Jste stará! Už vás tady nechceme!

Mládí vpřed. Opravdu být starší není in.

O práci nejspíš brzy přijdu, zatím to není oficiální, ale už jsem podobnou situaci zažila a řeknu vám, že po psychický stránce to se mnou dost zamávalo. Myslela jsem, že už do důchodu vydržím tam, kde jsem.

Neumím si představit, co budu dělat, protože nic jiného než svou práci neumím. Do podnikání bych jít nemohla a ani mě nenapadá, v čem bych mohla být tak dobrá, nehledě na finance, které by musely do začátku být.

Přesto jsem jen tak zkusmo najela na nabídky práce u nás a jediné co jsem našla, byla uklízečka s minimálním platem. A považte - vyžadují maturitu. Tu bych jako měla, to by snad problém nebyl. Horší je, že jsem asi taky už „stará“. Padesátku jsem už oslavila, u nás v práci se nestalo, že by někoho propustili proto, že je starý. Ale bude se modernizovat a lidi ať už mladé či „staré“ nahradí technika a automaty.

Jinak si stará fakt nepřipadám, ale minisukně už taky nenosím

wich — #69 Nabízí, nabízí. Ale naprosto nevhodné.

Také nabízí rekvalifikaci. Před pár lety mi jako epileptikovi nabídli rekvalifikačné kadeřnický kurs. No, už se vidím, jak se k někomu v záchvatu blížím s nůžkama.

Naštěstí se ten kurs pak neotevřel, takže risk, že někomu vypíchno oko či ufiknu ucho, odpadl.

Rikina — #68 Ono také záleží, co za práci pracák nabízí. Pokud pánovi nabízeli naprostou kravinu nedivím se mu, že nadával.

Taky jsem vyšilovala z pracákem nabízené práce. Musela jsem třeba jet do 35km vzdáleného města pro razítko neboť pracák mě tam poslal na administrativní pozici, kde byla nutná francouzština a ruština. Nic nepomohlo vysvětlování, že francouzky ani rusky neumím. Takže bylo jasné, že to místo stejně nedostanu. Ale razítko bylo nutné. A kdo ví, kam posílali pána. Třeba mu pracák nabídl místo kosmetičky:-)

No hlavně  .... propustit někoho  z práce  že je starý, nebo stará... tak to náš zákoník  práce  nepřipouští.

wich — #69 u nás "na vsi" je možný všechno... já se někdy nestačím divit, co všechno se v malém severočeském městečku děje.  Jsem přišla z krajského velkoměsta, zhýčkaná neustálým ruchem a přemírou podnětů, přišlo mi, že v maloměstě chcípl pes, ne-li celá smečka, ale při bližším pohledu - jéje.  Třeba za barákem mám už týden kruhy v řepce. Pravda, v obilí by to mělo jiný efekt, ale to nemohli mimozemšťani vědět, že letos na tom poli nebude ječmen, ale řepka, že jo. Sci-fi by teda bylo.

Rikina — #68 Úřednice ÚP někomu nabídla práci? To už je skoro sci-fi

1. na komentář reaguje Rikina — #70
2. na komentář reaguje chanahd — #73

No a že lidi odmítají práci? Tuhle jsem šla po chodbě úřadu práce, neb u nás na vsi je to zároveň i městský úřad, a nějaký tesař tam sprostě nadával, že už ho zase posílají někam "pro razítko", a že tam bude muset jet vlakem, a vůbec působil značně znechuceně - úřednice si dovolila mu nabídnout práci.

