Asi každá z nás je trochu nervózní, když se má při focení tvářit „přirozeně“, a co teprve ve chvíli, kdy máte mluvit na kameru? Jakým způsobem se s trémou popralo pět neherců, se můžete na vlastní oči přesvědčit na stránkách www.lepsi.prace.cz. Pět životních příběhů, pět neznámých tváří, které v okamžiku, kdy zazněl režisérův povel „akce“, zůstaly „na place“ úplně samy. Podívejte se, co tito odvážlivci zažili při hledání práce a jak se jim to podařilo říct na kameru.
„I když naši protagonisté měli své texty před natáčením už připravené, nikdy je neřekli stejně,“ uvádí Lucie Šarešová z portálu www.prace.cz, která zajišťovala filmovou produkci. 
„Tréma umocněná nasvícením scény a hledáčkem kamery pokaždé vykonaly své, ale určitá míra nervozity ve výsledku působí realisticky, což byl náš cíl.“
Máte také svůj příběh s hledáním práce? Setkaly jste se při pohovorech s něčím neobvyklým, diskriminačním nebo pikantním? Podělte se s námi o své zkušenosti… jeden vás příspěvek odměníme balíčkem kosmetiky Garnier a flashkou, která se vám určitě bude hodit !!!
Nový komentář
Komentáře
Jsem tremistka. :( A to dost velka. :(
odvážnému štěstí přeje...
Aelin: Já se nehádám.
Já jsem to nemyslela nijak zle (myslím, že je to z mého příspěvku 57 dostatečně zřejmé pro každého inteligentního člověka) a divím se, že se kikusa div nezvencla. 
No, anebo vlastně nedivím. 
Meander: nehádejte se!
ať si každej mluví jak chce, hlavně že si rozumíme, no ne? 
kikusa: Co to meleš?
Nic takového jsem neřekla. Jenom, že považuju za slušnost mluvit jazykem místa, kde jsem hostem, chci-li tam pracovat. Nebo bys mluvila slovensky, i kdybys pracovala ve Fraknfurtu, protože slovenština je pěkná řeč? Ano, je, ale není to řeč úřední - v Česku. Jsi tu dost dlouho na to, abys tu češtinu zvládala. Líná a arogantní, nic jiného nejsi. 
Naštěstí se najdou i slušní a inteligentní Slováci, kteří národu v zahraničí tu reputaci trochu napravují. Třeba moje skoroneteř, to je zlatá holka. 
Ni-ka: practice makes masters, tj. po pěti-deseti pohovorech už budeš víc vědět jak na to
Ještě k tomu, co jsem psala níž. Když jsem nastupovala do ruhého zaměstnání, volali bývalého šéfa pro reference. Prý jsem od první chvíle projevila pohotovost, organizační smysl a loajalitu vůči zaměstnavateli. Měla jsem co dělat, abych se nesmála
Jsem zatím studentka,ale za půl roku mě to čeká také.Ve škole jsme si dělali takové ty pohovory na zkoušku a já myslela,že jsem připravená ne vše,ale co tady píšou ostatní???Asi připravená nejsem vůbec.Dělali jsme to od uzavřených po otevřené otázky,vše jsme si rozmýšleli a promýšleli dopředu,ale skutek mi asi uteče.Zajímavý byl ale můl přichod na školu,protože jedna paní psycholožka si řekla,jo budeme se jich ptát na absurdity: př. Kdyby jsi vyhrála milion,tak co s ním uděláš.No a jelikož jsem na sociální škole,tak člověk vždy musí říct,dám něco na charitu....To jsem pochopila,ale otázka typu když budeš mít před sebou poslední rok života,co budeš dělat mě dostala.Asi jsem ale uplatnila svou výřečnost,protože na školu jsem se dostala.Myslím ale, že za půl roku, až někam půjdu na pohovor mi toto asi nezabere.Tam budu muset dělat činy a ne jen kecat:((((Snad se mi povede někoho ,,ukecat".
