Plakal hodně, prosil, vypadal zlomený, ale já už nic necítila, ani lítost, džbánku se utrhlo ucho. Chtěla jsem jen pryč, osvobodit se. Pak se mi začal mstít, ale to by byla jiná kapitola... Rozvod trval necelý rok. I když mě osvobodil, vždycky to budu považovat za životní prohru. Přesto mě ty roky hodně naučily - co je kopromis, že se o sebe musím umět postarat sama a vážit si skutečného přátelství.
Ani nevím, jak se to pak přišlo, ale stala jsem se milenkou ženatého muže. Ne, nejsem na to pyšná, ale nelituji. Zpočátku jsem byla opatrná, nebrala jsem to vážně, říkala jsem si, že je jeho věc, co dělá, já si chci jen odpočinout bez závazků a trošku si v životě užít. Ale začaly sladké řečičky, sliby, které jsem nežádala, plány, které vycházeli z jeho hlavy...a já se zamilovala. No ukázková naivka - kdo by to v mých letech řekl, čekala bych, že budu mít víc rozumu, ale mozek si dal dovolenou, jinak si to neumím vysvětlit. Po pár měsících přišel s tím, že se chce rozvést. Vyprávěl mi, jak prodává majetek, aby se mohli se ženou rozdělit o peníze a jít od sebe, říkal, jak se chce přestěhovat ke mě, najít si tady práci, mít se mnou děti, chodili jsme společně mezi mé přátele i mě překvapil otázkou, jestli si ho až se rozvede vezmu...básnil, jak se těší na náš společný život a já byla zamilovaná čím dál víc. Věřila jsem mu, i když o nic z toho, co říkal, jsem ho nežádala. Naopak jsem mu od začátku říkala, že pokud se bude chtít rozvést, že to nesmí dělat kvůli mě, ale kvůli sobě. Pak jsem otěhotněla a pohádka dospěla k rychlému konci. Po prvotním šoku přišlo "no super, miláčku, jsi láska mého života, tak to má být a těším se", jenže za pár dní se ukázalo, že těhotenství není v pořádku. Nechci rozmazávat co a proč, protože to pořád v dušičce pobolívá, ale musela jsem jít na potrat, jiná možnost nebyla. Z nemocnice mě pak odvezl domů, uložil mě do postele, navařil mi kupu jídla a se slovy "musím odjet něco zařídit, neboj se, nejpozdějc zítra jsem zpátky, odpočívej a nezapomeň, že tě nejvíc miluju" odjel a už jsem ho nikdy neviděla. Prý se musí najít a odjede na Bajkal opravovat traktory...další z řady blábolů. Nemusím říkat, že žije dál se svou manželkou, dokonce se prý pokoušejí o dítě. Auau...to byl hodně velký životní kopanec, ale za blbost se platí. Ano, chtěla jsem ho zpátky - asi týden, než mi došlo, jak velký to byl lhář a já hloupá husička. A poučení? Už nikdy nevěřit řečem, byť by zněly sebekrásněji, a vážit si sama sebe.
Teď mám přítele a řekla bych, že má v sobě něco ze všech těch předchozích a přitom je originálem sám o sobě. Neříká mi každých 5 minut jak mě má rád, ale stojí za mnou a ochraňuje mě. Dokáže se sám o sebe postarat, je šikovný, umí udělat spoustu věcí, ale nic nedělá na vlastní pěst. Nemá problém uvařit, když nestíhám, nebo prostě jen tak, protože se mu chce, klidně dojde nakoupit, vypere i pověsí prádlo...prostě dělá věci, které nikdo z mých partnerů před ním nedělal. A já mám prvně v životě pocit, že i když máme oba už něco za sebou, máme svoje zvyky a tak to občas mezi námi skřípne, je to konečně ten vztah, kdy jeden nevyužívá druhého, ale máme se opravdově rádi a respektujeme se.
Ne, nechci se vrátit k žádnému ze svých bývalých. Z každého vztahu jsem si odnesla zkušenosti a vzpomínky, ty mi nikdy nikdo nevezme. Ale ve vzpomínkách se žít nedá. Jdu dál a chci se dívat jen dopředu, protože tam je budoucnost - ať už bude jakákoliv.

minerálka

^{Text neprošel jazykovou úpravou}

TÉMA DNE: 24. 2. 2011: Nový život se „starým“ partnerem. Ano, či ne?

Dnes povídáme o tom, zda je možné začít znovu po rozvodu nebo rozchodu s dlouholetým partnerem. Někteří jsou přesvědčeni, že to, co se už jednou rozbilo, nemůženikdo pořádně slepit. Ptáme se tedy vás, jestli si myslíte, že vztah, který už jednou selhal, může znovu fungovat, nebo jste raději pro rázný řez a žádné stesky po minulosti.

• Daly jste se někdy znovu dohromady s parterem po rozchodu?
• Znáte někoho, kdo se rozešel jednou, nebo dokonce několikrát s jedním partnerem?
• Pálíte po rozchodu mosty, nebo se ještě dlouho nimráte v minulosti?
• V jakém případě byste byly ochotné vzít partnera zpět, a v jakém naopak ne?
• Litovaly jste někdy svého rozhodnutí ukončit vztah a snažily jste se k partnerovi neúspěšně vrátit?

 Napište nám o tom do redakce na e-mail:redakce@zena-in.cz

Soutěžit tentokrát budeme o krásnou sbírku citátu Láska, jejímž autorem je známý spisovatel a autor Alchymisty Paulo Coelho. A protože k romantickým chvílím patří i sladké potěšení, pošleme výherkyni také srdíčko Modré z nebe plné čokoládového překvapení.