Omezené vycházení, práce z domova a téměř mrtvý sociální život, který má na svědomí pandemie covid-19, vede k tomu, že spolu některé páry tráví i 24 hodin denně. A to je ohromná zkouška tolerance, nervů a lásky celkově. Vztah Lucie a Marka touto zkouškou neprošel a mladá žena za to teď děkuje osudu, respektive vládě.
Foto: Shutterstock
„S Markem jsme chodili dva roky, z toho rok jsme spolu bydleli a letos na jaře jsme se měli brát. Všechno bylo naplánované a moc jsme se těšili. Jenže covid zaúřadoval a naše plány se rozplynuly. Svatba se musela zrušit a my se rozhodli, že si raději počkáme až do jara příštího roku, že se snad do té doby situace stabilizuje. Jenže jsme najednou byli 24 hodin v týdnu spolu. Já jsem začala využívat home office, Marek se ocitnul bez práce a kromě občasného nákupu nebo procházky v parku najednou nebylo kam chodit,“ vzpomíná Lucie na jaro letošního roku.
Společně strávený čas ovšem páru neprospěl. Za normálních okolností byli oba velmi pracovně vytížení a aktivní nepřestávali být ani ve volném čase. Spojuje je společenská povaha, ale každý měl svůj okruh přátel. Mnohdy podnikali i něco společně, ale s celodenní a každodenní přítomností druhé polovičky se to rozhodně nedá srovnat.
„Být spolu zavření v bytě nám začalo rychle lézt na mozek. Marek byl navíc zpruzený a protivný kvůli tomu, že přišel o práci. Bezcílně bloumal po bytě a hledal záminku k hádce. Jednou to byl ovladač na televizi, který jsem někam omyle založila, jindy špatná značka sýru, kterou jsem mu koupila. Vůbec jsem ho nepoznávala a bylo to totálně na palici. Teprve v téhle situaci jsme zjistili, že nemáme nic moc společného, že ta jiskra mezi námi dávno vyprchala a že si jeden na druhého vytváříme alergii. Alespoň jsme našimi denními hádkami zabavili sousedy, kteří určitě taky neměli doma do čeho píchnout,“ popisuje mladá žena.
Se zatnutými zuby tedy pár přežil jarní izolaci, a když se začala situace rozvolňovat, dohodla se Lucie s Markem na rozchodu. Ten naštěstí proběhl celkem v poklidu a v relativně přátelském duchu.
„Když jsem rodičům oznámila, že svatba se definitivně ruší, bylo jim to samozřejmě hrozně líto. Marka měli rádi a už se pomalu začali těšit na vnoučata. Ale já jsem strašně ráda, že jsme to včas ukončili a nemuseli se za pár měsíců nebo let otravovat s rozvodem. Nechci se rouhat, ale já jsem za covid vlastně vděčná. Zabránil mi v životní chybě,“ uzavírá Lucie.
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Jenže jsme najednou byli 24 hodin v týdnu spolu.
To spolu tedy moc nebyli.
Autorko článku, žena se vdává, nikoliv žení. Žení se muž.
I mě doktor při gratulaci k těhotenství na jaře říkal, že je rád, že v covid-době rozvodů a rozchodů si někdo z lásky dělá další dítě
Jen ve svém okolí znám několik případů, kdy se stalo něco podobného. Nejdříve jim covid svatbu odsunul a nakonec zjistili, že ji ani nechtějí :-)