Zeptá-li se nás někdo, jestli jsme závislé na jídle, odpovíme mu pravděpodobně, že ano. Bez jídla totiž nemůžeme žít. Pokud bude ovšem onou závislostí mínit chorobný stav, kdy se jídlo stává objektem nezdravé touhy, odpoví zřejmě většina z nás ne. Ačkoliv... Závislost na jídle nebyla zatím podrobněji zkoumána, přestože především v posledních letech o ní odborníci čím dál tím častěji mluví. Vychází přitom z poznatků, týkajících se závislosti na drogách.

Co je to závislost?
Podle mezinárodní klasifikace nemocí je závislost definována jako silná touha užívat látku, na níž je jedinec závislý. Dotyčný má přitom potíže užívání této látky kontrolovat. Zanedbává jiné zájmy a potěšení a investuje čím dál tím více času a prostředků, aby své potřebě vyhověl. V případě nedostatku užívané látky trpí abstinenčními příznaky. Postupně se zvyšuje jeho tolerance na látku - aby dosáhl žádoucího účinku, potřebuje jí čím dál tím víc. Přestože vnímá negativní účinky, ke kterým užívání látky vede, nedokáže s ním přestat. Je si ale vědom toho, že má problémy (i když si tuto skutečnost nemusí připouštět). Sám je ovšem obvykle není schopen vyřešit.

Jídlo jako droga
Bylo by samozřejmě poněkud zavádějící stavět rovnítko mezi závislost na psychotropních látkách nebo alkoholu a závislost na jídle, jisté shodné prvky však nalezneme bez většího úsilí. Člověk závislý na jídle (často nemusí jít o jakékoliv jídlo, ale třeba o sladké, čokoládu a pod.) cítí silnou touhu po konzumaci, a to i když nemá hlad (tedy fyzicky jídlo nepotřebuje). Především je-li pod tlakem, ve stresu, zvyšuje se jeho touha po uvolňujícím účinku následujícím po „aplikaci drogy“ - přitom je známo, že „nasycení“ vede k vyplavování určitých chemických látek do organismu - tedy jídlem se skutečně můžeme „zfetovat“. Přes mnohá předsevzetí o tom, že už se nebude „přecpávat“ nebo že čokoládu či sladké omezí, není závislý člověk schopen tato rozhodnutí splnit - nedokáže svou závislost kontrolovat. Při vysazení či snížení množství žádané „látky“ se dostavují abstinenční příznaky - většinou psychického rázu jako podrážděnost, špatná nálada, plačtivost, ale byly zaznamenány i příznaky fyzické - výkyvy tlaku, zvýšení či snížení hladiny některých neurotransmiterů a podobně.

Pravý závislák
Praví „závisláci na jídle“ jsou ochotni obětovat mnohé, jen aby dostali svou drogu - v noci navštěvují hypermarkety, nelitují peněz ani času, nejsou líní si uvařit třeba i ve tři ráno... Ti méně závislí alespoň pravidelně navštěvují podniky a obchody, kde prodávají „drogu“ žádané kvality a chuti, a ač vědí, jak je to nezdravé, žvýkají za pochodu, při jízdě dopravními prostředky nebo třeba i při pracovní poradě. Investice do jídla přitom mohou být značné. Také „tolerance“ na jídlo má tendenci se zvyšovat nejen s tím, jak se nám roztahuje žaludek - tendence vzít si svou „dávku“ se dostavuje stále častěji. A i přes prokazatelné negativní následky, přes zvyšující se nadváhu, potíže s klouby, někdy i cukrovku a jiné choroby, a především přes problémy v sociální sféře nedokáže závislý člověk s užíváním přestat. Ba naopak, pocity méněcennosti a snížené sebevědomí vedou k tendenci vyhledávat útěchu - jak jinak - ve formě jídla.

Abstinovat?
A zde se dostáváme k hlavnímu kameni úrazu závislosti na jídle - známým poznatkem z léčby závislostí je, že je mnohem obtížnější užívání drogy omezit, než s ním úplně přestat. Většina lidí ví, že vyléčený alkoholik prostě musí abstinovat, že vyléčený narkoman by se nejraději ani neměl pohybovat v prostředí, kde mu hrozí setkání se s drogou. Jenže v případě jídla není tento postup možný. Nejen že nemůžeme jídlo dost dobře úplně „vysadit“, ale navíc se s ním setkáváme ještě častěji než s alkoholem. Je nezbytnou součástí nejen našeho fyziologického přežití, ale i našeho života společenského - u jídla se mnohdy jedná, u jídla se setkáváme s kamarády, u jídla utužujeme pracovní kolektiv... Poučeni poznatky z léčby závislostí však například Američané přišli s novou metodou hubnutí - skutečně vážným „případům“ doporučují zcela vysadit pevnou stravu a pod odborným lékařským dohledem je vyživují speciálními nápoji. Ukázalo se, že pro závislé je snazší udržet tuto drastickou dietu než jíst méně. Tento postup však vyžaduje neustálou lékařskou kontrolu, a tak není vhodný pro toho, kdo by se chtěl „závislosti“ zbavit sám.

V rámci vnímání potíží s přejídáním se jako závislosti se mezi odborníky začalo mluvit o léčbě nejen dietologické, ale i psychologické. Dnes už tak nejsou výjimkou nejrůznější poradny, kroužky „anonymních tlouštíků“ a další podpůrné skupiny. Těm, kteří se skutečně cítí být závislými, tak konečně vzniká naděje na odbornou pomoc. Jako u všech závislostí však i v případě závislosti na jídle platí - hlavní je motivace. Kdo skutečně chce, dokáže se, byť s pomocí, závislosti zbavit. Tomu, kdo nemá silný motiv, nepomohou ani týmy odborníků...

Jste závislá na jídle? Na všem, na sladkém, na čokoládě, nebo na něčem jiném? Znáte někoho, kdo je závislý? Nebo máte zkušenosti s jinou závislostí? Co káva nebo cigarety? Dokázala jste se nějaké závislosti zbavit?

Reklama