Janě už bylo dost přes třicet a začaly jí tikat biologické hodiny. Jenže vysněný partner nikde. Rozhodla se, že nic neponechá náhodě a začala se rozhlížet kolem sebe, kdo by byl vhodný jako potenciální biologický otec dítěte. Musel splňovat jistá kritéria, a do těch zapadal Slávek.

otec

Slávek je pohledný, úspěšný, inteligentní mladý muž. Má šestiletou dceru, kterou vidí párkrát do roka, a to jen na fotografiích. Dovolená na Mallorce, Vánoce, narozeniny. S Janou se znal pracovně, z příjemné kolegyně se stala příležitostná milenka. Když pak nechtěně otěhotněla, byl to průšvih. Nicméně Slávek k věci přistoupil čelem a chtěl vykonávat otcovské povinnosti. Ale ouha! Jana s ním v životě dítěte vůbec nepočítala! Ani do rodného listu ho nechtěla zapsat. Okamžitě se s ním rozešla a jakýmkoliv stykům se vyhýbala.

  • Když se dítě narodilo, zjistil, že nefiguruje v jeho rodném listě. S tím rozhodně nesouhlasil. Dítě moc chtěl, toužil i po celé rodině a nechápal, že ji s ním Jana nechce založit. Připouštěl si i možnost, že Jana v rodinném vztahu žít nechce, ale právo na otcovství mu přece neupře! Všechno marné. Od té doby se domlouvají prostřednictvím právníků, Slávek byl nakonec do rodného listu zapsán, platí alimenty, ale Jana mu dítě odmítá „půjčit“. Podle soudního rozsudku může vidět své dítě, ale vše záleží na matce – když řekne, že je malá nemocná, má smůlu.

Zjistil,  že není zdaleka sám. Spojil se s Ligou otevřených mužů, která řeší podobné problémy, mluvil s odborníky. Je to ale běh na dlouhou trať. Uvědomuje si, že nejhorší situace je to ale pro dítě. Slávek neví, co Jana dcerce vypráví, proč jsou bez tatínka – cítí se podvedený, odstrčený, ponížený. Utěšovat se, že jednou se to Janě vrátí a dcera bude chtít poznat svého biologického otce, je slabou náplastí.

Nedávno se sešel s Janinou kamarádkou. Jak říká, měl to udělat už dávno, ale ví, jak ženy drží při sobě. Chtěl se jen poptat na svou dceru, na to, jestli v jejím životě nefiguruje už jiný „tatínek“. Kamarádka byla přímá a vše stručně vysvětlila. Janě už bylo dost přes třicet a začaly jí tikat biologické hodiny. Jenže vysněný partner nikde a ona cítila, že jí ujíždí vlak. Rozhodla se, že nic neponechá náhodě. Začala se rozhlížet kolem sebe, kdo by byl vhodný jako potenciální biologický otec dítěte. Pořídit si dítě s kýmkoliv, kdo je přijatelný. No, s kýmkoliv. Musel splňovat jistá kritéria, a do těch Slávek zapadal. Jak už jsem psala, pohledný, úspěšný, inteligentní. Poslední větu si bude pamatovat do konce života: „Prostě smiř se s  tím, že ses pro Janu stal ideálním genetickým materiálem, ale ničím víc!“

Související články