Na začátku je obrovská láska. Pořád chcete být spolu a nevidíte žádné chyby na tom druhém. Chcete jít s kámoškou na kafe, ale stačí jeden zamlžený pohled a vše odvoláte, protože budete s ním. Takhle to začíná.
Velká zamilovanost pomalu mizí a začíná vztah muže a ženy. Byli zvyklí trávit veškerý čas spolu a najednou chce být partner občas mimo hnízdo. On s kamarádem na pivu, na tenise, ona s kámoškou na kafi, ve fitku.
I když doufají, že ta láska mezi nimi stále je, někteří začínají být podezřívaví. Proč je u kamarádky do večera, místo aby byla se mnou doma? Partner se cítí ohrožen, jako by ho ten druhý vyloučil ze svého života.
A tak přichází majetnictví. Chce si přivlastnit toho druhého. Jeho čas, jeho volnost. To otřepané: „Nikam nepůjdeš, doma budeš!“ Vadí mu kamarádky, kolegové, přicházejí zákazy. A samozřejmě se k tomu přidává žárlivost. Vyptávání, v extrémech i sledování, šacování kapes, kontrola mobilů. Když někdo zavolá, hned je scéna. Vše musí být „pintlich“, večeře na stole, vyžehlené košile.
Kámarádka mi vyprávěla o své sestře. Stejný scénář, velká láska, pak spolu začali bydlet a najednou přišla změna. Když se chtěla se setrou sejít, slyšela jen výmluvy – únava, hodně práce atd. Pak už jí ani nebrala telefony, jen posílala SMS. Stavila se za ní v práci, musí prý hned domů, velké prádlo.
Jednoho dne zazvonila u dveří a sestřin partner ji s kamennou tváří uvedl dál. Seděl u televize. Sestra ji zavedla do kuchyně na kus řeči. Jenže partner tam za chvíli přišel. Prý proč si nepopovídat společně. Nebylo o čem. Sestra jí připadala utrápená, z jejího partnera cítila zvláštní chlad. Byla tam nechtěná.
Po nějaké době se jí přece jen povedlo vytáhnout je do vinárny. Sestřin partner se kupodivu velmi mile bavil s jejím manželem, jen sestra byla jak na trní. A pak přišla osudná otázka – naše parta jede na hory, přidejte se k nám! Dlouhý monolog: My si vystačíme, já chci, aby byla doma, když přijde z práce, vadí mi její kamarádky – já chci, já chci, já chci. Když se ho zeptali, jestli ho nezajímá, co chce ona, prý v lásce se každý musí přizpůsobit. On chtěl a sestra mlčky plakala. Kámoška ji prosila, ať od něj odejde. Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec udělala to, co chtěla ona.
Někdy ale přece jen stačí použít zdravý rozum, popovídat si, vysvětlit si, že každý má své zájmy, přátele, kterých se nemusí za každou cenu vzdát. Dopřát si vzájemnou svobodu. Nastavit jistá pravidla. Skloubit to vše dohromady, být k sobě tolerantní.
Partnerství je velká zkouška, ale pokud do něj budeme přispívat oba stejnou měrou, akceptovat se, vzájemná láska zůstane. Na začátku těch „menších“ nedorozumění je jen strach, že o toho druhého přijdeme.
Nový komentář
Komentáře
janinkab — #14 Taky dobrý :)))
No prej se to změní a nebudu mít takovou pohodu. U pivečka ho instruovali, že jako vůbec nežárlit není dobrý, tak má aspoň občas prohodit nějakou poznámku, abych si jako nemyslela :
salvache — #12 Já zas potkala jednoho, co neříkal nic, ale významně mlčel! Mlčel celé odpoledne, někdy i několik dnů po sobě....Postupně tím dával najevo, co všechno dělám špatně...
femme — #6 takovýho mám doma a nedám
, jen tu práci má doma, takže ho vidík skoro 24 hodin denně a jsem ráda, když náhodou někam vypadne
Taky znám :/ Ani jsme spolu nemuseli bydlet, aby chtěl, abych seděla doma nebo byla jenom s ním. Šla jsem s holkama ven, 3 dny jsem poslouchala, proč jsem nebyla doma, že jsem určitě někde chlastala a kouřila, že mě tam někdo balil.. A nejlepší bylo, když mi volal každých pár minut, co jsem byla na diskotéce, takže jsem musela běhat ven, abych ho slyšela a když jsem telefon nezvedla, chodily mi desítky smsek, že si tam s někým užívám.
