Rozhodla jsem se konečně dopsat cesťák k účetnictví.

Jdu do obýváku a všimnu si dnešních novin, co mi tu nechal manžel – to si musím přečíst. Chci se dát do čtení – nemám brýle na blízko.
Dám se do hledání – a vida, odpadkový koš, potřebuje vynést
– jdu s ním do popelnice, cestou vyberu schránku, copak mi to přišlo
– a jo, nemám brýle, kdepak jsou
– a hele, plechovka s pivem, je teplá, musím ji odnést do lednice
– a jejda, není tu už ta šunka moc dlouho, no jo poslední den, tak si ji dám s vejci
– a co to, tady jsou ty brýle, kdo je dal , probůh, do lednice?
– tak a šup na ten cesťák – co to zvoní – á, podle písničky to je manžel
ahoj, no jistě, že dnes ten cesťák bude, už se chystám… -
a jéje, diffenbachie je suchá, musím ji nejdříve zalít –
odložím brýle a jdu pro konývku –
nalévám vodu –
ale co tady dělá dálkový ovladač k televizi –
musím ho dát na místo –
no, v tom křesle se vážně dobře sedí – co jsem to…
a jo - šunka! a jdu do kuchyně –
vidím konvičku a jdu zalít květiny –
co to cinká? – a jo, mikrovlnka –
proč na té šunce nejsou vajíčka? – no třeba je to zdravější a ještě uvařit kávu –
co tu dělá cesťák? – musím ho dopsat –
kde mám ty brýle? –
zas někdo zvoní –
ahoj, miláčku, zapomněl sis klíče?
Jo, udělala jsem dnes spoustu práce, od rána jsem se nezastavila.
Cesťák?
No víš, bohužel…