V lidském životě jsou období, kdy nás hodně ovlivňují hormony: puberta, těhotenství, přechod. V této době se pak chováme trochu jinak než obvykle a lidé v okolí to mohou těžko snášet. Jak to vypadá, když se sejdou dva takoví jedinci? Není to snadné.
Následující příběh je vyprávěním o složitém vztahu matky s dospívající dcerou. K jejich problémům přispívá i to, že se zrovna obě nacházejí v životní etapě, kterou řídí hlavně hormony - matka je v přechodu, dcera v pubertě. Když jsem to slyšela, bylo mi chvílemi smutno.
„Kdybych tušila, co budu muset vydržet, snad bych si dítě ve čtyřiceti ani nepřála... to samozřejmě přeháním, jsem šťastná, že Nikolku mám,“ začíná své vyprávění třiapadesátiletá Majka. „Jenže já ji dřív mít nemohla, nějak jsem nepotkala chlapa, s kterým bych dítě mohla mít. Když jsem pak poznala Rudu, bylo mi skoro čtyřicet a nedovedla jsem si představit, že bych dítě neměla. Nikolka byla vymodlená, navíc naše jediné dítě, možná i proto jsme ji dost rozmazlovali. Už jako malá mohla skoro všechno, dovolili jsme jí toho dost, a teď do toho přišla puberta. Ach jo...
Kolikrát nevím, co s ní, je na mě protivná a pořád naštvaná, neposlouchá, odsekává, nebo se se mnou pro změnu nebaví, všechno je blbý, já ničemu nerozumím a vůbec ji nechápu. Nedávno začala hodně chodit ven s kamarádkami, takže mám strach, aby nezačalo ještě něco horšího. To už bych asi nevydržela!“
Kdybych byla mladší, asi bych to zvládala líp
„Když má člověk děti dřív a je sám mladší, má na ně nervy. Jenže já sama mám teď problémy, už půl roku se potýkám s přechodem a asi mám zrovna tohle období složitější než jiné ženy, nevím. Pořád jsem unavená, bolí mě hlava, mám návaly, často bych nejradši někam zalezla a týden s nikým nemluvila. Občas bezdůvodně vybuchnu a řvu na celý barák, až je mi z toho zpětně špatně, jak se chovám. Vlastně se chovám podobně jako ta holka! Manžel se mezi nás radši nemíchá, protože když to zkusí, dostane nakonec taky vynadáno. Je to prostě složité, hádáme se, křičíme na sebe, rozčilují nás maličkosti, třeba mě vytáčí, když nemůžu najít nějaké oblečení a zjistím, že ho má na sobě Niki, ale že by se zeptala, to ne. Nemám na to sílu...
Snad tohle období obě přežijeme. Opravdu jsem si nepředstavovala, že to bude takhle těžké, nedošlo mi to, když jsem ve čtyřiceti otěhotněla. Já ale dřív neměla možnost, takže mi nic jiného nezbylo. Přemýšlím o tom, když už mám tu zkušenost, a nechápu ženy, co mají děti pozdě dobrovolně. Vždyť dneska skoro všechny začínají přemýšlet o dětech až po třicítce, to je pak jasné, že budou mít puberťáka v období, kdy ani jim nebude zrovna veselo. I když možná že některé mají lehký přechod (a některé děti lehčí pubertu). No, já bych samozřejmě dceru nevyměnila za nic na světě, ona z toho taky vyroste. Jen myslím, že kdybych měla tu možnost, pořídila bych si ji o deset let dřív...“
Nový komentář
Komentáře
Mám puberťáky momentálně doma 2. Sice nejsem v přechodu, ale zatím u nás fungují jasně dané mantinely a jasně dané sankce za jejich porušení. Jo a taky spousta koníčků, takže jsou servaní jak borůvky. A na odfrkávání, brblání, hudrání buď nereaguju a pokud je toho víc v klidu je odvelím do jejich kutlochů. Protože jim jde hlavně o to rodiče vytočit, aby se s nima mohli hádat o kravinách.
