Milé ženy-in,
dobře víme, že tohle téma je k nevyčerpání. Čím se lišíme od mužů?
Už jenom tím, jak skvěle vypadáme a jak nám to úžasně pálí, ne?

Teprve teď ve svých 24 letech vyhledávám společnost žen, vždy jsem vyrůstala mezi kluky, a tak jsem snad dostatečně pronikla do jejich super světa. A opravdu mi v něm bylo super a stále je.... už na základní škole jsem poznala, že je pro mě lepší řešení se porvat, než pomlouvat. Holky se vždy hrozně pohádaly, nasazovaly na sebe apod.... to u kluků to spravila facka, a šel se hrát fotbal.

Jak úžasně jednoduché to bylo, hlavně když jsem byla o hlavu vyšší než oni.
Na střední už to bylo horší, tam byli  v naší třídě na 28 holek pouze 4 páni a ti skutečně nestíhali. Chudáci z nás měli takové trauma, že nějaké středoškolské lásky je minuly a partnerky si hledali až v mnohem pozdějším věku, a to s obezřetností:-)

Ale to, že byli ve třídě 4 kluci, vyrovnával fakt, že jsem chodila na průmyslovku, a tam jich byli mraky. Takže tam se už nepralo, jen se dobře kecalo a proč dobře.... protože se neřešilo oblečení, parfém, laky na nehty, kdo s kým chodí a nechodí....a le čím se nacpeme, kam půjdem po škole, jak kope Sparta (Slávisty jsme vytlačovali), kolik kdo nese kulí dom a tak, a to byl taky super svět, sice složitější, a stále jednoduší než ten holčičí.

Jak správně tušíte, mě se holčičí věci vůbec netýkaly, neznala jsem lak na vlasy, natož na nehty, boty na podpatku pro mě znamenaly utrpení, sukni jsem nevlastnila, můj hit byly flanelové košile, ošoupané džíny a stále rozvázané chiny (model bot.). A takto vybavená jsem byla vhozena do ženského světa ve svých 17 letech na mejdan "taneční"!

Byl to horor! Jenom při nakupování bot se mě mámka málem zřekla, když mě konečně obula, postavil na ty 4cm podpatky a já z nich normálně spadla... Myslela si, že jí to dělám naschvál!

Byla mi přidělena rodiči kamarádka na seznámení s kosmetikou, připadala jsem si jak Robinson Crusoe, když se navrátil do civilizace, všechno neznámé a nové... Když mě po kadeřníkovi, namalování, nalakování a kdo ví čem dostali v šatech (rifle jsem neusmlouvala do tanečních), většina mých kámošů mě ani nepoznala. Po komentáři, že jsem nádherná ženská... jsem odvětila jen: "Nevotravuj, v..e!", mi kamarád řekl: "Ale musíš se jen usmívat a mlčet."

Postupně jsem zjistila, že i holky jsou fajn kamarádky ....a ne jen šílené manekýnky.

Tak tohle byl můj největší konflikt obou světů:-)))

Úžasný na tom je, že na sebe neustále narážíme, a přitom bez sebe nedokážeme žít...:-)
            Vaše Kočička

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY