Představ si, co ta moje zas udělala… S takovým pozdravem se můj manžel zdraví s naším 
Vezla jsem tehdy manžela, aby vrátil klíče, a jela jsem se v tom městečku otočit na místo, o kterém jsem věděla, že jde projet dopředu. Bravurně jsem objela náměstí a kochajíc se domečky a obchůdky jsem jela neustále dopředu. Po chvíli skončila bytová zástavba, míjela jsem hřbitov a hlavou mi problesklo, že mi něco chybí. Zase jsem hledala místo na otočení, objela jsem městečko z druhé strany a jela jsem vyzvednout manžela. Když mě viděl jet z druhé strany, měl neuvěřitelně smutný obličej, ruka s mobilem se mu zasekla v půlpohybu (to asi, jak mi chtěl volat, kde jsem), znovu jsem kolem něj projela otočit se na náměstí a po minutce jsem u něj zastavila. Otevřel dveře a zeptal se, kde jsem byla. Já se zmohla jen na „neptej se“ a jeli jsme domů.
Neptal se, asi mě už zná. Takže manžel teď má historku a vypráví o tom, že nejen když jdu očkovat psa, vezmu si jen očkovací průkaz a psa nechám doma, ale dokonce, že zapomínám i na něj.
Jste taky roztržité, nebo se mám nad sebou zamyslet?
Nový komentář
Komentáře
Uz ctvrt roku bydlime v novem, nasem bytecku a minuly tyden jsem byla nakoupit v drogerii, potrebne propriety pro cisty chod domacnosti a osob v ni zijicich. Mimo jine i penu do koupele, ze ktere jsem mela nejvetsi radost. Kdyz jsem prisla domu a chystala jsem se jit napustit vanu, tak jsem si uvedomila, ze mame jenom sprchovy kout....
:o) Moje máma s oblibou vzpomíná, jak mě rodila. Auto jsme nikdy neměli, takže když jí začaly porodní bolesti, táta se sebral a zaběhnul ke kamarádovi, který odvoz slíbil. Fofrem nasedli do auta a šíleným běsem se řítili k porodnici... aby se pak vrátili taky pro mámu
Ze mne si manžel dělá legraci od té doby, co jsem po bytě zoufale hledala brýle... a přitom jsem je měla normálně nasazené na očích :o) Děti jsem zatím nikde nezapoměla, i když je to moje noční můra ;o)
Jelikož jsem byla asi týden nemocná, manžel si vzal "paragraf" a staral se o naši 2letou
. Asi pátý den dal jako obvykle malé oběd, uložil ji ke spánku, sebe taky (zmáhalo ho to) a úplně se zapomněl naobědvat. Připomněla jsem mu to, až když po vyspání chroupal suchý rohlík. 
Tak mě se nejvíce líbí medved v kočárku před krámem
Jo a jeste perlicku.Jednou jsem mela holku na sanich(ve ohradce, ve fusaku, asi pul letou)courala jsem s ni po polich a lukach, snehu tak po kolena.Ze jsem ji cestou ztratila jsem poznala az po nekolika metrech.
.
Zaplat panbu, ze jsem si toho vubec vsimla
Ale je dobry vedet, ze se takovy veci stavaj i ostatnim
Hanela: Taky dobry
me jednou mamka jako
zapomnela u kramu...odesla po nakupu poklidne domu a az tam si pri pohledu na detskou postylku uvedomila, ze ma dite 
...tehdy se jeste deti nekradli, ale dodneska ji postuchuju, ze z toho mam trauma 
katchabinka:
naprosto šílené
a tak dobře známé
Několikrát jsem nechala dítě ve školce, naštěstí jsem si vzpomněla než jsem dojela úplně domů, manžela v práci, když jsme byli domluvený na výměně auta a ještě jsem tvrdila, že auto nemám.
nechal školní tašku v autobusové čekárně....
