Celebrity se v rozhovorech předhánějí v tom, která si u svého potomka více nabije baterky. Není vůbec v kursu přiznat, že mít dítě je mimo jiné dosti vyčerpávající. Některé ženy si pak podobné pocity vyčítají. Nebo si dokonce vykupují pomyslnou vinu tím, že děti rozmazlují. Tím mu prokazují medvědí službu daleko spíše.

Před časem mě moc potěšil rozhovor s hercem Sašou Rašilovem. Otec dvou, v té době hodně malých dcer, v něm celkem otevřeně přiznával, že být rodičem je pěkná fuška. A že má svých roztomilých holčiček čas od času plné zuby: Dobíjet si u nich baterky? Ani náhodou. Nicméně, nic z toho se nevylučovalo s tím, že je má rád.

Jak jsem mu rozuměla! Všude byly v reálném životě či v časopisech spokojené matky, které měly usměvavá sluníčka, z nichž se  těšily jak ony, tak široké příbuzenstvo. Já měla nespící nezkrotitelnou malou bestii, u níž na minutu roztomilosti připadala hodina nezvladatelnosti. Večer co večer jsem padala do postele vysílením. Když přibylo druhé dítě, honička se ještě zrychlila a o dobíjení baterek skutečně nemohlo být řeči.

Od té doby děti povyrostly, ale rozhodně nejsou stále roztomilé, ani se nechovají dvakrát rozumně. Jakkoli je mám moc ráda, někdy jich mám po krk. A přiznávám, občas si jdu do práce odpočinout. Ne snad, že bych měla nohy na stole, ale věci mají svůj řád a já na ně mám znatelný vliv.

Onehdy jsem se s těmihle pocity svěřila v jakési diskusi a dost nepěkně jsem to schytala. Reakce se dají shrnout asi takto: "Cože? Jak můžeš říct, že máš dětí plné zuby? Tak jsi je neměla mít!" Ale v tom to přece není. Nikdy jsem  - ani v době nějaké krize - nezalitovala toho, že jsem podlehla  rozmnožovacím pudům. Samozřejmě, ne všechny ženy by reagovaly tak jako výše zmíněné, přesto ale není divu, že se člověk občas cítí jako strašná matka, selhávající ve všech možných směrech.

"Přitom je to tak normální. Mít děti je velmi vyčerpávající. Dnešní matky to mají v mnoha ohledech těžší než dříve," soudí pražská psycholožka Kateřina Thorová a vysvětluje dále: "Na jedné straně se po nich chce, aby podávaly v práci vynikající výkony, na straně druhé by se měly skvěle věnovat dětem. Stále se totiž počítá s tím, že děti jsou především ženská starost. Média přitom nezřídka vytvářejí dojem, že to je možné, a to bez toho, aby to člověka nějak výrazně unavilo."

Její rada zní: přiznat únavu a vyčerpání z dětí není nic špatného. Je to úplně normální stav, stejně jako když s vámi cloumá vztek a vy byste dítě nejraději něčím přetáhli. Že máte kamarádku, která si v životě v podobném duchu neposteskla? Jedna moje známá se svým dvěma synům  - tři a pětiletému - věnuje skutečně od rána do večera. Ledva otevřou oči, už pro ně něco vymýšlí. Školka? Možná až těsně před školou, zatím je tu pro ně ona.

"Pokud to vyhovuje dětem i mamince, je to v pořádku. Ale zrovna tak je v pořádku, když to tak někdo jiný necítí," vysvětluje psycholožka. Není přitom řeč o někom, kdo se cele věnuje toliko kariéře a dítě svěřuje chůvám, ale  běžných ženách, které chtějí mít děti i práci a mají občas pocit, že je toho nějak moc. A místo toho, aby to někdo ocenil, očekává se od nich ve všech směrech supervýkon. Roli hraje i fakt, že více než dříve v minulosti je výchova a péče o potomky zejména na samotných matkách, které přitom jsou více než v minulosti zaměstnány.

Nebojte se, potomci klidně snesou přiznání, že už jich pro tento moment máte dost. Řekněte jim to však bez hysterie, výčitek a v klidu dřív, než vybuchnete jako přetlakovaný papiňák. To, že je máma unavená a že potřebuje nějaký čas jen sama pro sebe, dokáží děti pochopit od útlého věku. Pozor ale na druhý extrém, aby se z toho nestala výmluva používaná zbytečně často.

Za největší chybu ovšem psycholožka považuje rozmazlování. Právě k němu a ke kupování si dětí dárečky se ovšem někdy uchylují ženy, které mají výčitky, že se dětem nevěnují s takovým nadšením, jaké si doba žádá. "I to je jeden z důvodů, proč se někdy zdá, že rozmazlených dětí přibývá," soudí psycholožka.

Ve hře také zůstává otázka, zda jsou všechny ženy, tvrdící, že je péče o děti naplňuje a že po ničem jiném netouží, spokojené. "Pakliže ano, je všechno v pořádku," říká psycholožka Thorová. Jinými slovy, tenhle vztah nejspíše obohatí obě strany. Pokud si někdo ovšem jen nalhává, že je pro něj péče o děti životní náplní, škodí nejen sobě, ale nakonec i jim, protože jeho frustrace může ovlivňovat chování k potomkům.

Psycholožka Kateřina Thorová to shrnuje: nemá žádný smysl uvažovat, zda je lepší matka ta, která se dítěti věnuje od rána do večera, nebo ta, která se přes den soustředí na své pracovní úkoly, a školní úkoly potomků se do jejího zorného pole dostanou až odpoledne či navečer.              

                                     
Reklama