63bfd4d6e4437obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Rodiče se rádi chlubí svými dětmi. Proč by neměli dělat prostřednictvím fotek na sociálních sítích?
Je tam hned několik faktorů, které mohou na dítě negativně zapůsobit. Ať už v současné chvíli, nebo i v budoucnu, až bude starší. První problém je, že bohužel existují lidé, kteří v těch fotkách mohou spatřovat něco trošku jiného, než většina majoritní společnosti. Dítě se může stát objektem sexuálního útoku, únosu, či jiné trestné činnosti. Zároveň potom s odstupem času, až dítě bude starší, s nástupem pubescence, rané adolescence je otázka, jak ono samo bude tyto fotografie vnímat.

Máte na mysli fotografie, které ho mohou před vrstevníky nějak zesměšňovat, kompromitovat?
Ano.

Je nějaký recept, jak těmto dvěma hrozbám předejít, a přesto rodinné fotky sdílet?
Když už budeme nějaké fotky sdílet, tak doporučuji inspirovat se dánskou fotografkou a matkou Kelley Hudson a jejím projektem "Anonymous Adolescent". Její dceři na fotkách není vidět do tváře, a přesto jde o krásné a působivé fotografie. Takové fotografie saturují naši potřebu sdílet s ostatními, ale nebudou mít destruktivní potenciál.

A co když na sociální sítě vstoupí samo dítě? Měli by nad jeho aktivitami v tomto online prostoru mít rodiče dohled?
Jde o to, čemu říkáte dohled. V rámci bezpečnosti by nás samozřejmě mohlo napadnout, že nějaká míra dohledu může být funkční. Já osobně bych se ale přikláněl k důvěře. I dítě má právo na určitou intimitu, vlastní soukromí. Ani nám by se nelíbilo, kdyby nám někdo lezl do mobilu, na naše profily na sociálních sítích. Klíčem je důvěra a komunikace. Chápu potřebu některých rodičů mít jistotu, že se s jejich dítětem nic špatného neděje. Na druhou stranu, docílit jí jenom nějakým dohlížecím softwarem, nemusí být úplně nejšťastnější volbou. Čeho bychom my jako rodiče potřebovali docílit, je to, aby se na nás dítě nebálo obrátit v situacích, kdy se trápí, něčeho se bojí. Ale toho nějakým dohledovým systémem, ať bude jakkoli sofistikovaný, těžko dosáhneme.

Vím, že existuje oficiální věková hranice, od které se dítě může na sociálních sítích registrovat. Ale ne každé to dodržuje. Jaká je podle vás věková hranice, od kdy mu to povolit?
To je složitá otázka. Dítě by mělo být dostatečně zralé na to, aby sociální sítě umělo správným způsobem používat. Bohužel žijeme v situaci, kdy vidíme, že ani dospělí lidé nejsou úplně schopní a zdatní používat sociální sítě. Důležitý je také tlak ze strany vrstevníků, protože ve chvíli, kdy jich velká část tyto sítě používá, ale my bychom to dítěti zakázali, tak ho do určité míry omezíme v kolektivu. Při prvních krůčcích v kyberprostoru by tam zase mělo být nějaké vedení a spolupráce ze strany rodičů. Vysvětlování takou formou, aby to dítě pochopilo. A určitě mu jít příkladem.

Mgr. Tibor A. Brečka, MBA, LL.M. je vysokoškolský pedagog, psychoterapeut a krizový intervent. Člen České asociace pro psychoterapii, vedoucí sekce psychologie v Asociaci bezpečná škola, z.s. mimořádný člen Asociace forenzních psychologů. Téměř 20 let se zabývá problematikou forenzní psychologie, psychologie katastrof, krizovou komunikací a komunikací rizika, psychologií v managementu a etikou.

Zdroj informací: Mgr. Tibor A. Brečka, MBA, LL.M.

Čtěte také: