Milá redakce,

když jsem si přečetla vámi vyhlášené téma, rozhodla jsem se reagovat. Vadí mi totiž, jak se masivně zatracuje to, když člověk není po celý život věrný, když si dokáže užívat i mimo manželskou postel.

 

Já jsem vdaná už deset let. Mám klidné, pohodové a nudné manželství. Můj muž je anděl. Je hodný, je pozorný, nikdy by mně či dcerce neublížil. Ale protože nejsme v pohádce, ale v reálném životě, není nic tak růžové, jak se zdá.

 

Mě osobně totiž manželství nudí. Rozhodně však ne v tom smyslu, že bych chtěla odejít, či se muže zbavit. Já jen chci mít ten život občas pestrý, zajímavý a zbavený stereotypu.

A právě z těchto důvodů mám milence už 3 roky.

 

Scházíme se dvakrát, třikrát v týdnu a věřte mi, že to pomáhá nejen mně, ale i mému vztahu s manželem.

S milencem si užívám volnosti, vychutnávám si poslední zbytky mládí, připomínám si chvíle, kdy jsem byla ještě svobodná holka.

Milenec mě dokáže dostat do světa, kde nejsou problémy, kde nepočítám každou korunu a kde se nemusím dlouze rozhodovat, zda mám koupit dcerce bundu, nebo manželovi boty.

 

Manžel samozřejmě o mém poměru nic neví a jsem si jistá, že se nikdy nic také nedozví.

 

Protože s nevěrou mám zkušenosti, jsem si jistá, že takové ty výkřiky: Fuj! Je to hnus!, pocházejí od lidí, kteří nedokáží přistupovat k životu otevřeně. Myslím, že taková ta hra na To bych nikdy neudělala! - je jen pouhopouhá přetvářka.

 

A pokud vás zajímá, jak bych reagovala, kdyby to bylo obráceně, pak vám řeknu toto:
Věřím, že kdyby manžel měl milenku, bude stejně opatrný jako já, a tudíž nebudu vědět, že někdo druhý existuje. Pokud bych se to však dozvěděla, neříkám, že by mi to nevadilo. Zajímalo by mě, proč ji má a co k ní cítí... rozhodně bych však tuto informaci nehnala do extrémů, jako většina z vás.

 

Deptají mne ty hysterické výlevy typu: Ó bože! On mi zahnul!!! A doufám, že já taková nikdy nebudu.

 

Reklama