„Ani já jsem nebývala zastáncem takových praktik. Svou první návštěvu kartářky jsem dostala jako dárek k narozeninám od svých kolegů. Před osmi lety. A byla jsem k tomu velmi, ale velmi skeptická. O to víc překvapená jsem byla, když jsem ze sezení odcházela. Cítila jsem se jako jiný člověk,” vzpomíná na svou první zkušenost s věštěním budoucnosti Klára. 

Klára se prý trochu bála, že návštěva bude jako z nějakého filmu - byt zahalený v těžkých sametových závěsech, provoněný kadidlem, ozdobený lebkami nebo jinými amulety. Jaké překvapení přišlo, když byl byt útulný a paní kartářka příjemná žena bez kapky záhodnosti. 
5ff454f6949d0obrazek.png
Foto: Shutterstock

„Z našeho prvního sezení jsem odcházela naprosto okouzlená a plná nějaké magické energie a síly. Vůbec jsem tehdy nechápala, jak je možné, že jsem bez návštěv paní Marcelky mohla doposud fungovat!”

Výklad karet byl snadný. Nejprve si Marcelka vyslechla vše o životě Kláry, teprve poté karty rozdělila na více hromádek a z každé pak věštila. „Je až neuvěřitelné, jak to bylo všechno trefné, jak přesně dohadla můj život i to, kam se ubírám. Řekla mi tehdy, že mě čeká setkání s osudovým mužem, že změním do roka práci a budu trávit čas v zahraničí. Bohužel mi také sdělila, že budu čelit smrti někoho v mém okolí. Podstatná pro mě tehdy ale byla informace, že se můj život bude ubírat správným směrem, a to jsem po všech mých peripetiích potřebovala slyšet,” říká Klára. 

„Ze sezení jsem odešla a vznášela se jako na obláčku. Hned druhý den jsem Marcelce volala, že bych ráda přišla znovu a zaměřila se jen na oblast vztahů a lásky. Přijala mě, následně jsem ji poprosila o to stejné, jen s prací a na závěr s rodinou, s níž jsem neustále řešila problémy. Pak bohužel mou touhu po sezení stopla, prý by jí karty neřekly nic víc. Uprosila jsem ji proto na pravidelné schůzky jednou za půl roku.”
Vše, co vědma Kláře řekla, se opravdu postupně vyplnilo. Stala se součástí tragické dopravní nehody, u níž zemřela žena, po zotavení z bouračky odcestovala do Indonésie, kývla na novou pracovní nabídku, kde se seznámila s kolegou, který se stal po čase jejím nejlepším přítelem a sama Klára přiznala, že se ve svém životě začala po dlouhé době cítit komfortně. Bez svých pravidelných půlročních sezení u Marcelky však prý odmítá existovat. 

„To, že se se svou vědmou vidím jednou za šest měsíců, je pro mě něco jako světlo na konci tunelu. Jsem na jejím proroctví závislá, potřebuji cítit, že se něco někam posouvá, že se možná musím něčeho začít bát, nebo se naopak těšit.”

„Za těch osm let, co se známe a vídáme se na pravidelné bázi, mi do života přinesla klid. A sice se mí přátelé klepou na čelo, že vyhazuji zbytečně peníze, protože mě spíše Marcelka nabádá k činům, které pak do toho, co mi řekne, zapadne, ale já to tak nevnímám. Ona je jako moje kotva. Třeba se to ale změní s příchodem mého budoucího muže, kterého bych měla poznat právě v tomto roce,” říká na závěr Klára. 

Také si přečtěte:

Reklama