Málokterá žena v dnešní české společnosti by asi zatoužila po označení matrona. Dnes si toto slovo spojujeme s představou již odkvétající ženy, většinou více než plnoštíhlé a po povahové stránce poněkud... děsivé. Alespoň pro mužské příslušníky domácnosti. Přesto se však především ve starších textech můžeme setkat s označením matrona ve smyslu vyjádření úcty a obdivu či jako označení sociálního postavení. Jak to tedy s matronami je?

 

Indoevropské kořeny
Slovo matrona pochází z latinského mater, a to ze staršího indoevropského kořene mter, znamenajícího matka. Ostatně stejného původu je i anglické mother, německé Mutter, francouzské mere a nakonec i ono české matka. Matróna je tedy původně především matkou - ženou nikoliv v klimakteriu, ale v plnosti mateřství - se všemi znaky, které k tomu ve starověku patřily - tedy zaoblenou na těch patřičných místech - zkrátka taková věstonická Venuše.

Keltská bohyně?
Když Římané popisovali keltské náboženství, označili slovem Matrona druhý aspekt trojjediné Bohyně - tedy právě Matku, stojící mezi Pannou a Stařenou. Čas od času se proto v některých nápisech a textech můžeme setkat s uctíváním Matrony. V samotném Římě pak pojem matrona označoval úctyhodnou ženu v domácnosti, matku dětí, vdanou či  vdovu, pocházející z vyšší společenské vrstvy. V antice se také poprvé objevilo spojení matrony s prostitutkami - mohla hrát úlohu jakési „matky" těchto dívek - tedy „bordelmamá".

Od vrchní sestry k vězeňské dozorkyni
Později především v anglosaském prostředí začalo být slovo matrona - tedy matron - užíváno k označení žen mateřsky pečujících, ale zároveň přísných. Jako matrona byla a dosud je označována vrchní sestra, ale také vrchní pečovatelka v dětském domově či dozorkyně ve věznici. Tím se původně obdivné označení začalo pozvolna přesouvat do oblasti ne tak příjemné - obraz matky - matrony začal nabývat hrozivých obrysů - především v její roli vězeňské dozorkyně.

Matka rodu
Pojem matrona ovšem označuje také matku rodu - především v kulturách, jež si potrpí na matriarchální aspekt. Tam už nemusí jít o ženu v plném rozpuku mateřství - často jde o ženu starší, jejíž synové jsou již zdatnými lovci či válečníky. Její mateřská role vůči nim jí však dává nesmírnou vážnost - je obávanou, uctívanou i obdivovanou osobou se značnou rozhodovací pravomocí.

Mistrová nebo kuplířka?
Podobná byla i pozice matrony ve středověku - byla tak nejčastěji označována žena cechovního mistra, která dohlížela na domácnost nejen jeho, ale i učňů a tovaryšů. V osmnáctém století začaly být matronami čím dál tím častěji nazývány „bordelmamá" - kuplířky a dohazovačky, především ve vyšších kruzích. I v nich se však stále odrážel mateřský archetyp - a bývaly a stále jsou zobrazovány jako ženy starší, bujných vnadů.

Být nazvána matronou tedy v sobě nese všechny tyto prvky - pravda, matrona rozhodně není žádná půvabná mladice - ale je to žena v plném rozpuku - matka - úctyhodná, ale stále přitažlivá, děsivá, pokud se rozzlobí, trestající, ale taká laskavá, konejšící - v jejím vnadném objetí lze nalézt jistotu a klid.

Byla jste někdy nazvána matronou? Nebo jste tento pojem použila o někom jiném? Mínila jste ho jako urážku? Chtěla byste se stát matronou, nebo jí dokonce jste? Nebo Vás tenhle aspekt ženské role neláká?

Reklama