Meander: Ďakujem ti za tvoj názor, vidím teda, že stále sa nájdu takí ľudia, ktorí by tú slovenčinu radšej nepočuli. Samozrejme, keby som žila v štáte, kde mi nikto nerozumie, tak sa musím prispôsobiť a prijať ich jazyk. Ale myslím si, že je to absolutne zbytočné, aby som žila s mojimi bohužial "bývalými bratmi a sestrami" :-)) a snažila sa nasilu zo seba dostávať češtinu, ešte k tomu, keď tie prvé roky je to absolutne neprirodzené a znie to horšie, jak keď sa čech alebo slová snaží anglicky. Ale v každom prípade, díky za názor...
Ahojky,taky pořád hledám práci.Ted sice jednu mám asi 4 roky,ale představa,že tam ztvrdnu do důchodu je teda hrozná.Dělala jsem po vyučení na poště.Práce čistá, v teplíčku...Pak jsem ale otěhotněla a šla na mateřskou. Po třech letech mi přišel dopis,že mám nastoupit zpět a nebo mám dát výpověd.tak jsem tam zašla,ale nabídli mi místo vzdálené přes 20 km od bydliště,že nic blíž nemají.Pracovní doba do pěti,takže mi to teda vůbec nepasovalo se školkou..tak jsme do toho praštili a bylo druhé mimčo.po dalších čtyřech letech mateřské jsem šla na úřad práce. To co jsem si tam vyslechla, to bych nepřála opravdu nikomu. po dvou měsících jsem to vzdala,psychicky úplně na dně,opravdu kladný a seriozní přístup mají k lidem ty naše úřednice.Našla jsem si práci kousek od nás,dělám ošetřovatelku zvířat.ale vadí mi ten prach a protože jsem ale rgik tak tam asi dlouho nevydržím. Zkouším mezitím najít něco jiného.Určitě bych nešla už nikdy na úřad práce,protože opravdu ten přístup ke klientům byl otřesný. A to jsem opravdu tu práci hledala celé dny.jenže každý když slyšel po mateřské,tak mě nikdo nechtěl zaměstnat.Naštěstí to je za mnou,dětičky už odrůstají a já si můžu najít časem něco jiného.
No tak s hledáním práce mám hodně čersvé zkušenosti, hlavně tedy s úřednicemi z úřadu práce...... Asi před týdnem mi poštou přišla doporučenka s nabídkou práce - prodavačka do potravin! Mám vysokou školu ekonomickou..... Včera přišla další - uklízečka! Tak jen čekám co přijde dnes.........
Po rozvodu a přestěhování na jiný konec republiky mě čekalo i shánění nové práce. V televizi v našem městě hledali reportérky, ta práce by mne zajímala, tak jsem urychleně zavolala na uvedené telefonní číslo. Rozhovor proběhl v pohodě a člověk na druhém konci drátu už, už mě chtěl samým nadšením pozvat k osobnímu pohovoru, ještě jen maličkost. Váš věk? Když jsem řekla, že je mi 50, omluvil se, že hledají mladé tváře. Mrzelo mě to, práci už mám, není sice v tv, pouze v novinách, ale je zajímavá a hlavně nikomu nevadí můj věk, i když jsem opravdu mezi samými mladými.
V 80 letech jsme se přestěhovali s manželem a dcerou do Makedonie, bylo mi 30, mám ekonomku, , jazyk jsem znala málo a tak to na práci někde v kanceláři nebylo a navíc tam práce nebyla. No co se dalo dělat, vzala jsem zavděk prací v kuchyni.Paní šefová a šéf se mne zeptali jestli umím vařit a bylo to. No fakt je, že jsem na tak velkém grilu nikdy nedělala a, ale jinak to šlo.Byl to zvláštní přechod z Prahy z kanceláře do Makedonie do kuchyně. Nevadilo mito, jen mne zarazilo, když mi šéfová ukazovala jak se otvírá lednice a jak se pouští vysavač. Musela jsem se smát, mysleli, že jsme buhví odkud. No pozvali jsme je k nám a pak se nedivili. Jedna perlička, šéfová byla sbka a tak říkala lonec so držka, dodnes se musím smát, je to hrnec s uchy.
