Už když jsem se svým manželem chodila, věděla jsem, že jeho maminka je dost panovačná, svérázná, možná i sobecká. Ale říkala jsem si, že budu žít s Petrem a ne s jeho matkou.
Jak se říká, zaťala jsem zuby a leccos od ní překousávala. Nestála jsem o žádné hádky v rodině, a tak jsem její zlostné nálady a narážky na mou osobu řešila tak, že jsem si myslela své, ale nahlas nijak její jedovaté řeči nekomentovala.
„Proč se mě nikdy nezastaneš?“ ptala jsem se Petra, když už byl mým mužem... Mrzelo mě, že nechává svojí matku, aby se do mě navážela. Já neměla sílu ani chuť bránit sama sebe, ale od muže bych to očekávala.
Petr mi na to pokaždé říkal, že svou máti zná a že ve chvíli, kdy by jí začal oponovat, strhla by se hodně ošklivá hádka. No, tohle jsem mu opravdu věřila. Jeho matka nesnáší odpor či jiný názor na danou věc než má ona sama.
Myslím, že jí ještě nikdy nikdo neřekl, že není Bohem a není ani neomylným prezidentem světa.
Když jsem čekala miminko, strašně jsem se na něj těšila – která maminka asi ne, že? Bohužel, ve druhém měsíci jsem o to maličké přišla. Tenkrát tchyně za mnou přišla do nemocnice a řekla mi: „Dobře, žes potratila. Ty nikdy totiž nebudeš dobrou matkou!“
Touhle větou si to u mě milá tchyně prohrála na plné čáře. V mysli jsem si vytvořila bariéru, která oddělovala věci a lidi, na kterých mi záleží od téhle potvory.
Přestala mít pro mě jako lidská bytost jakoukoli hodnotu. Pochopitelně toto byl můj soukromý závěr a mé rozhodnutí, o kterém nevěděl ani můj muž.
S tchyní jsem se i nadále stýkala, ovšem z mé strany to byly návštěvy pouze a jen povinné. Pokaždé jsem byla šťastná, když jsme od ní odešli a já konečně mohla zase dýchat.
(V její blízkosti jsem totiž měla pokaždé pocit, že se udusím!)
Asi před měsícem se můj vztah s Petrem změnil.
Vycítila jsem z jeho strany jakýsi chlad, nezájem.... Často nebyl doma, a když byl, pořád esemeskoval a kolikrát ani nevnímal, co mu říkám.
Bylo mi jasné, že se něco děje. Bála jsem se to připustit, ale tušila jsem, že někoho má.
Byla to jeho kolegyně z práce. Petr se do ní úplně zbláznil a já se z toho nervově zhroutila.
Snažila jsem sama sebe přesvědčit, že je to jen chvilkové a že Petr brzy vystřízliví z toho zaláskovaného opojení. Jenže čas běžel a Petr nestřízlivěl.
Před pár dny jsem šla s kamarádkou na kávu. Michala byla taková má berla, která mi v této životní situaci moc pomáhala a držela mě nad vodou. Zašly jsme do malé kavárny, a ještě než jsem se posadila, uviděla jsem tchyni s Petrovou milenkou.
Vesele se vybavovaly, smály a popíjely vínko!
Málem jsem omdlela.
Nebýt Michaly, nebyla bych schopna ani dojít domů.
Ten večer jsem už situaci nezvládla. Ruply mi nervy. Řekla jsem Petrovi, že už dál tu jeho aférku nehodlám snášet, že mám všeho plné zuby a že náš vztah končím.
Jen se usmál a řekl: „Vůbec se ti nedivím. Chápu to....“
Sbalil si kufry a odešel.
V té chvíli jsem přestala mít chuť žít dál. Opravdu jsem přemýšlela o tom, že to ukončím....
Nevím, jak jsem tu noc přežila se zdravou myslí. K ránu jsem chtěla pořád plakat, ale došly mi slzy. Jen jsem seděla v koutě, vzlykala a myslela na to, co budu dál dělat....
Můj život byl v troskách a já nevěděla co s tím, jak se postavit na nohy a znovu začít bojovat s osudem...
