Přijedete domů vozem z Mototechny, založíte si oheň v krbu pomocí podpalovače Pe-Po, hodíte plátky masa do Remosky, nalijete si skleničku vychlazené Kofoly a namažete si ruce Indulonou, protože vám je venkovní zima vysušila. Pro mnohé to sice působí jako ukázka z retro seriálu, ale pro řadu lidí jde o realitu všedních dní. Na zmíněných značkách vyrostlo už několik generací a stále jsou (nejen mezi Čechy) velmi populární.

Remoska
Začátek příběhu Remosky, tedy elektrické pečící mísy, se datuje do roku 1957, kdy se v Kostelci nad Černými lesy začalo s její výrobou. Inspiraci ze Švédska přinesl elektrotechnik Oldřich Homuta. Tato kuchyňská pomocnice letos slaví už dvaašedesáté narozeniny. S věkem zraje a stává se stále úspornějším domácím spotřebičem.

Její hlavní výhodou je kromě nízké spotřeby také možnost vzít ji všude s sebou. Vařilo a vaří se v ní například v chatách, v kempech nebo na studentských kolejích. Kromě toho Remoska také dusí, smaží, peče, rozmrazuje, zapéká a ohřívá. Mimo Českou republiku se těší zájmu také ve Velké Británii. Proslavila ji Milena Grenfell-Bainesová, jedna z takzvaných Wintonových dětí, které se přezdívá Lady Remoska

Foto: Shutterstock

Indulona
Z univerzálního krému na ruce je sedmdesátnice, historie výroby Indulony sahá až do roku 1948. Domovem hutného krému, který by promazal i zrezlé součástky kdejakého stroje, je slovenské městečko Hlohovec. Modrá Indulona se bez změny receptury vyrábí od roku 1958. Během let vznikly i další druhy Indulon, například dezinfekční, měsíčková, rakytníková nebo olivová.


Foto: Indulona

Mototechna
Jednou z nejznámějších retro značek v České republice je také Mototechna, původně státní podnik, který byl společně s Tuzexem v době socialismu hlavním hráčem na poli prodeje aut. Na vůz z Mototechny, která začala fungovat na počátku padesátých let, se nicméně čekalo dlouhé měsíce. Fronta na banány byla proti tomu nicotná a heslem „Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš“, se v té době mnoho prodejců neřídilo. Stájí Mototechny prošly například takové automobilové legendy, jako je Trabant, Moskvič, Wartburg nebo Škoda 105.


Foto: Shutterstock

Kofola
Sklenička vychlazené Kofoly po dvaceti kilometrech na kole ve třicetistupňovém vedru zní jako božská píseň. Protože „Když ji miluješ, není co řešit“. Sycená limonáda už toho má také hodně za sebou. Vyrábí se od roku 1960 a vznikla na objednávku tehdejšího československého vedení.

Cílem bylo jednak zpracovat přebytečný kofein vzniklý při pražení kávy, ale také vytvořit alternativu ke kolovým nápojům, které byly populární na Západě. Základem Kofoly je čtrnácti složkový bylinný sirup, jehož přesné složení je přísně tajné a zná ho jen několik lidí. A co kromě chuti značce Kofola opravdu jde? Televizní reklamy! Například ta s divokým prasetem a hláškou „Nene, já nemusím, já už ho vidím“ je vánočním evergreenem.


Foto: Shutterstock

PE-PO
Přes padesát je rovněž „Pepovi“, tuhému podpalovači, který ušetřil nervové zhroucení strážcům krbu v nejedné domácnosti. Vyrábí ho společnost Severochema. V Česku jde o vůbec nejpoužívanější výrobek tohoto druhu. Vyváží se i do zahraničí, konkrétně do Maďarska, ke slovenským sousedům, do Španělska, Řecka, a dokonce i do Spojených arabských emirátů. Zkrátka všude tam, kde se griluje jako o závod.

 
Foto: Shutterstock

Reklama