A
Možná toho bylo víc, ale asi jsem to z roztržitosti zapomněla
jeste jedna roztrzitost je castecne zabavna:
.. kdyz jdete z mistnosti do mistosti pro urcitou vec, po ceste si vsimnete jine urcite veci ktera souvisi s necim dalsim urcitym z minulosto tudiz ji seberete a jdete ji dat tam, kde jste ji meli mit, hledali, davate vzdycky.... po ceste na misto odkladu si uvedomite ze jste sli pro jinou urcitou vec, ale nemuzete si vzpomenout pro kterou, tudiz se vratite na zacatek 1.cesty( a posleze ji kopirujete )za 1.urcitou veci s nadeji, ze si upomenete, proc tou cestou jdete, nakonec uvidite neco, co vam pripomina to, pro co jste sli, tak jste stastni a vracite se do cile zpet po 1.trase. V okamziku, kdy urcitou vec c.2 pokladate, si uvedomite, ze to neni ona urcita vec, pro kterou jste sli predtim nez jste vzali 1. urcitou vec a zanesli 2. urcitou vec na puvodni misto:)))))))
dobra kombinace je parek v rohliku v jedne ruce a mobil v druhe:) to se pak dejou veci, kdyz chces clovek telefonovat:)
Alousek:
jsme spolu telefonovali, když někdo zvonil. Tak jsem se omluvila, že jdu otevřít, byla to ségra...ale mezitím jsem na telefon zapomněla, začala luxovat a ještě udělala x jiných věcí, až pak jsem si vzpomněla na ten 
Teď by se to stát už nemohlo
To mi připomnělo...v začátcích chození s mým
Představte si, ON tam ještě u něho byl a trpělivě čekal!!!
Taky si pisu na listecek, co chci vyridit ve meste.Nez odejdu zapomenu, kde ten zatracenej papir je
Rusanda:
Rusanda:Jo, ten sok se dostavil v zapeti.Stalo se, ze se deti utopily ve vane nez mama dosla pro rucnik.Ale dneska se tomu s dcerou smejeme
Já chodím běžně na poštu třikrát. Poprvé cestou zjistím, že nemám občanku, podruhé, že nemám ten lístek od zásilky.
Rusanda: Asi kdyby nebyla hodná, tak by ji tam nenechali. Ale je to síla.
ohromná psina.
A k článku musím říct, že jsem taky jednu chvíli jeszdila jen dopředu, protože jsem měla dlouhou čekací lhůtu na termín v opravně. No, žádná sranda jezdit jen dopředu, když to necouvalo. Ve větších městech = nemožné. Jednou jsem ve Zlíně musela jít na policajty, ať mi najdou paní auta, která stojí přede mnou, protože stojím z kopce a když zkusím zpátečku a ona se nepodaří (úspěšnost 50:50), tak ji nabourám, tak ať mi odjede.
Alousek: Jo, tak to se nám taky povedlo. Když se narodila dcera, byly s miminem plný ruce práce. Posadili jsme malýho do vany v koupelně a šli do kuchyně koupat mimčo. Teprve, když jsem asi po 20 minutách zaslechla z koupelny zašplouchání, uvědomila jsem si, že mám ještě jedno dítě naložené ve vodě
.
Kdyz byly moji dceri tak asi 2roky, posadila sem ji jednou navecer do vany na koupani.Nahazela jsem ji tam nejake kyblicky,kacenky a lopaticky na hrani a se slovy" hezky si hraj, milacku,a cekej, nez pro tebe maminka prijde"jsem za sebou zavrela dvere koupelny s tim, ze si dojdu do kuchyne( o patro niz)pro NECO.Na stole v kuchyni jsem zmercila noviny a tak jsem do nich mrkla.Zaujal mne tam nejaky clanek na tolik, ze mne napadlo, jestli by se mi necetlo lip, kdybych si k tomu uvarila kaficko.Cteni novin a piti kafca mi trvalo asi 3/4 hodiny
.
Krve by se ve mne nedorezal, kdyz jsem si s hruzou vzpomnela na svoje dite.Schody nahoru jsem brala snad po peti.Vtrhnu do
koupelny a ....
moje dite sedi ve vane jako bych ji tam prave posadila.Umite si predstavit, ze ta voda byla jako led.Pani, ja na tu holke uplne zapomnela