Lucie je maminkou dvou malých synů. Ti jsou trošku živější než ostatní chlapci, je to s nimi náročnější, ale nikdy by na ně ruku nevztáhla. Ani tehdy, kdy ji vážně štvou. Jejich tatínek to má jinak, chlapce klidně potrestá, i když přihlížejí cizí lidé. „Naposled to bylo, když jsme šli do kina. Náš nejmladší syn, Vojta (5 let), si vybral sladký popcorn, jeho bratr měl slaný. Mladší začal ujídat staršímu, tomu se to nelíbilo, tak se na něj obořil, ale slušně. Já je okřikla, ať toho nechají. Mladší ze synů ale provokoval dále. Najednou k němu Vojta přišel, a popcorn i pití mu z ruky vyrazil. Začala jsem mu domlouvat, ale manžel přišel a dal mu na zadek. Vojta propukl v pláč. Lidé kolem nás chodili a koukali se. Malej řval dále, manžel na něj zakřičel, že jestli toho nenechá, dostane ještě jednou, aby měl důvod brečet.“ Lucka sice souhlasí, že si to občas zaslouží, ale stejně je proti. Snaží se dětem vše vysvětlit slovy. S manželem o tom vedli již několikrát debatu. On si stále stojí za svým. Argumentuje tím, že jako malý také dostával za vyučenou, prý je to nejlepší způsob vytyčit dítěti mantinely. Lucku to měla v dětství stejné, ale u svých potomků to chce zkrátka jinak.
A co si o fyzických trestech na dětech myslí odborníce?
„Je rozdíl mezi ojedinělým rozumem korigovaným plácnutím a pravidelným fyzickým trestáním, které se pojí s nedostatkem komunikace, absencí pochval aj. pozitivních prvků ve výchově. Když už je třeba k fyzickému trestání přistoupit, trest by měl následovat ihned po prohřešku, dítě musí chápat, za co je trestáno, za jeden prohřešek je namístě jen jeden trest. Dítě by nemělo sloužit jako ventil vlastních silných emocí. Fyzické tresty by se neměly ve výchově objevovat pravidelně, potlačují rozvoj osobnosti dítěte, jeho autonomii a iniciativu. Nejúčinnější jsou u dětí do cca 2-3 let, kdy mírné plácnutí přes zadek slouží dítěti jako jednoznačná informace, že toto (roz. chování) už ne. Později v dítěti fyzické tresty vzbuzují pocity ponížení, strachu, zvyšují jeho hladinu stresu a v neposlední řadě se dítě naučí agresivnímu chování. Někdy se stává, že rodič dítě plácne impulzivně, v afektu a ihned svého činu lituje, dítě obejme a srdceryvně se mu omlouvá. Pokud rodič, který fyzické tresty odmítá, takto sám před sebou selže, lze doporučit spíše než omluvu dítěti podat vysvětlení s časovým odstupem. Dítě si pak lépe uvědomí neakceptovatelnost svého jednání a jeho negativního dopadu na chování rodiče.“
Čtěte také:
- Váháte při výběru základní školy? Známe vaše práva a povinnosti
- Jsem špatná matka, když dětem nevařím, a kupuji jídlo v restauraci?
- „Vnučku krmím tajně, abych ji zachránila,“ svěřuje se babička
Nový komentář
Komentáře
Nikdo nezbije dítě bezdůvodně.Já si myslím,že pokud dítě zlobí pár na zadek neškodí.Když byli moje děti malé a zlobily,řekla jsem 3x a pokud to nepomohlo dostaly bez řečí na zadek a byl klid.Než na ně řvát,padla jedna výchovná a byl klid.
Nesnáším když někdo trestá dítě fackami,nikdy by se podle mě nemělo bit přes hlavičku nebo zádíčka. Pokud potřebuje dostat nějaký tělesný trest tak od toho má zadeček. Zároveň je hrozný na dítě řvát a trestat ve vzteku. Odsuzují to.
Když jsem měla vnuky na prázdninách a fakt už moc zlobili a domluvy nepomohli, použila jsem u staršího jednou přes zadek. Bez komentáře, okamžitě věděl, že zasloužil. Doma potom něco vyčítal mamince, jak je hrozná a dodal, že babička byla lepší aspoň ho vychovala.
Fyzické tresty jsou prý přežitkem říkají psychologové. Jenomže on je rozdíl mezi trestem, že jednou za rok dostane dítě dvě na zadnici, nebo když si rodič své frustrace vybíjí na dětech denně. Zásadně neuznávám facky, ale aplikace na pozadí ještě nikdy nikomu neublížila. Ono když se řekne děcku 10x za sebou....to nesmíš, to se nedělá, vysvětlíš proč se to nedělá a on to zákeřně po 11 vyzkouší....tak zmastit zadek. Nic jiného nepomůže.
Souhlasím s korigovaným plácnutím. Když si vzpomenu na svá mladá léta, facky lítaly každou chvíli. Nezapomenu, jak jsem dostala pohlavek za kápnutý inkoust na čistém vyžehleném ubruse. Facka přilítla, mamka strhla ubrus i s inkoustem, sklenička vylítla na zeď - flek větší než na ubruse. Už ani nevím, zda jsem dostala výprask. V létě se pak muselo malovat. Určitě 50 let zpět.
Moje děti občas také nějakou "chytily". Ale výprask nikdy nebyl, vždy výchovná. Spíše jsem zvýšila hlas.
Nejsem pro bití dětí, ale někdy, když to nejde vysvětlit, tak to prostě jde přes ta nervová zakončení. Tedy je potřeba nějakého jiného impulsu a třeba i trochu bolesti - tedy přes ten zadek ano. Facky a pohlavky však rozhodně neuznávám, to je potupné a já to považuji za celkové selhání autority. Uhození do obličeje nemá s výchovou nic společného - podle mého soudu.... A k té výše popsané situaci - ano zde dostat na zadek je jistě na místě a domluva taktéž. Ale věta: jestli toho syn nenechá, tak dostane ještě, aby měl důvod brečet je opravdu na hlavu postavená. Je přece jasné, že po "výprasku" dítě pláče, nebo snad ne?
Přikládám se k domluvě.
Za prvé - v kině se nejí a nepije. Na jídlo jsou restaurace, kino je na promítání filmů. Takže žádný popcorn a žádné pití do kina nepatří, akorát tam s tím lidi dělají hluk a nepořádek, a to i dospělí. Za druhé - udělat mi potomci takovouhle scénu v kině, tak se jde okamžitě domů a kino neuviděj rok. Dokud se nenaučí slušně chovat. A dát mladému na zadek bylo plně na místě, protože si to vykoledoval.
Případ kdy dítě vyrazí druhému popcorn a pití - schválně mu zničí něco co je jeho (sice jen potraviny) a navíc tím způsobí nepořádek okolo (tohle už bych nazvala tedy i bordelem) je už chování hodno spratka a ne jen živějšího a zlobivějšího dítěte. Nejsem pro bití, jako hlavní výchovný prostředek, ale občas jsou opravdu situace, kdy plácnutí není od věci. A k tomu, že lidé koukali... já bych taky koukala, co je to tam za "milé" dítko.