Někteří z otců, jimž není po rozvodu dopřáno trávit se svými potomky tolik času, kolik by si přáli, hledají povzbuzení, kde se dá. Třeba i na webové stránce www.iustin.cz. A zde jsem také získala kontakt na pana Luboše Pateru, zmocněnce sdružení Spravedlnost dětem. Spravedlnost dětem je sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů.

Pan Luboš Patera nabízí rady rodičům, jimž je odepřen kontakt s vlastními dětmi. Jedním z těchto rodičů je i Honza, jehož manželka se od něj odstěhovala v době, kdy malému Patrikovi byl jeden rok. Honzův příběh jsme zveřejnili na Ženě-in ve středu 15. dubna.
Připomenu jen, že Honza vidí své dítě čím dál méně, má pocit, že manželka dokonce syna navádí, aby s otcem v určené dny ani být nechtěl. Honzovi to připadá nejenom sobecké, ale i velice nebezpečné. Bojí se, aby se mu syn postupně neodcizil, když spolu tráví čím dál méně času. Soud sice určil, kdy s ním má být, ovšem Honzova bývalá žena toto rozhodnutí nerespektuje.

Dá se vůbec něco v podobné situaci dělat? Nebo mají rodiče, jimž je kontakt odepřen, propadnout zoufalství a pouze bezmocně přihlížet, jak se jim dítě vzdaluje?

O radu jsem požádala zmocněnce sdružení Spravedlnost dětem, pana Luboše Pateru. Pan Luboš Patera čtenářkám a čtenářům vzkazuje:

V takovém případě neexistuje jedna univerzální rada, jak postupovat, která by zároveň byla použitelná pro všechny. Nemyslím si, že problém vězí v oblasti právních předpisů, ale v jejich konkrétní aplikaci. Právní nástroje jsou účinné, ale musí tu být snaha používat je správně.
Ano, existují rodiče, a hlavně otcové, jimž je odepřeno být se svými dětmi. Ano, děje se tu něco špatného. Ovšem některé věty, s nimiž se lidé často setkávají, kupříkladu to, že si dítě, až bude větší, vyhledá otce samo a vytvoří si k němu dodatečně tu správnou vazbu, je pouhou frází. Takhle to přeci vůbec fungovat nemusí. A rozhodně na to nelze spoléhat.


Sdružení Spravedlnost dětem vzniklo v roce 1996, webové stránky pak o tři roky později. Lze říci, že mají slušnou návštěvnost. Už z toho lze usuzovat, že jsou rodiče, kteří mají podobné problémy, jaké jste ilustrovala na Honzově příběhu.
Řadu otců povzbudí už jenom to, když zjistí, že v podobné situaci nejsou sami, že jich je mnohem víc. Snažíme se však také o to, aby na webových stránkách získali i důležitou inspiraci, potřebnou radu, jednoduše aby věděli, jak se mají v problému zorientovat. Dozví se tu více například o takzvaném syndromu zavrženého rodiče. Informací je tu však mnohem více.


Někteří otcové jsou v tomto ohledu, pokud jde o kontakt s dítětem, jež není naplněn, stále diskriminováni. Nabízíme proto rodičům, kteří se dostali do podobně svízelné situace a chtějí vědět víc, aby například navštívili i naše přednášky v Lidové univerzitě v Mostecké ulici v Praze. Je to ve středu od osmnácti hodin ve druhém patře. Už jenom to, že se dozvědí o problému víc, je může povzbudit a inspirovat v tom, jak svůj problém řešit. 

     

Reklama