„Než se tady budeš o něco pokoušet, nauč se pravopis, hňupe!“ Taky něco podobného čtete v diskusi téměř pod každým článkem? Chcete křičet a velkým tučným písmem napsat „Jděte už do háje, blázni puntičkářský!“? Nebo naopak souhlasně přikyvujete, protože schopnost dodržovat gramatická pravidla je důležitým projevem vzdělání a taky úcty k mateřskému jazyku?

 

Přiznávám, že podobné výkřiky jsou pro mě naprosto bezcenné. Čtu články, protože jsou více nebo méně zajímavé, nebo aspoň věřím, že mi něco dají. Chci číst komentáře, protože mě zajímá názor ostatních čtenářů. A opravdu je mi úplně jedno, kolik kdo našel hrubek a překlepů. Pokud v textu nejsou chyby tak nešikovně, že mi brání pochopit smysl na první přečtení, netrápí mě. Není snad důležitější myšlenka? Nebo to, že se autor ve svém textu neztrácí a že píše srozumitelně, třeba vtipně, jedním slovem dobře? Tak to vidím já. Možná jsem ale příliš liberální až flegmatická, možná jsem poznamenaná vlastní novinářskou praxí.

 

Mám často pocit, že je to vlastně hodně snadné. Najdete v textu chybu a můžete ho odvrhnout. Pravopis je jedna z mála věcí, které jsou celkem pevně dané. Je mnohem snazší kritizovat pravopis než třeba logiku argumentace. Na pravopisnou chybu se dá ukázat. Na faktickou mnohem hůř, musíte na to znát víc věcí.

 

Čtenářům obvykle vadí hlavně chyby jazykových profesionálů. Třeba právě u novinářů, kteří by měli mít schopnosti (nebo alespoň lidi) na to, aby jejich texty byly po pravopisné stránce správně. Kteří ovlivňují mínění a snad prý i kulturní úroveň národa! Budiž. Dalo by se diskutovat o tom, kdo je zodpovědný za chybu, je-li to autor nebo korektor. Nic to ale nemění na tom, že v očích čtenářů klesne samozřejmě autor, případně celý tým – časopis, deník. Máte na to právo. Proč ale stejně stresovat diskutující, běžné lidi, kteří dost často v auditoriích doslova tlachají, aby zabili čas v práci?

 

Když s někým mluvíte z očí do očí, často se přeřeknete, mluvíte nespisovně. Není úplně stejná i internetová diskuse? V mluvené řeči nikdo nedodržuje správně délku hlásek, ignorujeme některé koncovky a nevyslovíme „j“ ve slově „jméno“.  Stejně jako lidé mluví „různě správně“, tak prostě i různě správně píší. Pro někoho je pohodlné psát vše malým písmem a bez diakritiky, může tak být spontánnější a psát plynule, jak by za jiných okolností mluvil. A někdo má tuto hranici ještě dál. Jako není pro řadu lidí přirozené používat diakritiku a velká písmena při psaní na klávesnici, jiní lidé se zase nesoustředí na podmět, přísudek a mě a mně. Někdo to zvládá bez přemýšlení, ale zase třeba pomalu datluje každé písmenko. Někdo to má naopak.

 

A ještě větší kapky! Připadá mi, s prominutím, absurdní komentovat vlastní příspěvky, ve kterých člověk udělal překlep nebo chybu. Považovala bych to téměř až za spam, kdybych ovšem necítila jakousi hrůzu takto komentujícího z toho, že někdo odhalí a dřív okomentuje jeho chybu a bude si snad myslet, že „neumí česky“. Nebo je to vztek kvůli vlastnímu selhání? Nebo se snad někdo opravdu bojí, že lidé nepochopí jeho příspěvek i s chybou? Nevzpomínám si na moc případů, kdy by došlo k takovému zkreslení.

 

Na závěr jeden tip pro ty, kdo se mnou nebudou souhlasit. Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (schválně, jsou ta velká a malá písmena správně?) má linku, kam může kdokoli zavolat a zeptat se na konkrétní jev, se kterým má problém. Funguje i prostřednictvím e-mailu. Možná tuto poradnu znáte.

 

Osobně jsem tuto službu využila několikrát, obvykle šlo o hec, sázku s kamarády, kteří v hospodě tvrdili, že „je přece jasný, že se to píše takhle“ a strašně moc jim na tom záleželo. A ono třeba ne... Perfekcionisté ocení, že z poradny dostanou „úředně“ potvrzené, že opravdu napsali správně „výjimka“. Ale co třeba „vý/yhrů/užka“?

see

Reklama