nekro

 „…potřebuju, aby se nehýbala, měla zavřené oči a trochu pootevřenou pusu. A aby byla úplně uvolněná. Nikdy bych nikoho nezabil, takhle to nemám, jen mě vzrušuje představa, že ta žena o sobě neví…“ vypráví pětatřicetiletý Roman.

Roman je vysloveně pěkný chlap.

Urostlý, tmavovlasý, s džínově modrýma očima a pravidelnou tváří. Opravdu sexy chlapík. Tak mě napadlo, že tomuhle bych snad tu mrtvolu klidně dělala, kdybych směla třeba i nenápadně dýchat… :-)))

Romane a stačí, když se třeba žena tváří jako mrtvá?
Musí, mám přítelkyni a náš sex o tom je. Jí to nevadí a mě vzrušuje ta představa, se kterou mi pomůže.

Proč si myslíte, že tohle potřebujete?
No kvůli tomu jsem se také před třemi lety nechal odborně vyšetřit. Neměl jsem pocit, že je to v pohodě. Dokonce jsem měl za to, že jsem úchyl.

A jste?
Docela mi udělalo radost, že nejsem až tak moc. Ona tahle anomálie má víc odrůd, abych tak řekl. (smích)

Jak vypadá vaše léčení?
Prakticky nijak, ono se tohle těžko léčí, nejde totiž o nemoc. Je to odchylka. Jednou měsíčně docházím ke svému psychologovi, kterého si platím. Hovoří se mnou, probíráme například moje sny a tak. Myslím, že mu jde o to, jestli se to u mě nestupňuje.

A...?
Samozřejmě nemůžu do budoucna vědět vůbec nic, ale například se mi absolutně příčí násilí, nedokázal bych někomu ublížit, nebo ho dokonce zabít.

Jak tedy vypadá vaše potřeba?
Vzrušuje mě, že žena o sobě neví – vlastně mi pro představu stačí, že je třeba v bezvědomí. Je nehybná a já můžu dělat, co chci, bez následků a zodpovídání se z toho. Nejvíc mě vzrušuje, když se přesvědčím v mysli, že ona si to pak nebude pamatovat. Tedy nemusí být nutně mrtvá.

Takže o sexu se s přítelkyní nebavíte?
Bavíme se, ale ne o tom, co se dělo před tím. Můžeme pohovořit, co bude, to mi nevadí.

Jak to ona přijímá?
Je to báječná holka a má obrovský pochopení. Dokonce ji podezírám, že se jí to líbí, ale nikdy mi to neřekla.

Měl jste, Romane, někdy chuť pracovat třeba v márnici?
Až tak, abych se hlásil o tu profesi ne, vždyť jsem systémový inženýr, to bych šel hodně dolů, ale rozhodně mě vzrušuje, kdybych to mohl jednou zkusit tak, aby se to nikdo nedozvěděl.

Myslíte, že by to přítelkyně pokládala za nevěru?
Rozhodně ANO!

Co byste dělal, kdybyste třeba časem pojal potřebu si řekněme vytvořit vlastní mrtvolu?
Neumím si to představit, taky hlavně, vždyť by mi za chvíli shnila, a co pak s ní, ale jestli se ptáte takhle, to bych se snad zabil sám. Ne, okamžitě bych se nechal někam zavřít.

A co mrtvá zvířátka, Romane? Vánoční kapr třeba?
Nedokážu zabít ani toho kapra. Zvířata nic, nejsem zoofilní nekrofil.

Víte, že i to existuje? Máte vlastně kliku.
Ano, to vím. Horší varianty této odchylky mohou být velice bizarní a nebezpečné.

Romane, nemůže to být nějakou vaší nejistotou? Co když si jako muž nevěříte, a proto vám dělá dobře, když je žena nehybná a navíc nic neví, ani potom?
Já už nad tím přemýšlel mockrát. Nevím, proč to je. Mezi lidmi se cítím jistě, nemám mindrák, nebo o něm tedy nevím. Tohle mám vlastně jen a jen co týče sexuálního vzrušení, jinak mám rád komunikaci, jsem schopen vést rovnocenný dialog se ženami i muži, jestli myslíte tohle.

Jak se cítíte na hřbitově?
Je mi tam smutno, jako každému.

Máte děti?
Ještě ne.

Myslíte, že se tohle dědí?
Na to konkrétně jsem se ptal. Určité procento pravděpodobnosti tu je, a pokud by se tak stalo a měl jsem třeba stejně orientovaného syna, budu se modlit za to, aby měl stejně lehkou formu jako já.

Poslední otázka, Romane. Trvalo vám dlouho si najít přítelkyni s tímhle modelem? A jak dlouho od seznámení jste se jí svěřil?
Já měl štěstí. Kateřinu jsem potkal v letadle do Londýna. Bylo to tam okamžitě. Ještě ten večer jsme spolu v hotelovém pokoji... ne, tehdy jsem jí to neřekl a taky jsem z toho nic neměl.

Bylo jí to líto a já to svedl na svou únavu z letu a podobně.

Pak nemohla ona z ženských důvodů, takže zbylé tři dny jsme spolu nic neměli. Zato jsme se stihli parádně zamilovat.

Po příletu se nastěhovala ke mně během týdne.

Požádal jsem ji nenápadně, velice zlehka, a bylo to záhy. Neměla problém. Později jsem se postupně úplně svěřil. Ona sama pak navrhovala a stále vymýšlí různé scénáře a „vychytávky“.

Je to naprosto úžasná holka a já ji mám za to rád.

Pokud náhodou už od dětství netrpíte silnou touhou stát se pohřebákem, jste zřejmě před nekrofilií v bezpečí.

„Více než polovina všech nekrofilů, popsaných v psychiatrických studiích, totiž pracovala v márnici, na pitevně nebo v nějakém jiném povolání spojeném s mrtvými těly. Tato úchylka je mnohem rozšířenější, než si většina lidí myslí. Pohřební ústavy to jen většinou nehlásí,“ říká odborná literatura.

Roman má kliku, že je stižen jen lehkou formou, a hlavně má kliku, že potkal tak chápavou a tolerantní ženu.

I když kdo ví, třeba se jí to fakt líbí.

To by pak měli kliku oba a Bůh sexu, patrně to bude pan Pan, je má rozhodně rád.

Reklama