Mám se stát brzo babičkou, ale místo radosti jsem nešťastná, že nemůžu pomoct.
Která matka by nechala své dítě v nouzi, to by snad raději nesla těžké břímě za něj. Snacha čeká miminko, ovšem přes antikoncepci a je již v pokročilém měsíci.
Nikdo z nás netušil, že její nevolnosti jsou známkou těhotenství a lékař gynekolog usoudil, že jde o střevní potíže. Až jí začalo růst bříško, tak lékař shledal těhotenství, a to již v pátém měsíci. V tu chvíli bylo všechno krásné, i když finanční a rodinné zázemí není tak zcela ještě teď vyřešené.
Syn mezitím ztratil práci a v ten samý den se dozvěděl, že je problém s krevními skupinami přítelkyně a jeho. Stále jsem čekala, co se bude dále dít, zda lékař doporučí další postup. Doporučil, ale za delší dobu, než bychom očekávali. Jak se tedy svěřit do rukou lékařů, když jejich přístup není asi tak zcela správný. Alespoň u nás tady na severu.
Začaly přípravy, ale já přesto nebyla klidná a nejsem dosud. Od dcery už mám vnuka, byla jsem u porodu. Není nic krásnějšího, než být u toho, a věřte mi nebo ne, ale mateřské povinnosti matky jsou zcela odlišné od babičkovských radostí.
Zpráva o tom, že naše miminko bude holčička u nás vzbudila obrovskou radost. Ale proč naše radost se stala zklamáním? Po vyšetření krve a informace, že po porodu bude naší Agátce vyměněna krev, už jsem tušila i další problémy.
Pořád se zdálo, že bude vše v pořádku, ale rána přišla. Naší malé Agátce se neokysličuje mozeček a je tu velká pravděpodobnost postižení na pohybové ústrojí.
Dala bych svůj život za její život. Není větší bolesti, když vidite smutek budoucí maminky.
A co dál? Jak se se vším vypořádat? Lékaři zanedbali svou péči již při rozpoznání těhotenství.
Třeba by pomoc nebyla, ale co dělat? Jsou mladí, dokáží se smířit se životním údělem? Poraďte, prosím. Snažím se jim být oporou, ale ve svém srdci mám velký smutek.
Neviním nikoho, ale pohled na ty dva mladé lidi, kteří by se měli radovat, jak jen smutně chodí, neustále se hladí a jsou smutní. Nevím, zda budou schopni se o Agátku starat a je jen na nich, jak se rozhodnou.
Zda zvítězí láska, ale za cenu životního údělu nebo zapomenutí. Za nic na světě je za jejich rozhodnutí neodsoudím. Bojí se toho okamžiku, až Agátka se poprvé nadýchne na tomto světě, aby zvládli to, co už je tady předurčeno. Já přes všechnu bolest ji chci vidět, chtěla bych být u toho, ať se stane cokoliv.
Miluju své děti, a proto miluji i jejich děti. Tak moc to neuvěřitelně bolí. Pomozte mi tohle všechno zvládnout.
Třeba máte podobné zkušenosti, a přesto úsměv a štěstí vás neopustily. Dejte mi zase šanci a víru.
Nina
Nový komentář
Komentáře
Neztrácejte naději!Taky jsme měli problémy s krví,napřed mi řekli že v 8 měsíci může umřít ve mě nakonec se narodil se silnou žloutenkou týden byl na prístrojích výměna krve byla nachystaná nakonec se z toho vylízal bez ní.A jedna "chytrá sestra mě ještě "uklidnila" že bude nejspíš mentálně postižený.A není!!Má sice menší problémy s mluvením a chováním ale jinak je to moc chytrý milý
.Takže hlavu vzhůru držím palce
A třeba to všechni nakonec nebude tak hrozné a brzo se budete z holčičky radovat. Mladí si můžou gratulovat k takové prima babičce! Tak nebo tak, pomoc a podpora jsou vždycky dobré, ať bude miminko zdravé nebo ne. Držte se a přeju Vám aby to dobře dopadlo
Taky přeji moc
.Mimi je nejkrásnější na světě,co může být.Pěkné rady už jste dostala,tak vám přeji,aby
bylo zdravé.Doufám,že i tentokrát se doktoři mílí.
MIlá \nino, hlavu vzhůru.Mladé srdce je kolikrát silnější, nežůli by si člověk dokázal představit.Představte si, že by třeba syn se snachou mít děti nemohli mít vlbec.
, ať to dobře dopadne.
Dokud se dítě nenarodí, tak ještě nic není straceno a kdo ví.Dnešní medicína postupuje rok od roku a třeba i jednou vaší Agátce pomůže.Hodně štěstí,
Jsem novopečená babička a před pár měsíci jsem si prožila stejné trauma. Náš chlapeček se neměl narodit, protože jenda doktorka zjistila podle ultrazvuku, že je těžce postižený a doporučovala dceři potrat. Dcera udělala v tu chvíli to nejlepší, šla k jinému lékaři. Vřele doporučujeme Gyncentrum v Praze Hloubětíně.
Chlapeček je v pořádku.
Prosím, nepropadejte panice. Mladí toho teď musí zvládnout moc, dejte jim vědět, že se těšíte na miminko. Dcera tu situaci zvládla prý díky tomu, že jsem to zvládla já. Milovala jsem to miminko, i když jsem nevěděla, jaké bude.
