Mám přítele, chodíme spolu už dva roky. O svatbě jsme nikdy nemluvili. Ne proto, že bychom se tomuto tématu vyhýbali, ale si jsme oba dva cítili, že ještě není co řešit. Anebo jsem to tak cítila jen já. Nevím.
Jenže nyní se situace změnila. Otěhotněla jsem. Musela jsem ze zdravotních důvodů vysadit antikoncepci a ochrana, kterou jsme používali, asi nebyla úplně spolehlivá. Zkrátka a dobře – stalo se.
Vzhledem k tomu, že je mi 26 let, nepovažuji to za nic, kvůli čemu bych si měla rvát vlasy. Když mi doktor potvrdil, že jsem opravdu v jiném stavu, zmocnilo se mě velké štěstí. Začala jsem se na to děťátko neskutečně těšit a nemohla se dočkat, až to povím Michalovi.
Dalo by se říct, že je to idyla.
Kdyby ale nebylo jedno velké „ale“. Považovala jsem za normální, že kromě zabezpečení miminka naplánujeme také naši svatbu. Budeme přece rodina. Jenže Michal nechce o svatbě ani slyšet. Říká, že mě miluje i bez papíru, že na to žádné potvrzení nepotřebuje. Sňatek považuje za šaškárnu pro příbuzné a zbytečně vyhozené peníze.
Jenže pro mne je to důležité. Nechci vychovávat dítě s někým, s kým žiju jen „na hromádce“. Rodina je pro mne velmi důležitá. Potřebuji pocit bezpečí a zázemí. Vím, že mě Michal opravdu miluje, vím, že se na něj mohu spolehnout, přesto jsem plná jakési vnitřní nejistoty. Jeho nechuť se se mnou oženit mě děsí. Proč se toho tak bojí? Když se ho zeptám, tvrdí, že v tom hledám mouchy, že je to opravdu jen proto, že to nepovažuje za důležité. A že ani sňatek nám přece nezaručí, že spolu budeme šťastní až do konce života.
Jsem z toho hodně nešťastná. Čekám dítě s mužem, který si mne nechce vzít. Považuji to z jeho strany za podraz, připadá mi to, jakoby si nechával zadní vrátka. Mám strach, abych jednou nezůstala sama s dítětem někde na ulici, protože na byt, kde jsme, nemám žádná práva.
Vím, že čím víc na něj budu naléhat, tím víc z toho bude podrážděný. Ale mně to prostě nejde z hlavy. Mám ho moc ráda, ale nyní se na náš vztah dívám už trošku jinak. Když mě nedokáže pochopit teď, kdy ho jako budoucí matka jeho dítěte potřebuju a chci cítit jeho ochranu a pochopení, jak můžu vědět, čeho se od něj třeba dočkám někdy v budoucnu?
Nový komentář
Komentáře
Kámoška to má takhle - bydlí v bytě v domě restituenta a ten nedovolil přihlásit k trvalému pobytu jejího manžela. Tedy samozřejmě nedovolil ho dopsat do nájemní smlouvy.
Irena1: Mně říkal právník, že stačí, když mám nájemní smlouvu. Nepotřebuju pak souhlas majitele
*Kotě*: ano, nájemní smlouva ti /podle formulace/ vyjadřuje povolení k pobytu...ale nikoli, když se třeba do tvého bytu nastěhuje přítel a bude se chtít přihlásit - pak musí mít tvůj souhlas.
Irena1: s tím souhlasem to taky není tak docela pravda. My máme pronajatý byt a když jsem se ptala majitelky, zda jí vadí, že tu budeme mít trvalý pobyt, striktně nám to zakázala, že prý s tím nesouhlasí. Potom jsem si ale na městském úřadě a u právníka zjistila, že její souhlas / nesouhlas je zcela irelevantní, ten nám dala již tím, že s námi uzavřela nájemní smlouvu. Po půl roce, kdy někde trvale žiješ, ti tam vzniká nárok mít tam trvalý pobyt. Ovšem až nám vyprší nájemní smlouva, musíme se odstěhovat bez ohledu na to, že tam máme trvalý pobyt, a majitelka nám pochopitelně náhradní bydlení hledat nemusí.
Byla jsem neplánovaně v tom a rozvedný přítel nechtěl slyšet ani o společném soužití natož o svatbě. Dítě přitom moc chtěl. Měla jsem vlastně být jen chodící a mluvící inkubátor, nejraději by si dítě nechal sám. Vychovává po rozvodu syna, kterého vysoudil do vlastní péče. Dokázal si, že ženskou nepotřebuje. Bylo to zlý ale vyřešilo se to. Bohužel jsem o to přišla.
Manx: myslela jsem třeba solidnější podnájem? Něco by se časem určitě našlo, ne?
Moje sestřenka chodila tzn. žila na hromádce se svým přítele 8 let. Jakmile ale přišlo dítě, tak hned následovala svatba. Říkala že dokud byli ve vztahu jen oni dva, mohlo se stát cokoliv a steně by z toho bylo jenom bolavé srdce. Ale takhle musí myslet na
Lásku žádný papír nezaručí, to je snad všem jasné. Ale než by si procházel těmi peripetiemi s rozvodem, tak to ho do té doby každá milenka omrzí... Nebo většina.
