Mileniálové neboli generace Y nebo také po našem Havlovy děti je označení pro lidi narozené od roku 1984 až do roku 2005. Jsou to děti tzv. baby boom generace X. Mohli bychom je také označit jako ty, kteří od svého dětství používají informační komunikační technologie. 

Mileniálové si jdou za svým, nic pro ně nebývá překážka, jsou sebevědomí, dospělejší než předchozí generace, ale také mají jiné hodnoty a priority.

„Byla jsem vychovaná jako jedináček, který by si měl jít za svými sny a touhami. Moji rodiče pocházejí z bohémského divadelního prostředí, jsou kreativci, říkám jim, že jsou vlastně takoví retro „hipízáci“, jen v novém a moderním oblečení. A dost mi ze svých povah předali,“ začíná své vyprávění Adéla.
„Jsem klasický mileniál. Když mě něco nebaví, jdu dál. Cestuji za hranice, klidně i stopem a představa, že budu někde v práci sedět od devíti do pěti, to mi nahání husí kůži jen při té představě. Já chci svůj život žít, ne přežít.“

O generaci Y se říká, že jsou líní a povrchní. Prý životem proplouvají, necení si historie ani toho, jak bylo pro starší generace důležité budovat zázemí a rodinu. Generace Y je podle sociologů tou nejliberálnější a nejvíce otevřenou novým obzorům. Mileniálové žijí přítomností, moderními technologiemi a bez chytrého telefonu jakoby ani nebyli. Nemají předsudky a nebojí se nezávazné lásky ani vybočení z davu.

„Ano, přesně taková jsem i já. Nezávislý jedinec, který má na prvním místě sebe. Nikoho jiného. Ani partnera, ani hypotéku, ani děti. Ti pro mě nejsou a asi nikdy nebudou prioritou,“ říká Adéla a dodává: „Myslím, že to mám s mnoha svými vrstevníky společné. Plození dětí ani není trendy nebo co. Ani nemám pocit, že by mi v mých třiceti letech tikaly biologické hodiny.“

„Vím, že chci odletět na rok a žít na Bali, zkusit si život digitálního nomáda. Na svém listu přání mám také život v New Yorku, prožít si svoje osobní „Jíst, meditovat, milovat“ a vyvézt rodiče na dovolenou do Střední Ameriky. Ale musím proto i dost pracovat, což mě ale naštěstí dost baví. A třeba pak, možná, kdo ví, třeba i na ty děti dojde. Možná…“

Také si přečtěte:

Reklama