Jsou to takoví malinkatí skřítkové, kteří chodí za vámi po bytě a dělají z vás pitomce. Potom se děsně dobře baví, když poletujete jako raněný motýl a s obočím spadlým pod nos se častujete slovy: „Copak jsem blázen, nebo co? Přece jsem to dávala sem!“

Sezamte se: „ŠKODÍK“

sko„Nejsem mladá nebo blbá, abych dávala prát modrý trenýrky mezi bílé prádlo!“ Také se často takto zapřísaháte? Hledáte viníka?

Taháte z pračky téměř pokaždé plonkové ponožky, přestože byste si nechali prohnat paži živlem za to, že všechny byly v páru?

Pak je to buď tím, že vaše pračka ponožky požírá, nebo je to sklerózou, nebo jsou za tím „škodíci“.

Tak tomuhle fenoménu alespoň říkala moje babička.

Později mi o podobných bytůstkách vyprávěla i herečka Míla Myslíková, když jsem čekávala ve smíchovském ateliéru na postsynchrony.

Mimochodem mluvila překrásně o lese, o stromech, o květinách, vodě a bytostech, které lze spatřit, když se člověk umí dívat. Jestli mé vnímání světa kolem někdo dílem formoval do dnešní podoby, byla to i ona.

Skřítci škodíci jsou malikatí  tvorové, kteří hnízdí v každé domácnosti. Čím víc na ně budete nadávat, tím zlomyslnější budou. Živí se vším, co necháte bez dozoru, ale zase tak moc toho nesnědí.

Vypadají různě. Jako my lidé.

Každý škodík má nejraději nějakou svou oblast. Ne snad, že by to měli nějak striktně rozděleno, spíše se každý vyžívá na něčem jiném.

U mě fungují skvěle. Nejčastěji se zabývají:

Pračkou

hI kdybych měla nejnovější model, který je snad teprve prototypem, kdyby stála víc než celý dům, kdyby byla celá ze zlata, stejně z ní po vložení dvou párů ponožek vyndám jeden pár a jednu plonkovou!

Jestli tohle není práce škodíka, pak ta pračka ty fusekle pojídá.

Jiný případ. Na hromadě je bílé prádlo na vyvářku. Několikrát jsem ho kontrolovala. Je tam jen bílé prádlo.

Nastrkám do pračky bílé prádlo.

Po ukončení programu vyndávám velice originálně modře batikovaná prostěradla, pánské košile, ponožky a nátělníky.

Přísahám, že ty tmavě modré trenky bych do té várky nedala, ani kdybych byla úplně namol.

Za skříní se cosi maličkého láme ve svém minipase!

Předměty

Před chvilkou jsem dodělala večeři a zbývá ještě nastrouhat okurku. Struhadlo jsem připravila vedle mísy.

Jdu strouhat.

Už hodinu hledám to pitomý struhadlo. Marně. Patrně vysublimovalo do prostoru. Zbavena soudnosti prohledávám i prádelník. Nakonec si předmět vypůjčím od sousedky, abych ho po večeři našla v lednici.

Nejaktivnější škodík, využiv nastalého zmatku, stihl ještě zapnout plotýnku pod odstavenými karbanátky, takže vznikl jakýsi „samopek“, který lze jen stěží ekologicky zlikvidovat.

Po sporáku vesele stéká umělohmotná miska. Někdo malý právě poplácáva někoho jiného, malého, po ramenou. „Dobrá práce - dobrou chuť!“o

Stejně skvěle to umí škodíci s klíči od bytu, těsně před odchodem do zaměstnání, kdy člověk navíc ještě trošku zaspal.

Tyto s oblibou vsunou do postranní kapsičky u kabelky. Pochopitelně ale až poté, co jste ji důkladně několikrát prohledaly, abyste se ujistily, že v kabelce skutečně nejsou.

Někdo malinkatý se opět může potrhat smíchy, když šplháte po skříních jako pavouk a hystericky šacujete i kapsy dětí, přičemž racionálně víte, že na většině prohledávaných lokalitách jednoduše být nemohou.

Některé předměty ovšem naši skřítci „uklidí“ tak, abyste je jednoduše hned tak nenašli.

„Neviděli jste ovladač od videa?“

Existuje bez výjimky jen jediná odpověď od všech: „Ne, neviděli! Ty jsi ho měla poslední přece.“

Vypadáte jako nezodpovědný jedinec s půlkou mozku, který neví, co dělal před pěti minutami.

Ovladač najdete při hledání klíčů o týden později ve stole, kde jste ovšem za tu dobu osmkrát hledali.

Dále umí škodíci velice profesionálně

  • Přistrkovat rohy stolů ve chvíli, kdy se zdviháte z předklonu.d
  • Zmenšit v sekundě průchod mezi dveřmi tak, že se jimi bez poškozené klíční kosti prostě nedá projít. Ještě lépe v momentě, kdy máte plné ruce něčeho, co lze úspěšně rozlít nebo vysypat.
  • Schovat jednu botu za druhou tak, že není vidět (ač to odporuje logice).
  • Bez problémů vycucnout benzín z nádrže za jízdy tak, že z dojezdu 10 km jsou náhle 2 km. „Snad vim, kdy mám tankovat! Nebo ne?“
  • Při hledání bačkor vám tyto nenápadně vsunou do ruky,  takže nevíte, že už je držíte, čemuž se divíte.
  • Pootevřou a nahnou skleničku s medem v lince hned vedle vanilkového pudinku a práškového kakaa. Časovač nastaven na otevření dvířek skříňky.
  • O proražení tří jogurtů v tašce během cesty z nákupu, přestože v jejich společnosti se nese pouze toaletní papír a kuchyňské utěrky, netřeba mluvit.

Zájmem škodíků ovšem není dostat nás do „bambulárny“, ale dobře se pobavit.

Vždycky, když si ukopnu palec o křeslo, které před chvilkou stálo o dvacet centimetrů více vpravo, řeknu už jen odevzdané: „Ale jistě...“

Pokud se vám ovšem tyto věci dějí, ale vy jste si stoprocentně jisti, že žádný škodík u vás doma nebydlí, pak nechci hrotit... ale... zlatí skřítci. :-))

Máte doma škodíky? Jaká je jejich specializace?

Reklama