„Sestra děti ještě nemá a manžel je jedináček, takže Kačenka je pro moji i manželovu matku prvním vnoučetem a všichni jsou z ní samozřejmě hotoví. Kromě radosti mi její narození přineslo ale i starosti. Balancuju na tenkém ledě, snažím se vyhovět všem, ale stejně to schytávám z obou stran,“ stěžuje si Lenka.

63b419bb71d60obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Ta všem řekla, že do dceřiných tří měsíců ji nikomu na hlídání dávat nebude, protože je na to ještě moc maličká. Matka i tchyně to respektovaly, ovšem jakmile byly Kačence tři měsíce a jeden den, strhnul se závod, který stále trvá, a to už je holčičce devět měsíců. Babičky se o vnučku přetahují a panuje mezi nimi nevraživost.

„Nejradši by obě hlídaly skoro každý den, ale já si chci dceru taky užít. Jsem vděčná, že nabízejí pomoc, ale je toho prostě trochu moc. Navíc musím z obou stran odrážet útoky. Matka se ptá, kdy ji bude mít tchyně. Tchyně vyzvídá, jak často je u nás matka. Jde mi z toho hlava kolem,“ popisuje Lenka.

Ta má sice radost, že její dcera není mamánek a s oběma babičkami je ráda, ale neustálé dohady o tom, kdo a jak často ji hlídá, jsou pro Lenku vyčerpávající. Navíc chce třeba víkendy trávit jen s dcerou a manželem. Babičky pro to ale nemají pochopení.

„Každou chvíli mám nějaký nepříjemný telefonát. Nejčastěji s tchyní, která mi vyčítá, že vnučku nevidí tolik jako moje máma. No, ano nevidí, protože ke své matce mám přirozeně blíž, a tak s ní trávím více času. Tchyně ale vnučku také vídá několikrát týdně. Bere ji na procházky v kočárku apod. Přesto jsou rýpavé poznámky na denním pořádku. Už jsem se snažila vytvořit i nějaký rozvrh návštěv a hlídání, ale obě mi to hodily na hlavu, že jim přece nebudu diktovat, kdy se smí vidět s vlastní vnučkou. A rozvrh je prý blbost,“ zoufá si Lenka.

Zdroje: respondentka Lenka

Čtěte také: