Foto: Shutterstock
„Zatímco spousta mých kamarádek se chlubí kočárkem a výbavičkou za desetitisíce, já jsem ráda, že jsem vše sehnala za stovky korun po různých bazárcích a sekáčích. Nestěžuji si, vím, že spoustu věcí pro děti je zbytečné kupovat nové a značkové. Ale vadí mi přístup mého muže, který se chová najednou jako šílený skrblík,“ svěřuje se na začátku vyprávění třicetiletá Lenka. I když si před porodem jejich dcery nežili nijak špatně, většina jejich úspor padla na koupi a rekonstrukci nového bytu. V 1+kk se už jako rodina totiž nechtěla tísnit. „Martin byl vždycky spořivý a mě se líbilo, že má vše pod kontrolou. A dokud jsem také vydělávala nějak jsem to neřešila. Zůstávalo mi celkem dost na vlastní potřebu a zábavu. Jenže to se s mým odchodem na mateřskou zásadně změnilo. Martin mě totiž postavil před hotovou věc, že po dobu rodičovské, tedy do tří let věku Terezky, bude lepší mít společný účet. Přistoupila jsem na to, ale to jsem ještě netušila, co za teror mě čeká. Martin totiž vůbec nechápe, co a kolik toho potřebuje takové malé dítě. I když jsem spoustu věcí dostala od kamarádek a zbytek pokoupila z druhé ruky, stejně má pocit, že to přeháním. Nejvíce ho vytáčel nákup za jednorázové plenky. A tak nakonec propočítal, že používání látkových plen bude finančně výhodnější. Neměla jsem z toho vůbec radost, přišlo mi to strašně nepraktické, ale nezbylo mi nic jiného než souhlasit. Nakonec jsem si i na tento způsob zvykla a měla jsem aspoň dobrý pocit, že něco udělám pro životní prostředí. Příkrmy jsem také samozřejmě vařila jen doma. Naučila jsem se už na bazárcích sehnat výhodně vše, co malá potřebuje, ale i tak to je to asi příliš. Jelikož má můj muž o každém pohybu na účtě přehled, neodpustí si vlastně každý den nějakou poznámku. A tak mě kolikrát ponižuje mu vysvětlovat, že dcera ze zimní kombinézy nebo z bot za rok opravdu vyrostla, a tak potřebuje větší nebo, že jsme si udělali výjimečně hezký den v dětském parku a já si dovolila jí tam dopřát oběd a dokonce dvě zmrzliny k tomu. On prohodí třeba jen blbou poznámku, zda to bylo opravdu nutné a já jsem úplně vytočená. I když nakonec třeba uzná, že je to v pořádku, mám úplně zkaženou náladu. A kolikrát se na některé věci raději vykašlu, jen abych nemusela nic poslouchat,“ říká upřímně Lenka.
„O mě vůbec nejde, já toho vážně moc nepotřebuju, ale chtěla bych dopřát více Terezce. Hračkářství se raději vyhýbáme velkým obloukem, abych zas neviděla spoustu slziček a zklamání, že ji zas nemůžu něco koupit. Chtěla bych s ní jezdit více na výlety a zajít s kamarádkami častěji do bazénu nebo na jiné dětské akce, což samozřejmě něco stojí. Podle mého muže je ale většina dětských center jen pračkou peněz a nechce to podporovat a přeci si stejně skvěle vyhraje i na dětském hřišti, které je zadarmo na každém rohu. Ani nevíte, jak mě jeho přístup mrzí a nemám sílu pořád vše obhajovat. Moje mamka se mi občas snaží vypomoct a Terezce nakoupí pár věcí, což by samozřejmě manžel řešit nemusel, jelikož to nejde z naší kasy. Ale i tak to nezapomene komentovat slovy, že je to zbytečné rozmazlování. Nakonec jsem se i já rozhodla, že si vydělám něco málo navíc, abych se nemusela zpovídat kvůli každé koruně. Po večerech tak dělám různé korektury textů. A jsem ráda, že u toho také přijdu na jiné myšlenky. I tak ale chtěl manžel, abych výdělek posílala na společný účet. To jsem ale rázně odmítla a hrozně jsme se kvůli tomu pohádali. Připadala jsem si už fakt jak nesvéprávná…,“ svěřuje se Lenka, která má pocit, jak kdyby žila v kleci, bohužel ale ne v té zlaté. „To víte, že mi některé kamarádky řekly, proč s takovým škrtem a bláznem zůstávám, ale tohle jeho chování mě také překvapilo. A navíc, copak teď mohu někam odejít? Pořád mě drží nad vodou, že až půjde za rok malá do školky a já zpátky do práce, bude všechno zas o dost lepší a já taky mnohem svobodnější.“
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Tak taky z druhé "strany"
Všecky holky tu toho chlapa jenom kritizujete, včetně jeho ženy především. Jak nedokáže dopřát dítěti apod. Paní ale "poněkud" zapomněla zmínit výdaje na hypotéku bytu, plat manžela (+ svoje vlastní nastavení MD), měsíční výdaje apod. Ano, může to být pan Skrblík, ale taky třeba chlap, co nechce přivést rodinu do dluhů. V dnešní době to je celkem problém.