1. na komentář reaguje wich — #69
2. na komentář reaguje chanahd — #72

wich — #66 jak píšu - dvousměnný provoz, musí se oblékat i včetně prádla do antistatického oblečení a bot, na provoze musí být čisto, nemůžou se courat jak se jim zamane, ale mají stanovené přestávky. A protože jsou docela velká firma, mají tam furt nějaké kontroly, a taky odbory, takže nelidské podmínky by jim neprošly.  Platy různě, podle toho, co dotyčný dělá, a jak. Možná se tam najde i někdo za 10 000 hrubého, nevím, ale i kdyby, tak kolik dostane člověk na pracáku? Pokud vím, strop podpory je asi 14 tisíc, což má člověk jenom tři měsíce, a ještě jen tehdy, když měl předtím o hodně vyšší plat. Pak to rapidně klesá. Dlouhodobě nezaměstnaní mají možná nějaké životní minimum, a to nebude moc. Hledat se mi to nechce. A jak už tady padlo, i mizerná práce je lepší než žádná.

Rikina — #65 Tomu, že by lidi v dnešní době odmítali práci, nevěřím. Jo, možná se tam pracuje za 10.000 hrubého v nelidských podmínkách, což?

1. na komentář reaguje Rikina — #67

wich — #64 Tak prosím pošli ty hromady lidí k mojí ségře. Ta je nešťastná z toho, že nemůže sehnat lidi, kteří by byli dostatečně schopní, ochotní a gramotní na to, aby pracovali ve firmě, co vyrábí elektroniku do aut. Jenže to by museli být ve fabrice na šestou, pracovat ve dvousměnném provozu, něco taky umět, protože ta elektronika se nedá dělat na koleně, a taky dodržovat všechny předpisy a požadavky. Firma patří k nadnárodní společnosti, původem japonské, takže se tam fakt pracuje. A tohle všechno je důvod, proč se každý vyděsí a radši zůstane na pracáku, než by šel něco dělat.  Ono mu to asi stačí... a pak to dopadne tak, že ta firma to tu zabalí a odstěhuje se někam dál na východ, kde tyhle problémy sehnat lidi na práci mít nebude. A bude se brečet, kolik v regionu ubylo pracovních míst.

1. na komentář reaguje wich — #66

peetrax — #60 Ty hraběcí rady s "jakoukoli prací" říkají většinou lidé, kteří si nehledali práci v posledních cca pěti letech nebo nepřijímali zaměstnance a neviděli ty hromady odpovědí na jedno místo.

1. na komentář reaguje Rikina — #65

Karo Líná — #57 V ČR je oficiálně 600 000 nezaměstnaných lidí (neoficiálně to bude mnohem víc), firmy propouští, protože nedokáží uživit zaměstnance, krachují, zvyšují se daně... Je problém práci sehnat v jakémkoli věku, s jakýmkoli vzděláním. Povídej lidem něco o "jakékoli práci".

peetrax — #61 proč bych jí měla radit?  Tu paní/slečnu vůbec neznám, nic o ní nevím, a radu ode mne nechtěla. Kdyby ano, tak bych napřed musela znát okolnosti, bez toho se radit nedá. A neříkám, že k rodičům ne, pro mě za mě klidně, to je čistě její věc. Sama jsem se dostala do svízelných situací mnohokrát, a zkušenost mě poučila, že pomocná ruka jest na konci mého ramene.   K rodičům bych nešla, neb mají sami svých starostí tak akorát, a jsou to spíš oni, kdo potřebují pomoc. Lepší už to nebude, jsou staří a nemocní. Takže se na to přirozeně dívám z poněkud jiného úhlu pohledu.

Rikina — #56 jen jsem si rikala, co bys tedy poradila te konkretni holce, co jsem o ni psala (nikoliv celemu lidstvu), kdyz jsi mela mnoho argumentu, ze k rodicum ne. Takze asi nikam... necekane. 

Dalsi debata na toto tema je zbytecna, preju ti, at jsi vzdy tak bohorovne nad veci a nikdy se nedostanes do svizelne situace, kdy bys musela, nedejboze, vyuzit neci pomoci. 