Rikina — #4 jj, je to tak, zaměstnat je, to u nás fungovalo.Přišli večer urvaní z tréninků a na nějaké dohady nebyl čas. Cěti jsem vychovávala tak, aby měly vytyčené mantinely v chování vůči náma a povětšinou to fungovalo. Jasně, že to občas zaskřípalo, ale řešit problémy s puberťáky křikem? To je k ničemu.....
pan klikač — #33 Copak tady nabízíte

, jděte jinam
moc mě baví, jak se dnes vlastně rodiče svých dětí bojí. Puberťáka vyslechnout, pochopit, ale neustupovat a především - neuplácet!
Trefa:asi na tom nezalezi kdy jste ji porodila.ale dnesni mlades je uplne jina nez treba pred 30roky.
pan klikač — #33 Pane Klikači,trapně se cpete se svým inzerátem skoro do všech diskuzí.Však ona si na vás redakce posvítí....
http://www.penizezaemail.cz/?ref=3211
100 kč za registraci až 8 kč za email.
pajda — #24
no, my jsme se dost tahali o ponožky, ještě tak před pěti lety, pak klukům velikost nohou opustila číselnou řadu pro boty a tím pádem já mám zas pokoj - a co do tenisek
na přechod jsou hormony
a bylinky
na pubertálního rozmazleného spratka řemen
ale mám takový pocit, že pár facek by si "zasloužily" obě
kamarádka má 5 dětí a nejmladší měla ve 42, pubertu a ostatně i všechno kolem dětí zvládala bravurně a obdivuhodně - děti porodila během 10 let.
Myslím, že problém má pisatelka hlavně sama se sebou, navíc její dceři je podle textu kolem 12, což je asi nářez.
Já si myslím,že za prvé ji rozmazlili a za druhé prostě mají obě stejnou povahu a proto jsou pořád v sobě
. Já měla děti brzo a když bylo nejmladšímu 12,mě 39,tak už 1.vnouče.takže mě naštěstí ani nenapadlo pořizovat si benjaminka. Vnoučata sou lepší
a hlavně se dají vrátit.
hm, tak tohle mně taky v budoucnu čeká, ale naštěstí to už bude čtvrtá puberta, tak to snad nějak přežijem, momentálně válčím s pubertálním synkem, se slečnou nás to čeká za pár let, ale na zabití je už někdy i teď
také jsme měla nejml.dceru ve 40 letech, jsem zvědava až půjde do puberty, zatím to je před námi a vše v pohodě
Taky mne to čeká, mám dceru Nikolku a narodila se mi v 35- ti letech. Tak v období její puberty budu asi v přechodu a to bude mazec...
Barbucháč — #20 aha...já se přehlídla, že je jí 17
. Každopádně třeba v Mexiku..nebo SA, nebo indii by bbyla holka na vdávání
.
Barbucháč — #23 je to divný, ale syn si taky nic nepůjčuje

a ven smí sám už od šesti let. Dokonce dál než na dvoreček...
pajda — #22
jestli taky dcera nechodí víc ven zhruba tak poslední půlrok
Oblečení máme doma celkem jasný. Rozdíl 4 konfekčních velikostí mluví za vše
Jestli měla holku ve "skoro čtyřiceti", tak je jí teď taky třeba 15, a paní by potřebovala psychologa - přinejmenším. Řešit, že holka v tomhle věku chodí ven s kamarádkami a půjčuje si matčino oblečení není normální ani v přechodu. Doufám, že aspoň už nekojí...
átéčko — #16 no nevím, mám kamarádku, která měla syny v 18ti a 20ti letech a pak se jí ve 43ti narodila dcera.
Holčičce jsou dnes tři roky a kamarádka říká, že se hodně obávala, jak bude mrně zvládat psychicky, a to že je pohoda - no, puberta je taky ještě v nedohlednu
, že s klukama mívala mnohem míň trpělivosti.
Teď že je tedy naopak mnohem víc utahaná fyzicky. Že občas zálibně kouká po babkách na lavičkách a závidí jim jejich klídek a odpočatost
Takže ono to bude hodně individuální, jak kdo v kolika zvládá děcko