cl.jpg
Foto: Archiv LJ

Lenka s partnerem otěhotněla přirozenou cestou. K holčičce Aničce si přáli v ideálním případě brášku. Na ultrazvuku v šestém týdnu jim ovšem lékař oznámil, že jsou na cestě trojčata.
 
„Doktor se začal při pohledu na ultrazvuk usmívat a na moji otázku, co ho k tomu vede, ke mně otočil monitor, kde byly vidět tři fazolky. Kdybych v tu chvíli neležela, jdu k zemi. Rozplakala jsem se a lékař mě informoval o možnosti redukce. V první chvíli jsem si myslela, že do toho možná půjdu, ale když jsme se později dozvěděli o podrobnostech takového zákroku, rozhodli jsme se s partnerem, že tohle nechceme,“ vzpomíná Lenka na okamžiky, kdy se o trojčatech dozvěděla.
 
Přítel Martin to podle jejích slov zpracoval poměrně rychle, a ještě tentýž večer začal vybírat nový rodinný vůz. Samotná Lenka se s nastalou situací srovnávala asi měsíc. Nakonec si řekla, že jim asi osud chtěl nadělit hodně radosti a obavy odsunula stranou. Přes Instagram se následně spojila s jinou maminkou trojčátek a potom se přidala i do Facebookové skupiny, kde si ženy vyměňovaly zkušenosti, a to jí prý také dost pomohlo.
 
Většina Lenčina těhotenství probíhala bezproblémově, ale trojvaječná trojčátka (chlapci Vojta a Martin a holčička Eliška) se nakonec narodila o tři měsíce dřív s porodními váhami 810, 850 a 900 gramů. Děti musely samozřejmě zůstat v nemocnici, kam za nimi oba rodiče co nejčastěji jezdili.

cl2.jpgFoto: Archiv LJ

„Každý druhý týden jsem se v nemocnici na čtyři dny ubytovala, abych jim byla nablízku. Déle jsem tam být v kuse nemohla, protože doma byla ještě dvouapůlletá Anička,“ popisuje Lenka.
 
Týden před původním datem porodu si rodiče odvezli domů Martina a Elišku a o týden později s nimi mohl i Vojta. Ten zůstal v nemocnici déle kvůli laserové operaci očí z důvodu retinopatie II. stupně.
 
Pro celou rodinu začal poměrně náročný kolotoč plný nových zkušeností a překvapení. „Překvapilo mě, že se děti vzájemné nebudí. Když se v noci jedno s pláčem vzbudí na krmení, s ostatními to ani nehne. Ti se vzbudí, až když mají hlad oni. Bylo období, kdy se každý budil v jiný čas dvakrát až třikrát za noc, takže jsem musela opravdu často vstávat,“ uvádí matka.
 
Nejtěžší období ovšem Lenka podle svých slov zažívá nyní, kdy se děti blíží věku dvou let. „Jsou ve věku, kdy si samy nehrají, ale vše objevují, vymýšlejí blbiny. Třeba jim připravuju jídlo, a když se na ně chvíli nedívám, vylezou na stůl a všichni tři stojí na stole a čekají na moji reakci. Řekla bych, že vědí, že to nemají dělat, ale myslím, že mi to dělají schválně. Problém je, že teď, když je ještě zima, se s nimi dá jít maximálně na hodinku ven a zbytek času jsme doma. Už aby bylo hezky,“ přeje si čtyřnásobná maminka.

cl3.jpg
Foto: Archiv LJ

Ale ono ani to vypravení tolika dětí na procházku není nic jednoduchého, obzvlášť když rodina bydlí ve druhém patře bez výtahu. Místo jednoho kočárku pro tři děti, který se jim zdál příliš široký a těžký, mají navíc dva. A aby rodina péči o tři děti finančně utáhla, přítel Martin pracuje přes týden v zahraničí a domů jezdí pouze na víkendy. Lence tedy vypomáhají paní z pečovatelské služby. Momentální režim je takový, že chodí na dvě hodiny ráno, dovedou Aničku do školky, pomohou při snídani a s převlečením dětí. Odpoledne jde Lenka s dětmi na procházku, cestou vyzvedne Aničku ve školce a pečovatelky jsou jí nápomocné zase při koupání a u večeře. 

Zanedlouho pětileté Aničce Lenka bohužel nemůže věnovat tolik času, kolik by ho s ní chtěla strávit. „Anička má sourozence ráda, ale někdy je na ní toho denního ruchu a křiku moc, takže sama řekne, že by ráda jela k babičce. Naposledy tam byla deset dnů, ale když přijela, tak všechny děti objala a prohlásila, že je moc ráda vidí. Během dne na ni bohužel nemám vůbec čas, naše společné chvíle nastávají až večer, ale nejsou moc dlouhé. Děti teď chodí spát mezi půl osmou a osmou a musím je ukládat postupně, protože by na sebe ještě v postýlkách dorážely a nespaly by,“ tvrdí Lenka. 

Život s trojčaty můžete sledovat na Lenčině instagramovém profilu Máme doma trojčata

Čtěte také: 

Reklama