kikusa: Můj synovec žije se Slovenkou. Ona tu pracovala všude možně a teď prodává nábytek u jedné známé firmy. Zezačátku mluvila slovensky, pak slovensko-česky, pak česko-slovensky a teď už převažuje čeština s roztomilým akcentem. Nemám nic proti slovenštině, naopak, ale myslím si, že je vhodné mluvit jazykem státu, který mě hostí, jakkoliv bych se tam domluvila svou mateřštinou. Ovšem chování toho prvdního potenciálního zaměstnavatele a klienta je opovrženíhodné.
No tak já také přidám něco do mlýna. Po maturitě, kdy jsem usilovně hledala práci, mne naprosto dostávaly úřednice z ÚP. Až do té doby jsem si myslela, že jsou to paní, které mají člověku pomoci najít vhodné zaměstnání v poměru ke vzdělání atp. Když mi asi tak po měsíci začaly nabízet post uklízečky, pokladní...nestačila jsem se divit. Největší šok nastal, když mi bylo nabízeno místo v jednom obchodním domě, jako ostraha objektu. To už jsem se neudržela a zůstala na dotyčnou zírat s otevřenou pusou, abych pak následně vyprskla smíchy s dodatkem, že to je dobrý fór! Ovšem paní mě dostala s konstatováním: "Takže ano? Vezmete to?". Na to už jsem opravdu neměla, co říct. Sebrala jsem si saky paky, práskla s dveřmi a vrátila se zpátky ke studiu... Jen tak pro upozornění: jsem celkem střízlík a vážím tak padesát kilo...tak nevím, ale možná paní křivdím a myslela to tak, že bych tam hlídala třeba hmyz
.
kikusa:slovenstina je krasny libozvucny jazyk, jen tak dal!
kikusa: tak to je teda síla
Keď som sa prisťahovala do ČR, hneď prvé dni som sa vydala hladať prácu. Keďže mám vyštudovanú hotelovú akadémiu, šla som na skúšku do jednej reštaurácie. Provozní mi narovinu povedal, že ma zamestná, že vyzerám dobre, ale že od tejto minuty nevyslovím slovo slovensky :-)) tak som sa otočila a povedala mu "Dovidenia!" Hneď na druhý deň som si našla prácu v inej reštaurácii, kde boli úžastní zamestnávatelia, avšak hosť, ktorý mi platil hneď prvý deň, mi povedal, že keď mu tú cenu neprečítam v češtine, že odmieta platiť...Bola som smutná a nechcelo sa mi veriť, že medzi úžastnými čechmi sa nájdu aj takýto omezenci...Našťastie sa mi zadarilo a skončila som v jednej medzinárodnej spoločnosti. Žijem tu už 5 rokov a sem tam mi už ujde aj české slovo z pusy a naopak, mám vždy vynadané, keď sa mi to stane. Moji kolegovia slovenčinu milujú a nechce sa im veriť, že ma niekto takto prijal...Všade sa nájdu omezenci, že JO ??? :-)))
Mno já pracuji na skolske pude, nejdriv jsme mela delat pomocnou sekretarku a ted delam skladnici, pokladni, uctarku, personalistku a pochuzkarku, cekam kdy dojde na svacinarku. Nemam ani min. mzdu, protoze delam na zkraceny uvazek, ale v nem mam nekdy narvano vic nez na plny... nepripadam si tam dobre a hledam si neco jineho. V minule praci byl tak bajecny kolektiv, to byla radost pracovat a tesila jsem se do prace, ale byl to jen zaskok za materskou. Ted mam kazde rano zazivaci problemy, desim se otevrit mailovou postu, co tam na me bafne za perlu...A pri pohovoru to bylo no jen par sekretarskych praci, neco napsat, vyridit postu, obcas cestacek....moc jsem se tesila, ze to bude i fajn prostredi a ted sedim jako sekretarka ve skladu.
Z_u_z_u je fakt nejlepší