1. na komentář reaguje Rikina — #62

Karo Líná — #57 samozrejme, ze o tricatnika bez prace nikdo nestoji, aby s nim mel vztah. Podle me ma porad vetsi sance k ziskani prace, pokud zije u rodicu, nez kdyby na pohovory chodil zpod mostu. BTW znam lidi, kteri nesezenou zadnou praci dlouhodobe. Vidim je i tady v diskusi. Nekdy ta prace fakt neni. Pokud pominu moznosti jako videochat a prostituci. Asi v okoli nikoho takoveho nemas, takze nemas predstavu, ze i tohle existuje a neni ani "jakakoliv prace". Vzpomnela jsem si na Marii Antoinettu, jak lidi nemeli na chleba a ona se divila, proc nejedi kolace. Ver, ze kdyby byla jakakoliv prace, mnoho lidi by ji bralo. Tolik tedy ke knizecim radam.

1. na komentář reaguje wich — #64

Tahle země neni pro starý!

Nevím, jak kde, ale všude neplatí, že v dospělém věku se nechají vyživovat. Bydlení ano, však tomu bylo po několik generací, že spolu bydlely v jednom domě a na vesnicích je to běžný jev, ale živit své děti si opravdu dovolí v dnešní době málokdo.

Neznám nikoho, kdo by bydlel u rodičů, a neplatil sám inkaso a podíl na nutných opravách v domě. To nemluvím o přispívání i prací na domě či činnostech venku.

Navíc většina takto dospělých má udělanou vlastní bytovou jednotku, kde si sami vaří, perou, žehlí, ... což popírá jakoukoliv závislost na rodičích.

Ale je mi jasné, že když se někdo ocitne v nouzi, můžou rodiče dočasně pomoct, ale pokud je "dospělé dítě" chápavé a záleží mu na rodičích, nevyužívá je, snaží se najít co nejdříve jakoukoliv práci a peníze, které rodiče zaplatili za něj na inkase či jídle, ihned jim splatí, jakmile je to možné.

peetrax — #55 Co jsem si tak všimla u lidí, co se v dávno dospělém věku, tj. kolem těch třiceti a později, vrací po nějakých svých neúspěších (vztahových nebo pracovních) k rodičům, jsou na tom postupem času čímdál hůř. Máš totiž pravdu, většina rodičů ty "děti" neodmítne a tak se o ně začne nějakým způsobem starat. Tyhle lidi zpohodlní, motivace k nástupu do práce se snižuje a jejich bonita na seznamovacím trhu rapidně klesá. Člověk, co žije sám a sám si musí platit účty, totiž v nouzi vezme prakticky jakoukoliv práci, která se mu nabídne. Narozdíl od člověka, co nájem platit nemusí a maminka večer něco uvaří. I z blbého a mizerně placeného zaměstnání se startuje nesrovnatelně líp než z žádného. Jak je člověk dlouho doma, chtějí ho kdekoliv čímdál míň, to je realita.

Stejně tak si nenajde známost, protože o třicátníka, co žije u rodičů (a navrch je bez práce), málokdo stojí. To je taky realita. Ti lidi se ocitají v začarovaném kruhu, z kterého je s každým přibývajícím rokem menší a menší možnost úniku.

Kdybych se v takové situaci ocitla, jednak využiju svoje úspory a kdybych je neměla, radši si od těch rodičů půjčím a pak jim to budu splácet, než abych se k nim rovnou nastěhovala. Člověka to samostatné žití aspoň tak nějak víc nakopne, víc se snaží ve všech směrech, neupadne do letargie a rezignace.

1. na komentář reaguje peetrax — #60
2. na komentář reaguje wich — #63

peetrax — #55 Nic.  Naštěstí nejsem politik, a nemusím navrhovat něco, co by vyřešilo problémy lidstva a navíc s globální platností pro všechny.  Tohle si musí vyřešit každý sám, v rámci svých možností a schopností, běžet k mamince je sice taky řešení, ale pak se holt ten člověk nemůže divit, že to třeba někomu připadá divné. To ještě neznamená, že tu mně neznámou paní odsuzuju. Je mi to divné, protože sama bych to neudělala, to je celé. Jí zase může připadat divné cokoliv, co bych dělala já. To je život. Konec konců být ve srabu, je mi fuk, co si o tom kdo cizí myslí, měla bych jiný starosti.

1. na komentář reaguje peetrax — #61