Existuje několik teorií o tom, zda je vůbec možné se z poruchy příjmu potravy vyléčit. Odborníci tvrdí naprosto jednoznačně, že ano.
Většina nemocných, které znám a kteří se uzdravili, naopak soudí, že určité stigma jim zůstává na celý život.

Jsou lidé, kteří prodělají infarkt myokardu a zcela zákonitě to udělá něco s jejich životem. Jednak je důležitá prevence relapsu, aby srdíčko znovu nezkolabovalo, ale taky je důležité naučit se s takovou zkušeností žít. Stejně tak to prožívají lidé, vyléčení z poruchy příjmu potravy. Vždycky u nich bude přetrvávat riziko, že v době, kdy se z jakýchkoli důvodů nebudou cítit ve své kůži, budou zmatení z nějaké reakce ve svém okolí, zaskočí je vážná životní krize apod., budou mít sklon svůj stav řešit jídlem. Ať již hladovkou či odmítáním potravy nebo záchvatovým přejedením.

Těmto stavům lze přecházet:
1. pravidelným stravováním
2. pravidelným, celoživotním zvyšováním sebevědomí
3. nácvikem zátěžových situací
4. docházením do svépomocné skupiny
5. nácvikem relaxačních technik a metod zvládání stresu
6. odvahou zajít kdykoliv k psychologovi či terapeutovi
7. přesvědčením, že pokud nový záchvat přijde, nic se nestalo
8. odvahou problémy řešit a ne se před nimi schovávat
9. neuzavíráním se do sebe
10. kontaktem se společností – s rodinou, s přáteli, kamarády

Nácvik relaxačních technik, ruku v ruce se soukromým poznáváním tajů vlastní psychiky (pomohou různé kurzy – Jak zvládat stres, Jak se naučit jednat asertivně, Jak být sebevědomá, Jak se prosadit, Základy psychologie mezilidských vztahů apod.) musí doprovázet zásady správného a vyváženého stravování.

Několik rad pro rodiče a partnery nemocných poruchami příjmu potravy (volně zpracováno z připravované knihy nakladatelství ERA a OS Anabell "Rozlučte se s bulimií")
1. Pamatujte si, že to Ona má problém s jídlem a největší část práce záleží a je pouze na ní
2. Ustanovte si spolu dohodu o absolutní pravdomluvnosti
3. Buďte trpěliví, soucitní, neposuzujte a ani neodsuzujte její chování. Buďte dobrým posluchačem. Dejte jí najevo, že vám na ní záleží a že pro ní chcete jen to nejlepší.
4. Smiřte se s tím, že vyléčení se je proces, který se nestane nijak rychle. Pomozte jí vy sami, aby i ona byla trpělivá.
5. Nekontrolujte ji. Jste omezeni jen na to, v čem vám pomoc sama dovolí. Možná se budete muset naučit nechat některé věci prostě „plavat“.
6. Když se vás její návyk nějak dotýká, naučte se jí to dát najevo, ale tak, že ji z toho nebudete vinit. Pokuste se nebrat si její nálady a chování příliš osobně.
7. Mějte soucit. Vaše dcera-manželka-sestra-vnučka může být zdrcená, když se začne zabývat skrytými důvody své nemoci. V takových chvílích bude vaši lásku a podporu potřebovat víc, než kdy jindy.
8. Stále si připomínejte, že používá bulimii či anorexii jako náhražku, namísto vyrovnávání se s bolavými, nepříjemnými pocity nebo zážitky. Zeptejte se jí, když už nic víc, jak můžete přispět svou pomocí. Podporujte ji, aby hledala zdravější způsoby, jak se vyrovnávat s bolestí v duši.
9. Nepokoušejte se odhadovat, co chce a potřebuje. Podpořte ji, aby své potřeby a pocity vyjádřila sama. Když chcete něco vědět, zeptejte se jí přímo.
10. Doporučte jí a dodejte odvahy, aby navštěvovala nějakou profesionální terapii. Buďte ochotni se tam zapojit i vy sami, pokud bude potřeba. Buďte ohební a otevření jakémukoliv postupu, který si sama vybere.
11. Uvědomte si, že se musí naučit dělat svá vlastní rozhodnutí a způsob léčby je její zodpovědnost. Nekontrolujte ji neustále, jen pokud vás o to požádá. Ale buďte ostražití!
12. Pamatujte na to, že jídlo není tím pravým problémem a že bulimie a anorexie je symptomem - projevem problému jiného.
13. Dovolte jí, aby si sama ustanovila pravidla a cíle kolem jídla, ale zároveň taky začleňte a dejte najevo potřeby vaše. Pravidla si stanovte taková, aby se daly dodržet - je lepší dosahovat malých úspěchů než velkých neúspěchů.
14. Pokud se přejí nebo naopak bude delší dobu hladovět, pak by se k tomu měla postavit čelem, a to tím, že o tom bude s vámi mluvit - proč se to stalo, co nezvládala nebo zkoumáním, jak tomu příště v podobné situaci zabránit.
15. Podporujte každý její malý krůček kupředu.
16. Nemluvte o jejím vzhledu. Můžete si myslet, že jí skládáte komplimenty, ale ona si to v sobě patrně bude vysvětlovat úplně jinak.
17. Plánujte společné činnosti, které se netočí kolem jídla, a ani je nezahrnují. Choďte na procházky, navštivte muzeum, jděte do kina, hrajte hry, přiměřeně sportujte. Pokud má ještě s jídlem velké potíže, nechoďte za zábavou do restaurace.
18. Nezavrhujte možnost, že i vy sami máte něco společného s jejím problémem, protože je docela možné, že sami byste na svém chování, jednání, svých přesvědčeních a návycích měli něco změnit.