A to jsem chodila tak 2x do měsíce..
Díkybohu za to, jakého partnera mám teď. Bydlíme spolu, chodit si můžu kam chci, ještě pro mě přijde, pokud ho o to poprosím, abych v noci nechodila sama po městě, k nám domů může kdokoli, pokud má kamarádka problém, tak nás nechá o samotě a když se zapojuje do rozhovoru, tak je na milý a lidi ho mají rádi.
Od žárlivců a majetnických týpků ruce pryč
před podobnými typy mužů jsem zavčasu prchala
Dekameron — #9 jj, to znám, to je starý
femme — #8 Tobude alabastr. O jednom takovém vím :)
Ženská měla v posteli milence, když v tom slyší, jak na příjezdové cestě chrastí štěrk pod koly manželova automobilu. Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení - postavila chlapa do kouta, řekla mu, aby se ani nehnul, namazala ho dětským olejem a posypala alabastrovým práškem. Když se manžel podivoval, co to je, povídá mu:
"Drahý, to je socha. Stejnou si koupili Štěrbovi naproti přes ulici a mně se tak líbila, že jsem si řekla, že si ji koupíme taky."
Tím debata skončila a o soše už nepadlo ani slovo, ani když šli večer spát. Ale chvilku po tom, co manželka usnula, se chlápek zvednul, odešel do kuchyně a vrátil se se sendvičem a sklenicí mléka. Otočil se k soše a povídá:
"Tu máte, vezměte si. Já tuhle stál u Štěrbů tři dny v pozoru jako idiot a nedali mi ani sklenici vody."
Dekameron — #7 spíš bych řekla, že je vytvořen ze sádry
femme — #6 Jak víš, že se šel jednoho krásného dne vycpat???
Dekameron — #4 "Který z práce jde rovnou domu, s dětma si povídá, dělá úkoly, hraje si, každý večer usíná vedle své ženy, každý víkend jezdí celá rodina na výlety, nechodí do hospody a nekouří?" v kterém že si muzeu můžeme takový exemplář prohlédnout??
RenataP — #3 Jsi vedle, nebyli manželé, jen spolu žili. Majetnictví je vlastnost člověka, ne instituce.
Problém, který se tu popisuje bývá ale oboustranný. Kolikrát chlap slyší od ženský, že dělá pro druhé víc než pro rodinu? Nebo že jde s kamarády někam místo aby vzal děti na procházku? Život s partnerem je přece o komunikaci, toleranci a úctě!
Velká míra "volnosti" ale také může způsobit, že manželka přijde z posezení s kamarádkama a z chlapa se stává podle ní člověk, kterého nezajímají děti, nedává jí žádné peníze, nikde spolu nebyli, je samá děvka.... a obrana takového chlapa? Který z práce jde rovnou domu, s dětma si povídá, dělá úkoly, hraje si, každý večer usíná vedle své ženy, každý víkend jezdí celá rodina na výlety, nechodí do hospody a nekouří? Žádná neexistuje.
Ano, partnerská volnost, ale s rozumem! Nedovedu polknout slova "na dnešní večer něco mám". Raději uslyším milosrdnou lež "jdu s holkama posedět na kafe, kdyby něco, jsem na telefonu". a jestli pak je někde s někým? Proč se trápit domněnkou ??? :)
mě by zajímalo v úvodní větě článku, čím je ten pohled zamlžený, že odvolám to kafe...
jinak redakce, super články, chtělo by to zas trochu normálních hlavních hrdinů, tohle je jako k tomu mezinárodnímu dni manželství, či co?
I když proč ne, třeba lidem dojde, že manželství je nejhorší manipulace, kterou může chorý lidský mozek vymyslet....
Netoleruješ stejně jako já - běž
Tak tohle se naštěstí mě netýká. Vždycky se rozhoduju za sebe a můj miláček taky. Jen se předtím zeptáme jestli není nějaký ten plán na konkrétní datum (občas totiž domluvíme společnou akci a zapomeneme to tomu druhému říct - třeba loni jsem zjistila že jdeme na ples asi dva dny předem).