Vdávala jsem se v 19 letech, můj první manžel byl celkově mým druhým sexuálním partnerem. Bohužel jeho potřeba sexu byla celých 8 let mnohonásobně větší než moje. Nedá se říct, že by v posteli nemyslel i na mě, zkoušeli jsme různé věci, vibrátorem počínaje a důtkami a svazováním konče, jen toho na mě prostě bylo strašně moc. On chtěl denně a moje potřeba byla tak jedenkrát za týden nebo lépe jedenkrát za 14 dní. Dopadlo to tak, že se mi sex s ním totálně zprotivil a já se mu začala vyhýbat.
Když mi bylo 27, rozvedli jsme se.
Pak jsem poznala současného přítele, který je mladší než já. Ze začátku nám to báječně klapalo, dělali jsme to pořád a všude, bylo to skvělé. Jenže to trvalo jen první rok. Pak se frekvence našeho milování začala snižovat a snižovat, až jsme skončili u jedenkrát za měsíc a to ještě z donucení (nutila jsem já jeho). Zkoušela jsem všechno možné, manévrovala jsem jak se dalo, mluvili jsme o tom... výsledek byl k ničemu, jeho odpověď byla, že sex prostě nepotřebuje.
Nejhorší na tom je, že já sama na sobě cítím, že jsem po třicítce došla do věku, kdy si to teprve má ty správné grády, jenže jaksi není s kým. Někdy si postesknu, že takhle nějak vypadá „trest boží" - no jasně, prve jsem remcala, že je toho moc, tak teď nebude nic a basta.
Tak to je také docela klasický projev. Je to zvláštní, když se libida dvou lidí tak naprosto míjejí. Co třeba najít si někoho, s kým by to bylo ono po všech stránkách? Někde přece někdo takový být musí. Nevěřím, že není. Každý by měl jednou někoho najít. Jak často by vám to teď vyhovovalo? Denně jako tenkrát vašemu prvnímu?
Nový komentář
Komentáře
Tak to bych se vykašlala na trest boží a rychle hledala někoho lepšího.
Radim.Prchoň: vskutku? - zřejmě lze předpokládat, že osamělá bytost, nemající než přítele "robertka" po ruce, která navíc ztrácí drahocenný čas u monitoru, mohla by se eventuálně vyjádřit k tématu... nebo úplně od tématu.
Hmm, trest boží by byl, kdybys byla nadržená na doraz, chlap taky a mezi váma bylo plexisklo!Tak se nerouhej a hledej!))
