Podařilo se nám udělat rozhovor se zajímavou ženou. Její povolání je skutečně netradiční, je totiž pilotkou...
se narodila 19. března 1977
Kdy vás poprvé napadlo, že se stanete pilotkou?
Když mi bylo patnáct, cestovali jsme o prázdninách na Krétu. Tehdy jsem poprvé seděla v letadle a start i přistávání mě dočista okouzlilo. Tehdy jsem si poprvé řekla, že by bylo krásné umět pilotovat podobný stroj. Ovšem dlouhou dobu jsem pro to nic nedělala. Možná to bylo i tím, že v mé rodině nikdo podobnou profesi neměl. Až v jedenadvaceti jsem se definitivně rozhodla, že chci pracovat jako pilotka.
Jak na vaše rozhodnutí reagovali rodiče?
Bylo to pro ně absolutní překvapení. Vlastně jsem jim to řekla, až když jsem se rozhodla pro potřebná studia a musela jsem si vzít půjčku. Tehdy jsem rodiče požádala, aby byli mými ručiteli. Naštěstí mne má rodina vždy stoprocentně podporovala. Teprve nedávno se mnou poprvé letěli jako pasažéři. Takřka symbolicky to bylo na Krétu. Škoda jen, že kvůli bezpečnostním opatřením, přijatým po 11. září 2001, jsem je nemohla pozvat do pilotní kabiny.
Celkově devět let, ale čtyři roky po ukončení studia jsem nemohla sehnat práci. Bylo to kvůli poklesu zájmu o létání po 11. září. Takže aktivně pracuji jako pilot pět let.
Vzpomínáte na svůj první let?
Abych byla upřímná, nikoliv. Ale vzpomínám na můj úplně první let bez instruktora. Vlastně to bylo jen takové „vzdušné kolečko“ kolem cvičného letiště, samozřejmě včetně startu a přistání. Zažila jsem neobyčejně vzrušující pocit, když jsem byla konečně v letadle sama, bez kohokoli „za zády“, kdo by mi radil a na koho bych se mohla spolehnout, kdybych potřebovala. Byla jsem na sebe hrozně pyšná…
Skvěle, ráda pracuji v mužském kolektivu, který bývá velmi nekomplikovaný. Je to současně zábavné i profesionální. Muži milují změny a rádi hovoří o jiných věcech, než je běžné, milují jinou atmosféru v kokpitu.
Jak na vás reagují kolegové?
Myslím, že mohu klidně říct, že tahle profese je velmi emancipovaná. Většinově jsou piloty stále muži, ale není tomu tak proto, že by nechtěli ženy pustit do kabiny. U pilotování je totiž poměrně snadné určit, kdo je dobrý, a kdo ne, nezáleží to na subjektivním hodnocení vašeho výkonu či na tom, zda jste muž, nebo žena.
Jak velké letadlo řídíte?
Společnost easyJet létá s Airbusy A319/320/321. Já v současnosti pilotuji A 319 pro 156 cestujících.
Není náročné zvládat plné pracovní nasazení a péči o rodinu?
Zatím jsem svobodná a nemám děti, takže ve srovnání s některými kolegy mám vlastně jednoduchý život. V easyJet jsou přesně naplánované služby, přesně víme, kdy máme volno a kdy pracujeme. Pokud budu žít s partnerem a rozhodneme se mít rodinu, pak jedině když se na péči o domácnost a dítě budeme podílet oba. Sice máme u naší společnosti možnost pracovat i na částečný úvazek, ale myslím, že bych nemohla současně zvládat domácnost a práci na plný úvazek a létání se vzdát nehodlám.
Co je na vaší práci nejhezčí, co nejhorší a co nejnáročnější?
Nejkrásnější je řízení letadla, obzvláště od okamžiku, kdy začnu snižovat hladinu letu, až do samotného přistání. Protože nejsem založením ranní ptáče, tak mi činí potíže, že vždy po deseti dnech mám pět dnů ranní lety, kdy musím vstávat ve čtyři. Za nejnáročnější považuji snahu o to, aby všichni byli spokojení – kolegové, cestující i společnost, pro kterou pracuji. Je to jako žonglování s mnoha míčky najednou a žádný nesmí spadnout na zem…
Co je nejvíce stresující?
