Nejprve se v krátkém programu představily handicapované děti s působivou hudební produkcí. Další z butovických studentů přečetli vybrané soutěžní práce a poté paní Obermannová a odborná porota předali ceny. Celá akce proběhla v přátelské a uvolněné atmosféře.
Irena Obermannová si po ukončení programu našla trochu času, aby mi odpověděla na pár otázek pro čtenářky Ženy-in, k nimž se také řadí.
Kde berete inspiraci pro svoje knížky?
To nevím. Všude. Třeba tady – tohle bylo velmi inspirativní odpoledne. To se nedá takhle říct. Psaní je koukání se a vybírání si z toho. Je to strašně zvláštní věc, jak kdo vidí a proč takhle vidí.
Ne, když jsem v České televizi pracovala jako dramaturg, tak jsem dělala pořad pro postižené lidi – jmenoval se Klíč – byl především pro vozíčkáře, ale nevidomí tam bývali také.
Máte nějaký recept na úspěch pro začínající spisovatele?
Nebát se. Psaní je o tom najít odvahu vyjádřit věci – podívat se na věci jinak, z jiného úhlu pohledu.
Některé práce se mi velmi líbily, ale určitě jsem oceňovala podle jiných kritérií než učitelky. Já myslím, že psaní se na školách neumí učit – psaní a estetická výchova vůbec, ten originální pohled na svět, přístup ke světu, nápaditost – to jsou věci které jsou nesmírně důležité a mně připadá, že postižené děti mají jiný svět. Je důležité říct jim, že mají skutečně psát to, co cítí a že se nemusí bát, že jejich sloh nebude úhledný, a možná by pak byl provokativnější. Některé texty byly jako z devatenáctého století. Ale některé byly skutečně dobré.
Cítí se opuštěné, osvobozené, strašně zranitelné a nedávají to najevo.
Vzkázala byste něco našim čtenářkám?
Já neumím moc dávat doporučení, to jde líp misskám, ty vzkazy světu. Ať se mají rády a hlavně ať mají rády samy sebe.
Četla jste nějaká díla Ireny Obermannové? Jak se Vám její práce líbí? Zkoušela jste sama někdy psát? Odvážila jste se své výtvory někam poslat, nebo píšete jenom do šuplíku? Myslíte si, že nám pohled nevidomých dětí na svět má co říct?
Nový komentář
Komentáře
grizzly: zranitelné jsou všechny.
grizzly: za předpokladu, že to, co vnímáš, je skutečně takové, jaké se to jeví tobě... a za předpokladu, že všechny ženy jsou takové jako ty, které vnímáš.
grizzly: co ty víš o současných ženách... (jen to, co dávají najevo)
grizzly: Až budu zraněná nebudu se přetvařovat, ale ani vytrubovat úplně před každým
grizzly: taky tam bylo napsáno, že to nedávají najevo
Zranitelný je každý, opuštěná nejsem a osvobozená? Od čeho?
grizzly: To je to "umění se tvářit"
,současné ženy mají kromě toho taky velmi dobré sebeovládání a sebekontrolu.
grizzly: Ty jsi současná žena, že do toho tak vidíš a jejich pocity tak znáš???
No ale jinak Obermannovou zrovna moc nemusím....
grizzly: Náhodou, já si zrovna říkala, jak ten popis na mě sedí...
grizzly: ivana.kuglerova: Také by mě zajímal literární "pohled" nevidomých na svět.
grizzly: Možná ano, zjistím. Rozhodně budou některé práce na internetu, takže půjde dát odkaz. Tak za týden, říkala paní učitelka
Já píšu rodinný deník. Zaznamenávám tam důleřité události. Už ho píši 15 let (jejda,to je dlouho,když to takhle napíšu).