Manx: to je docela blbý..a nestálo by za to rozhlídnout se po jiném bydlení?
Manx: asi bys musela prokazovat, že jsi tam žila nějaká léta a byt s ním užívala...ale to trvalé bydliště by to asi komplikovalo, protože se to pak bere, jako že máš kde bydlet. Bylo by lepší, aby tě nechal do smlouvy dopsat.
*Kotě*: myslím, že pravda je někde mezi - když si k tobě někdo dává trvalý pobyt, musíš mu dát souhlas, že ho tam chceš - z toho vyplývá, že ho nemůžeš jen tak vykopnout. Sice nemá smlouvu na byt, ale má tam bydliště a musela bys mu najít náhradní ubytování... Mám to dokonce v rozvodových papírech, do kdy byl EX povinen se odhlásit a vystěhovat...
David Lister: "takze si myslis ze kdyz budes mit doma ten papir tak ta v tom poblitym tricku s mastnema vlasama, nahle zkrasni a onse od ni nehne :) hmm sem nevedel ze ten svitek ma takovou moc."
Nezkrásní. Ale on bude to dlouhonohé, kozaté stvoření šustit někde bokem, než aby podstupoval peripetie s rozvodem. Alespoň většinou to tak je. No, a pak se jeho právoplatná manželka zae dá dohromady.
BTW: Ty si myslíš, že až bude tvoje přítelkyně mamčou, bude krásná, odpočatá a vždy příjemně naladěná?
Nyotaimori: Taky netvrdím, že by to byl můj styl, ale jako jsi správně řekla, proti gustu ........
dala své příjmení, to už tu taky někdo psal.
malenina: No vidíš a neteři řekli, že musí bývalému příteli sehnat náhradní byt, protože on žádný neměl a musel by bydlet na ulici. Asi záleží na koho člověk kápne. Je spousta zákonů, které různí právníci vysvětlují různě.
Jak řekla kotě, je určitě manželství tím nejlepším řešením, ale co, chudák Tereza, nadělá, když on do chomoutu nechce. Stejně jí nezbyde než s ním žít "na hromádce" nebo se s ním rozejít a být svobodná matka. To je zase lepší ta hromádka. Taky by možná pomohlo, aby
peguša: ad. 318: není pravda, vím to z vlastní zkušenosti. byli jsme trvale přihlášeni u strýce, bydleli jsme tam 5 let a když se ten zmetek strýc vrátil, odešli jsme bez jakéhokoliv nároku.
Nyotaimori: ale to už možná kecám, protože jak to mají příbuzní, to jsem nezjišťovala, jenom to tak předpokládám, že tam existuje nějaké právo. Protože například můj muž měl byt, který nedávno prodal, já jsem tam měla trvalé bydliště a když ho prodával, tak jsem jako manželka musela do smlouvy podepsat, že s tím souhlasím - i když mi nepatřil.
Ale co se týče bytu, který nemáš pronajatý a k jehož nájemci nemáš příbuzenský vztah, tak tam ti přihlášením k trvalému pobytu užívací právo nevzniká. Právo mít někde trvalý pobyt ti totiž automaticky vzniká po půl roce, kdy někde bydlíš (třeba v pronájmu), ale to neznamená, že máš právo ten byt automaticky užívat i poté, kdy ti vyprší nájemní smlouva.
Nyotaimori: ne, syna nemůžeš vyhodit, stejně jako manželku - právě proto je lepší v tomto směru manželství než volné partnerství
*Kotě*: No vidíš a pak věř právníkům. No s tou mojí neteří to nakonec dopadlo dobře, ten její bývalý "dáreček" nakonec vypadnul sám, ale užila si s ním svoje.
peguša: ne, fakt to není pravda. Zjišťovala jsem to zrovna nedávno v souvislosti s podnájmem, kde bydlíme, a potvrdili mi to jak na městském úřadě, tak právník. Přihlášení k trvalému pobytu nezakládá užívací právo. To zakládá pouze vlastnictví nebo nájemní smlouva. I kdyby se ten člověk neodhlásil. Ten právník neměl pravdu.
*Kotě*: Tak to jsi na omylu. Neteř si přihlásila do bytu přítele a když se rozešli, nemohla ho odtud dostat. I právník jí řekl, že mu musí najít náhradu. Člověka si k sobě můžeš přihlásit sama, ale odhlásit ho nemůžeš. To musí on sám. A proč by to dělal, když má doma teplo a vodu.....?
peguša 280: jen taková technická poznámka - doplň si právnické vzdělání: že je někde někdo trvale hlášený, mu nedává ŽÁDNÉ užívací právo k tomu bytu. Trvalý pobyt můžeš mít třeba na radnici, přijde-li na to, ale to neznamená, že tam můžeš bydlet v zasedačce. Kdyby se přítel rozhodl Terezu vyhodit, může tak učinit ze dne na den a nemusí jí hledat žádné náhradní bydlení.
ratonito: My jsme neplatili nic