Jen málo věcí mne skutečně stresuje. Samozřejmě, když musíme naložit a vyložit letadlo v nejkratším možném čase, je to náročné, ale stresem bych to nenazvala. Upřímně, jsem pořád jen první důstojník a mám stále za zády kapitána. Až budu v jeho pozici, bude to asi jiné, protože budu mít zodpovědnost za vše.
Související:
Letuška Veronika: S teroristou bych zatočila
Povolání čtenářek Ženy-in
Už jste někdy letěla v letadle? Chtěla jste se někdy stát pilotkou? Děláte povolání, která je považováno za „typicky mužské“? Bála byste se být prakticky každý den ve vzduchu?
Nový komentář
Komentáře
Canadian: podle me nema na hornim snimku hodnostni oznaceni, na spodnim ano, takze to nemusi byt oba snimky za letu
Jo k té pilotce. Závidím jí, i když dnes je létání hodně o automatech, rutině a bezpečnosti a méně o dobrodružství. Přesto být pilotem musí být krásné.
evelyn: na druhem obrazku od shora (tam je videt "trasa" a poloha ciloveho letiste) a poslednim je patrne, ze je to za letu (a to se nesmi)
Galadriel: Ano jako fakturantky, účetní, obchodní zástupkyně, asistentky sem tam projektantky, statičky svačinářky. Ještě jsem neviděl ženskou jako zedníka, přidavače na stavbě ... (myslím jako zaměstnání, ne jako kontolní a donucovací prostředek při rekonstrukci byt či domu).
Suzanne:
Francine
a ta dama by si mela davat majzla, fotografie za letu, obzvlaste pokud je videt ridici konzole s letovou vyskou, jsou proti zakonum JAA a IAA
evelyn: kdyz jde vitr zezadu z boku od ocasu, ani sebelepsi pilot s tim nic moc neudela, to se proste musi jen drzet a cekat
kdyz jsem poprve videla rwy z vysky, drze jsem pravila: dyt tam se netrefime
man-mimo: to je snad nabíledni
Mohla bych si tvoje věty nějak vysvětlit, ale to, co se nabízí, není lichotivé, tak tě nechám nepochopeného.
Suzanne:
patrně nebudeš Ťapina 
Mánička: zacyklení
man-mimo: jakou to má souvislost
Ťapina: od někoho, kdo na fotkách vypadá jak velbloud, to fakt sedí
Zrovna jsem chtěla napsat, že typicky mužská práce je podle všeho fyzická dřina, u které není třeba moc přemýšlet. A některé výplody místních pánů tomu docela odpovídají
psycho: planá debata
Každému, co jeho jest. Já se nechám hýčkat a dělám SVOJI práci
Tak to je fakt netradiční povolání...
psycho: U nás doma je kupříkladu žehlení mužská práce.
Málo se jich vidí a přitom je to fakt těžká práce, obdivuji zdravotní sestry. Holt se najde práce, která u žen či chlapů není moc populární a nehrnou se tam. Tou poznámkou na typickou mužkou práci jsem chtěl říci, že se fakt najdou práce, které ženské nezvládnou. Pak je to mužská práce.
psycho: Zdravotní sestra taky nemusí nutně být ženská práce a kolik potkáš zdravotních bratrů? A věřím, že je to místy i dost fyzicky náročná práce.
Já dělám práci, kterou v naší rakouské centrále dělají jen chlapi. Ženy jsou tam jen v administrativě.
Galadriel: Jenže k tomu mi trošku chybí kvóta. Prostě nařízení, že jich tam musí dělat 50%, ne to je moc, stačilo by 30%. Když mohou existovat kvóty, kolik jich musí být ve vedení soukromé firmy. Jakoby existovala nějaká diskriminace.