Asi po třech týdnech jsem se z toho všeho pomalu začala dostávat. Zdálo se, že to zvládnu, že se s tím vším nějak poperu. Ale včera zazvonil telefon a v něm se ozvala tchyně: „Dobře ti tak! Konečně má Petr ženu, kterou si zaslouží. Doufám, že tě v životě čeká to nejhorší. Přeju ti to z celého srdce a proklínám tě...,“ řekla, zasmála se a zavěsila.
Nevím, co jsem jí udělala tak zlého, hrozného, že mě nenávidí. Ale v této chvíli k ní cítím takovou zášť, že ji mám chuť zabít.
Možná se mýlím, ale jsem přesvědčená o tom, že Petrova milenka byla od ní připravená past, do které se můj muž chytil.
Chci na vše zapomenout, ale nejde to... Ať se snažím sebe víc, nemůžu se nad to povznést, hodit to za hlavu. A nevím, co dál, co s tím....
Nový komentář
Komentáře
Klud - Tvoja tchyne je zrejme nejako psychicky narusena osoba, ktorej robi dobre robit takto zle druhym.
Musis to brat tak, ze si nemozes od kazdeho blazna nechat rusit svoj zivot a svoje zdravie - kam by si sa to asi dostala. Pomysli si, ze tym ako sa vyjadrila o Tvojom potrate, ako aj tym co Ti povedala posledne do telefonu, jasne ukazala, ze je spina a odpad spolocnosti. Predsa si nenechas takou strigou nicit zivot, nie? Ozaj, vraj nieco podobne (zaklinanie mna (ked som mala asi 10 rokov) a mamy, zatlkanie klincov okolo domu za tymto ucelom (za co vraj zaplatila nejakej carodejnici 20 000 dolarov) a podobne veci) vraj robila aj byvala manzelka mojho nevlastneho otca, inac osoba trpiaca schizofreniou (ostatni schizofenici odpustia). Pritom nevlastny otec jej nechal majetok v hodnote asi tak okolo miliona dolarov. Vies co je s nou dnes? Zije uz niekolko rokov v ubytovni pre tazkych bezdomovcov, ma dlhy a pravdepodobne sa z toho uz nikdy nevyskriabe. Ako sa hovori - "what goes around comes around", cize co ide dokola vrati sa dokola. Je to nieco ako bumerang - nezabudaj, ze taketo veci sa mozu vratit tej osobe, od ktorej prisli. A nakoniec, pomysli si, ze Tvoja byvala tchyne musi byt naozaj velky chudak, ked ma potrebu niekoho takto nenavidiet a ponizovat a preklinat. Fakt si neviem predstavit, ze by som niekomu (okrem snad nejakych vrahov alebo ak by mi niekto znasilnil dieta ci pribuznych) hovorila "Přeju ti to z celého srdce a proklínám tě...", a este sa na tom smiala. Ta osoba musi byt nejako vadna.
Plus: vymanit se ze vztahu, který nebyl upřímný. Navrch k tomu konec i trápení "ze slušnosti" s osobou, se kterou bychom jinak nikdy neztratily ani minutu... PLUS: určitě je šance potkat osoby mnohem mnohem lepší! Mínus: možnost zablokování psychiky těmi zážitky, stálé vracení se ošklivých vzpomínek...Jo, poraďte, jak se zbavit tohohle!
Mě zůstala jen skvělá nastávající tchýně s kterou si telefonuji a navštěvuji, bohužel se ji už nikdy nestane, protože mi před vánocemi tragicky zemřel přítel, ale jinak by to byla opravdu skělá tchýně. Nevím jestli vůbec někdy taková ještě bude.
Mě zůstala jen skvělá nastávající tchýně s kterou si telefonuji a navštěvuji, bohužel se ji už nikdy nestane, protože mi před vánocemi tragicky zemřel přítel, ale jinak by to byla opravdu skělá tchýně. Nevím jestli vůbec někdy taková ještě bude.
Buď ráda, že ses z takový rodiny dostala pryč.Vím, že to bolí, ale nepomůže ti nic než čas.
