Monice bude v létě třicet. Váží dost přes sedmdesát kilo a vzhledem k výšce něco přes metr šedesát není rozhodně hubená. "A s bídou to uhádám na plnoštíhlou," směje se. Ostatně, Monika se směje skoro pořád. Ať už mluví o svých kilech navíc, o své práce ve škole - učí páťáky, anebo o svém manželovi, který prý její "špíčky" miluje.

"On si mě vzal baculatou a tvrdí, že mimo jiné i právě proto se mu líbím," tvrdí mladá žena, která se proto snahám o enormní zhubnutí jen směje. Nicméně, sama přiznává, že nedávno také hubla, a to asi o pět kilo. "To jsem dělala kvůli zdraví a pro svůj dobrý pocit, těch pět navíc už bylo za hranicí, necítila jsem se dobře," vysvětluje, proč nějakou chvíli držela na uzdě zejména svou vášeň pro sladké. Kila navíc jí naskákala poté, co si při menší autonehodě zlomila nohu a musela nějaký čas ležet.

Ani Monika však nemíní vážit metrák. "Dobře, jsem při těle, nevadí mi to, jsem se sebou spokojená. Ale rozhodně chci, aby i taková postava měla nějaký tvar - proto chodím plavat, občas jezdím na kole a v zimě na běžkách. Doma cvičím jógu," popisuje sportovní aktivity, které by u ní možná někdo nečekal.
Ona však tvrdí, že se jí to vyplácí - vážím víc než modelky, ale postavu mám celkem pevnou a o to mi jde," říká Monika. "Pohyb mám ráda, ačkoli zrovna tak a možná ještě víc mám ráda posezení u kávy nebo v dobré restauraci. A raději se více hýbu, abych si mohla dopřát dobré jídlo, než abych hladověla, to by nebylo nic pro mě," přiznává.

Pochvaluje si přitom, že díky pravidelnému cvičení a plavání nemá problémy s kondicí. "Při dobíhání tramvaje se vážně nezadýchávám. Na rozdíl od jedné mojí kamarádky, která je sice od přírody hubená jako lunt, ať jí co chce, ale popoběhnutí je pro ni strašná dřina," směje se zase Monika.

Nyní se chystá otěhotnět a počítá proto, že jí pár kil ještě přibude, ale doufá, že to nebude moc. "Já nemám problémy s přejídáním, už spoustu let v podstatě nepřibírám, až na období se zlomenou nohou. Jen prostě vážím víc, než velí módní časopisy," říká s tím, že tohle dávno neřeší. "Beru to tak, že jimi doporučované modely a střihy jsou pro lidi, kteří možná existujou, ale nikoli úplně běžně. Jasně, štve mě, že moje velikost není považována spoustou obchodů za normální, ale naštěstí už vím, kam zajít pro hezké věci," líčí mladá žena, která své obliny rozhodně nehalí do nějakých neforemných trik a nadměrných svetrů.  Naopak, obléká se vtipně, nápaditě a přitim elegantně. A tvrdí, že by to tak měly dělat všechny baculky - podle Moniky se nemají za co stydět.

Vidíte to stejně jako Monika? Pište i vy své příběhy a názory na hubnutí na adresu hubnuti@zena-in.cz