Jdu do obýváku a všimnu si dnešních novin, co mi tu nechal manžel – to si musím přečíst. Chci se dát do čtení – nemám brýle na blízko.
Dám se do hledání – a vida, odpadkový koš, potřebuje vynést
– jdu s ním do popelnice, cestou vyberu schránku, copak mi to přišlo
– a jo, nemám brýle, kdepak jsou
– a hele, plechovka s pivem, je teplá, musím ji odnést do lednice
– a jejda, není tu už ta šunka moc dlouho, no jo poslední den, tak si ji dám s vejci
– a co to, tady jsou ty brýle, kdo je dal , probůh, do lednice?
– tak a šup na ten cesťák – co to zvoní – á, podle písničky to je manžel
– ahoj, no jistě, že dnes ten cesťák bude, už se chystám… -
a jéje, diffenbachie je suchá, musím ji nejdříve zalít –
odložím brýle a jdu pro konývku –
nalévám vodu –
ale co tady dělá dálkový ovladač k televizi –
musím ho dát na místo –
no, v tom křesle se vážně dobře sedí – co jsem to… 
vidím konvičku a jdu zalít květiny –
co to cinká? – a jo, mikrovlnka –
proč na té šunce nejsou vajíčka? – no třeba je to zdravější a ještě uvařit kávu –
co tu dělá cesťák? – musím ho dopsat –
kde mám ty brýle? –
zas někdo zvoní –
ahoj, miláčku, zapomněl sis klíče?
Jo, udělala jsem dnes spoustu práce, od rána jsem se nezastavila.
Cesťák?
No víš, bohužel…
Nový komentář
Komentáře
Galadriel: No to je strašný příběh. Jestli to byla pravda, tak
miminku a 
otci.
Kubi, ty me znas??? Jinak, nebudete tomu verit, zrovna vcera byl v novinach clanek o tom, jak chlapek zapomnel male mimco v aute v zadni sedacce. Holcicka spala a on ji nevyndal v jeslich a sel do prace. Po navratu (po 8 hodinach), nasel devcatko mrtve. Byla skoro 40ti stupnova vedra a v aute nebyla ani otevrena okenka, ne, ze by to tedy pomohlo. Jde z toho mraz po zadech
.
jejda, s tím kočákem se to stalo moji švagrové, její matka, známá prostějovská soudkyně ji nechala na náměstí před cukrárnou a až na dotaz babičky, kdeže je Pavlínka, s hrůzou utíkala...tam už sběh lidí...pěkná ostuda to prý byla
Exupery: Tak to naše smečka by se přihlásila. Já jenom vyjdu z obchodu a kolemjdoucí už říkají: "Hele, panička jim jde", protože začnou kňourat, vzpínají se na vodítku, skáčou, jak to jenom jde, lezou si po zádech, no prostě divadýlko. To se nedá přehlédnout
kubikm: Taky slušný
Ťapina: Tak tos mi připomněla, jak jsem zapomněla Edíka u krámu. Většinou jsme ho nepřivazovali, protože to akorát někoho kousnul, ale tenkrát jsem ho z nějakýho důvodu přivázala a šla jsem pak domů. Asi za dvě hodiny si říkam, kde je sakra ten pejsek, pořád mi to nedocházelo a pak jsem si vzpomněla, že byl se mnou v krámu. Letěla jsem tam a on tam chudinka tak sám seděla musel se strašně divit, v tom krámu už bylo zavřeno, dost možná mě i viděl jak mu před tím utíkám...
Tak moje sklerotické zážitky zatím končí puštěnou vodou do vany, v níž není špunt a vyvařenou vodou z konvice s následným propadnutím upáleného víčka na dno a jeho přiškvařením tam. Partnera, rodiče, ani zvíře jsem zatím nikde nezapomněla, to přijde později
jo a ještě jeden - veliké vedro, stejný Globus..jdu dovnitř, že jen pár věcí - za 20 minut před vchodem...určené velice přesné místo...muž se psem venku, já za 20 min hotová - muž nikde, po 30, po 45 minutách přijde, že mě to vždycky stejně trvá dlouho a že byl za rohem ve stínu - kdežto já na sluníčku ...
jo a ještě jedna super historka, jeli jsme nakoupit do globusu, potom že pojede muž do Příbrami, zapomněl v autě doklady, že hned přijde, došel k autu...správně odjel do Příbrami, ještě že byl zeťák doma, jinak jsem tam s košíkem byla do druhého dne
Já jsem zase jednou jela s tehdejším přítelem z jedný hospody do druhý (za světla a střízlivá po jednom pivu), tehdy jsem byla bohatá holka, tak jsem zavolala taxík, sedla jsem si dopředu, že platím. Jedeme a já na toho kluka dozadu mluvím a asi po pěti minutách jesm si říkala, proč nám do toho rozhovoru ten taxikář furt kecá. Pak jsem se otočila a zjistila, že jsem tam sama a toho přítele jsem zapomněla před tou hospodou
Exupery:přesně podobná věc se mi stala s mužem - otevřela jsem bránu na zahádce, on projel, já zavřela a on mezitím odjel... po 20 minutách poznal, že nesedím vedle a vrátil se. Sice jsem mu hned volala, ale mobil měl v kufru auta
Ariadna:
aha, to jsi klidně mohla napsat takhle: hovno si už pamatuje 
neb je to opravdu situaci vystihující.
aninas: co je to HOSIPA? Taky to mám a nevím co!
I když moje
Jitko, fakt super. To jsem já. M8m to po tátovi. Teď mi zrovna brácha vyprávěl dobrou historku. Naši měli jet do práce spolu, protože máma měla zrovna ranní od sedmi a táta taky tak nějak, tak že jí hodí do práce, aby nemusela MHD. Jenže auto nějak nechtělo startovat, tak že brácha tátu roztáhne. Máma čekala na chodníku před barákem. Brácha tátu roztáhl a jel do práce. Asi za půl hodiny mu máma volá, kde jako je a on: "v práci, kde bych byl" a máma na něj čekala před tím barákem. Možná přišla i pozdě do práce
Taky vzdycky rikam, at mi pripominaji, co po mne chteji, protoze co neudelam hned, zapomenu (prave proto, ze si vsimnu, ze je potreba tohle a tamto, a jo, vzdyt ja chtela vcera udelat toto, a jejej, ted tohle...
)
jojo, nojo, co jsem to vlastně chtěla???
sem si to po sobě nepřečetla Jituš
Jituč, to mi cosi připomíná
taky znám
a když najdu brýle, tak nevím co jsem chtěla vidět 
Jitule neboj, ja mam HOSIPA jak vystrizenyho.
Kdyz neco hledam, tak to urcite nenajdu, ale zase najdu neco, co jsem hledala minule.