A pravidla pro budoucnost?
Pravidlo číslo jedna:
Nikdy nevynechejte pravidelné jídlo nebo svačinu. Pokud už jste se jednou znovu naučili jíst pětkrát denně, není důvod, proč byste se opět měli omezovat jenom na snídani nebo oběd. Pravidlo číslo dvě:
Jezte podle barev. Různě barevné jídlo vám dodá nejen potřebné vitamíny, ale také vám rozveselí talíř.
Pravidlo číslo tři:
Zapomeňte na zdravou výživu. Alespoň do té doby, než si budete moci říct – už jsem stoprocentně vyléčená. Pokud se léčíte z poruchy příjmu potravy, musíte se především znovu naučit jíst. Teprve později přemýšlejte o tom, jestli máte či nemáte omezit tuky nebo sladkosti. I chleba se sádlem je pro vás v době léčby zdravý. Pamatujte na to!
Pravidlo číslo čtyři:
Plánujte si jídelníček. Od pondělí do pátku jste většinou v jednom kole a na jídlo vám zbývá minimum času. Když se v neděli rozhodnete, co si budete celý týden připravovat k snídani, obědu a večeři a stejně tak ke svačinám, nakoupíte si včas všechny ingredience, tak se vám nestane, že na jídlo „zapomenete“ nebo se neplánovaně přejíte. Vlčí hlad číhá na každého z nás.
Pravidlo číslo pět:
Nezobejte, neuždibujte. Žádné zásoby oříšků, müsli, rozinek, tyčinek apod. Raději si dejte celé ovoce nebo normální talíř s jídlem, které máte v plánu pro svačinu nebo oběd. Právě tyto na první pohled nevinné „zobky“ jsou pro vás velmi nebezpečné.
Pravidlo číslo šest:
Nevynechávejte žádnou složku racionální stravy. S klidem si občas dejte steak nebo kousek dortu. Tím, že si některá jídla budete zakazovat, může se vám snadno stát, že v okamžiku nezvládání situace, se právě tímto jídlem přejíte. Je daleko lepší dát si každý den po obědě kousek čokolády, než v okamžiku záchvatu sníst dvě tabulky na posezení.
Pravidlo číslo sedm:
Zapomeňte na jednotvárný jídelníček. Každý den mějte na talíři ovoce, zeleninu, maso, mléčné výrobky i uhlohydráty (chléb, těstoviny). Proměnlivá strava vyhovuje našemu metabolismu.
Pravidlo číslo osm:
Žijte s radostí a s pozitivním přístupem k okolí. Tak, jak se chováme k druhým, měli bychom se také chovat sami k sobě. Zakažte si „samo-rozčilování se“, k ničemu nevede, jen si ubližujete.
Pravidlo číslo devět:
Občas se s láskou k sobě samé rozmazlujte – kupte si něco pěkného – třeba jen vonnou svíčku nebo pěknou pohlednici. Nezapomínejte na profesionální masáže, na kosmetiku, saunu. Nechejte o sebe pečovat. Zasloužíte si to!
Pravidlo číslo deset:
I když se někdy přejíte, překvapí vás po dlouhé době znovuobjevený záchvat, nic se neděje! Nepropadejte panice. Poučte se z toho a uvědomte si, co vás k novému záchvatu vedlo. Určitě to nebyl jen hlad. A neberte záchvat jako záchvat. Je to jen signál, který vaše tělo vysílá k vaší mysli – něco neděláte správně. Hledejte důvody, které k němu vedly.

Motto závěrem
Buďme radostní a vděční za každý den, za tolik dobrých věcí …
Dale Carnegie

předsedkyně OS Anabell – pro nemocné anorexií a bulimií
http://www.anabell.cz  

      
Reklama