Evo, nevěš hlavu a raduj se !!! Taky jsem to prošla, tvá tchyně je proti té mé ještě beránek - my jsme měli opravdu ostrou válku. Teď mám tchyni k nezaplacení, je prostě zlatá a ještě něco navíc
. Drž se, uvidíš, že bude líp
Laila: vzala jsi mi komentář z klávesnice, taky jsem si na tu knížku vzpomněla.
chudák holka. Takovou babu mít v rodině...asi jediné řešení pustit to všecko z hlavy a starat se o budoucnost. Nemá cenu probírat co by bylo kdyby bylo. Tchyně i kdyby tchyní nebyla je ženská bez charakteru a citu, takže podobným se raději obloukem vyhnout. No, a synáček je asi dost po mámě. Není čeho litovat, tohle žádná ztráta není. Všecko dobré máš teprve před sebou a tohle je jen špatná zkušenost:)
Moc mi to připomíná knížku Tchýně a uzený
http://www.vltava.cz/store/GoodsDetail.asp?c=&sCGoodsID=SE00835048
Jsou tchyně, které i kdyby si jejich synáček přivedl domů nevěstu se zlatou
elí, tak té ženské se prostě ničím nezavděčí a bude na snaše hledat mouchy, a když žádné nenajde, tak si je přimyslí. Sama jsem to zažila, nejlepší je ignorace, prostě takového člověka nevnímat, jako že neexistuje. Jde to těžko a pokud nemáte partnera, co se vás zastane, tak je to hrůza. Od toho všeho nejlépe pryč. Někdo má odvahu a sílu prásknout do bot zavčasu, někdo (třeba já) musí dostat pořádně přes hubu, aby si uvědomil svou cenu. Mě to trvalo 18 let, než jsem těm dvěma (tchyni a mazánkovi) dala vale. Sice je to stále ještě můj manžel, ale pro mě je již třetím rokem EX. Teď jsem konečně v pohodě a můj nový partner mě dává pocit, že nejsem ta špatná, za jakou mě ti dva měli. Mimochodem, díky tomuto magazínu, díky zkušenostem ostatních žen-in, díky celému internetu si dávám své sebevědomí do pořádku a dokonce se umím i ozvat, když se mi něco nelíbí
Taky mám takovou hodnou babičku,a co teprve "dědeček".!!
V češtině jen tři slova začínají na tch. Tchyně-Tchán-Tchoř. Proč asi.
Lidi plní nesmyslné zloby....... Evo, vím, že to teď není snadné, a bude to chtít spoustu času, ale.... zkus tu zeď, která tě oddělovala od tchýniny zloby a zášti předtím, zkus ji postavit i teď. Vytěsnit, oddělit tamty dva, a soustředit se NA SEBE... přečkat teď to nejhorší (bolest, zklamání, znechucení..), a pak se zase pomalu začít stavět na nohy, dýchat a mít radost.... zase žít, bez těch dvou. Nic jiného mě nenapadá. Jen, když jsem to četla (a přečetla, celé), říkala jsem si, že bez takových lidí ti bude líp. Ještě tě čeká spousta hezkého, Evi.
Lenkalara:
ahoooj, ty taky ještě žiješ??
Já si zatím nemůžu moc ztěžovat, zatím je to hodná paní matka mého miláčka. Uvidíme časem.
Jo a u nás to bylo vždycky obráceně...můj tatínek nasazoval na mého
, dnes víme že to tak nemyslel, hrozně na mě žárlil, ale bylo to dost nepříjemný...a já se
vždy zastala
...
alpina: ...melou pomalu, ale jistě
naštěstí nemám žádnou tchýni.moje extchýně taky byla někdy dost nesnesitelná.
A takovou jak píše Eva bych asi už nechtěla vidět i s jejím synáčkem.
Žábina: ona narazí, Boží mlýny......
jo a tvé tchýni bych přála, aby se svou novou snachou pěkně narazila
to je snad zlý sen...myslím Evo že ti bude líp bez těch dvou sobců
já se omlouvám - Hlavně jej nebrat zpět, i kdyby se chtěl vrátit.