Dnešní téma "čokoláda" mě tedy zaujalo na první pohled!! Jsem totiž jedna z těch, která otevřeně přiznává, že je závislá na této úžasné, slaďounké a nenahraditelné hmotě!

Čokoláda patří k mému každodennímu rituálu. Pracuji v kanceláři a každý den už od rána se těším na oběd a hlavně na to, co následuje potom. Vrátím se z oběda s příjemně naplněným žaludkem, nejraději bych zalezla někam do pelíšku a dala si "dvacet" - určitě tyto stavy také znáte:-), ale z organizačních důvodů to bohužel není možné :-(. Takže místo sladkého dřímání se zavřu do kanceláře, pustím si své oblíbené CD a s pocitem naprosté spokojenosti se zakousnu do mé oblíbené čokolády. V tento moment mě nic a nikdo nemůže vyrušit, je to jen a jen moje chvilka! Po tomto malém rituálu mohu úspěšně pokračovat ve své práci. Když jsem si jednou moji pochoutku zapomněla koupit, byla jsem úplně rozhozená. Celé odpoledne jsem nemyslela na nic jiného než na čokoládu, takže mohu potvrdit, že čokoláda se může opravdu stát drogou. Jak vidíte, já jsem toho zdárným příkladem.

Naštěstí není má záliba zatím vidět na mé postavě, ale co není, může být, že ano?? Když si  představím, že bych musela tento požitek omezit, tak mi z toho není moc dobře:-(
Snad to tak daleko nedojde.

No vidíte, teď jsem si vzpomněla na to, jak jsem své o devět let mladší sestře kradla čokolády. Ona je totiž neuvěřitelně šetřivá a ty nejlepší laskominy si vždy schovávala na nějakou "vhodnou" chvíli. A já byla od té lásky, že jsem jí ty skryté pochoutky brala a jedla. Výsledkem byl ublížený pláč mojí milé sestřičky a rozzlobená mamka, která se se sestrou "spikla" proti mně a schovávala její čokolády na místo, které se mi už nikdy nepovedlo objevit. Teď je už sestra o pár let starší, ale na toto si moc dobře pamatuje a ráda o tom vypráví na různých rodinných sešlostech.

Zdraví Daniela


Díky a k tvé závislosti upřímnou soustrast, nebo radost, prostě dobrou chuť!

Namlsaný editor