Milá Nino, příspěvek 10 a 15 mi mluví z duše. Nemyslete na to nejhorší. To miminko k vám přichází, protože ví, že jej budete milovat a že mu pomužete žít. Že této malé dušičce pomužete nést její volbu. V knize Poselství od protinožcu autorka píše, jak domorodci vítají své děti. První, co jim řeknou je: "Milujeme tě a pomužeme ti". Snad i vaše miminko tato slova uslyší jako první. Přeji hodně lásky.
transfuze krve dělají dneska lékaři ještě nenarozeným mimískům. Dělá se to pomocí ultrazvuku a přes pupeční šňůru např. v Praze u Apolináře. Víte určitě, že by nebylo lepší se poptat i jinde a event. změnit gynekologa ?
Nino držím vám palce a vytvořte pro Agátku prostředí plné lásky. Jako každé miminko vás bude moc a moc potřebovat a hlavně vaši dobrou náladu. Určitě nám dej vědět jak vše dopadlo. Přeji hodně
Jak už tady píší ostatní - v dnešní době, kdy si lékaře můžeme vybírat, bych rozhodně na místě budoucí maminky změnila gynekologa i za cenu dojíždění, nebo aspoň zlusila vyšetření na nějakém jiném specializovaném pracovišti. A hlavně, nic opravdu nemusí dopadnout tak špatně, jak to teď vypadá. Příroda je opravdu mocná čarodějka. Věřte, pozitivně myslete a snad všechno dobře dopadne.
Posílám Vám můj "srdíčkový" citát z bible
" V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm..."
Ještě třeba není vše ztraceno..třeba je prognoza černější, než bude skutečnost. MOc bych vám to přála..a pokud se i stane, že nebude Agátka 100% zdravá..vězte, že i tak to bude vaše sluníčko a budete ji milovat právě o to víc.
Na rozloučenou. Udělala jsem životní zkušenost, že čeho se člověk nejvíc bojí, to se mu přihodí. Prostě to na sebe přivolá. Proto souhlasím s pisatelkou pode mnou, že je nanejvýš nutné se třebas násilím přinutit k POZITIVNÍMU MYŠLENÍ, jakkoliv to vypadá jako fráze. Myslete na to, jak budete Agátku vozit v kočárku, jak ji budete mít rádi - a to určitě budete, a moc - a ne na nemoci a bolesti!!! Držím palce.
Jsem s Vámi
.Tohle je moc smutné,ale musíte věřit, doufat, a třebas se stane zázrak!
. Před pár dny jsme tu probírali chabou úroveň některých doktorů nebo některých nemocnic, takže věřte, že nejste jediní, co utrpěli nesprávnou péčí.
To Vás ovšem neuklidní, já vím. Nevím co poradit, prostě jen MYSLET POZITIVNĚ, hlavu vzhůru a doufejte,že to dobře dopadne. Moc na Vás myslím
Přeju nekonečně moc štěstí
ještě jsem si vzpomněla: já sama jsem porodila před 31 lety dceru, která se "neměla narodit", protože jsem otěhotěla s antikoncepcí. Ale když mě lékaři ujistili, že DANA těhotenství nevadí, dítě jsem si nechala. Přiznám se, že jsem ze všech stran slyšela " a to se nebojíš, já jsem slyšela, že DANA zarůstá dětem do hlavičky" a podobné zvěsti. Dítě se narodilo sice zdravé, ale nalokané plodové vody - lékaři zanedbali začátek porodu. Přesto nakonec všecko dobře dopadlo. Tohle píšu proto, že nic není ideální a nic nemusí dopadnout tak, jak si představujeme. Vaší Agátce teď budou lékaři věnovat ve vlastním zájmu o to víc péče, protože musí mít nutně špatné svědomí, že graviditu včas nepoznali. Z toho bych strach neměla.
Nepřemýšlej o budoucnost prostě berte věci jak přijdou, bohužel to nijak ovlivnit nemůžete, člověk se musí duševně připravit i na ty horší varianty, aby ho pak nastalá situace nepoložila.Problémy se řeší, až když nastanou, v dané situaci nezbývá než čekat, jak to dopadne.Při rozhovoru s mladými doporučuju zaměřit se na jiná témata než na miminko(to je ale určitě těžké).Jinak musím říct, že nejste sami, kdo má s naší lékařskou péčí velmi špatnou zkušenost...
Přeji malé Agátce i Vám všem hodně zdraví a štěstí!
Vážená paní, je mi moc líto vaší smutné situace. Dokud ale děťátko není na světě, nemůžete vědět, jaké přesně bude, co bude vyžadovat a jak to ponesou rodiče. Netrapte se předem. Na vašem místě bych se snažila dotazovat u lékařů a pomalu se připravovat. Aktivně, ne se jen bát, co bude. Myslím si, že bojovníci to mají na světě snazší. Zkuste se spojit s rodiči podobně postižených dětí, nejvíc se člověk bojí neznámého. I když se dítě může narodit postižené, neznamená to konec všeho! Někdy právě tohle rodinu stmelí a posílí. Člověk v sobě často objeví i netušené.
Mila Nino...tvuj clanek me dostal.
brecim nad radky a neumim si predstavit co musis prozivat. radu ti ale nemohu dat. Taky bych si totiz nevedela rady. Jsem s tebou...