V lidském životě jsou období, kdy nás hodně ovlivňují hormony: puberta, těhotenství, přechod. V této době se pak chováme trochu jinak než obvykle a lidé v okolí to mohou těžko snášet. Jak to vypadá, když se sejdou dva takoví jedinci? Není to snadné.

Následující příběh je vyprávěním o složitém vztahu matky s dospívající dcerou. K jejich problémům přispívá i to, že se zrovna obě nacházejí v životní etapě, kterou řídí hlavně hormony - matka je v přechodu, dcera v pubertě. Když jsem to slyšela, bylo mi chvílemi smutno.

pubertal

„Kdybych tušila, co budu muset vydržet, snad bych si dítě ve čtyřiceti ani nepřála... to samozřejmě přeháním, jsem šťastná, že Nikolku mám,“ začíná své vyprávění třiapadesátiletá Majka. „Jenže já ji dřív mít nemohla, nějak jsem nepotkala chlapa, s kterým bych dítě mohla mít. Když jsem pak poznala Rudu, bylo mi skoro čtyřicet a nedovedla jsem si představit, že bych dítě neměla. Nikolka byla vymodlená, navíc naše jediné dítě, možná i proto jsme ji dost rozmazlovali. Už jako malá mohla skoro všechno, dovolili jsme jí toho dost, a teď do toho přišla puberta. Ach jo...

Kolikrát nevím, co s ní, je na mě protivná a pořád naštvaná, neposlouchá, odsekává, nebo se se mnou pro změnu nebaví, všechno je blbý, já ničemu nerozumím a vůbec ji nechápu. Nedávno začala hodně chodit ven s kamarádkami, takže mám strach, aby nezačalo ještě něco horšího. To už bych asi nevydržela!“

Kdybych byla mladší, asi bych to zvládala líp

„Když má člověk děti dřív a je sám mladší, má na ně nervy. Jenže já sama mám teď problémy, už půl roku se potýkám s přechodem a asi mám zrovna tohle období složitější než jiné ženy, nevím. Pořád jsem unavená, bolí mě hlava, mám návaly, často bych nejradši někam zalezla a týden s nikým nemluvila. Občas bezdůvodně vybuchnu a řvu na celý barák, až je mi z toho zpětně špatně, jak se chovám. Vlastně se chovám podobně jako ta holka! Manžel se mezi nás radši nemíchá, protože když to zkusí, dostane nakonec taky vynadáno. Je to prostě složité, hádáme se, křičíme na sebe, rozčilují nás maličkosti, třeba mě vytáčí, když nemůžu najít nějaké oblečení a zjistím, že ho má na sobě Niki, ale že by se zeptala, to ne. Nemám na to sílu...

Snad tohle období obě přežijeme. Opravdu jsem si nepředstavovala, že to bude takhle těžké, nedošlo mi to, když jsem ve čtyřiceti otěhotněla. Já ale dřív neměla možnost, takže mi nic jiného nezbylo. Přemýšlím o tom, když už mám tu zkušenost, a nechápu ženy, co mají děti pozdě dobrovolně. Vždyť dneska skoro všechny začínají přemýšlet o dětech až po třicítce, to je pak jasné, že budou mít puberťáka v období, kdy ani jim nebude zrovna veselo. I když možná že některé mají lehký přechod (a některé děti lehčí pubertu). No, já bych samozřejmě dceru nevyměnila za nic na světě, ona z toho taky vyroste. Jen myslím, že kdybych měla tu možnost, pořídila bych si ji o deset let dřív...“

Reklama