V dobe, kdy skoro kazda banka nabizi ucet "zdarma", mit spolecny ucet?
No je blba???
Asi je, zije s lakomym psychopatem.
Společný účet není dobrý nápad, nikdy. Což říkám po zkušenosti, kdy jsme měli s chotěm 20 let společný účet a tomu jsem vládla já sama rukou železnou, čímž jsem taky byla za skrblíka. Ale taky jsem musela umět vysvětlit a zdůvodnit, co dělám s penězi, protože manžel sice nechával veškeré finanční záležitosti na mně, ovšem to neznamenalo, že by se neptal, za co utrácím, zda to bylo potřebné a proč nezbylo na to či ono. Jenže když se dávají peníze na společnou hromádku, někdo musí mít tu kontrolu a právo veta, byť je to nevděčná činnost a samozřejmě bude vždycky obviněn, že to dělá blbě.
Každej za svý je celkem dobrý model, když jde jen o ty dva dospělé, jak je v tom dítě nebo víc dětí, už vzniká problém a zase budou dohady, kdo zaplatil na co víc a kdo moc rozhazuje peníze, které nevydělal.
Ale paní sama uznává, ze se jí na začátku líbilo, jak má všechno pod kontrolou- takže na korunu byl vždy. Jen ji to nevadilo. A skutečně, až se vrátí do práce, trochu se to zlepší, bude víc peněz, ale skrblíkem zůstane.
To mi připomíná seriál Sňatky z rozumu a Zlá krev. Postava Martin Nedobyl si dopřávál drahé doutníky a další věci, zatímco jeho žena se musela zodpovídat i z takové hlouposti jako je čokoláda pro děti. Myslím, že manžel paní Lenky si taky dopřává a hlavně chce mít manželku pod kontrolou. A společný účet je úplné neštěstí. Já jsem taky na rodičovské dovolené a mám svůj účet. O peníze z rodičovské se starám sama. Paní Lenka by měla rychle založit vlastní účet a veškeré peníze si nechat posílat tam. Přivýdělek je dobrá cesta. Peníze z rodičovské jsou hlavně na dětské potřeby. A o ty se převážně stará matka, takže by měla mít k penězům přístup.
Poslední větou jsem se v tom ztratila, Lenka je na rodičovské a malá půjde za rok do školy? To nějak nesedí, ne?
vy jste prostě přistoupila na to, že on je ten, kdo o všem rozhodne, a vy se podřídíte...nejste partneři ale nadřízený a podřízený.. prostě budete muset vystoupit z komfortní zóny a nechat ho některé věci vyzkoušet, a trvat na tom, že i vy a dcera jste důležité
Jo a mimochodem, látkové plenky jsou skutečně výhodnější, ale prakticky až od momentu, kdy se používají na dvě a více dětí. Takže si s tímto materiálem budeš muset pořídit ještě jedno dítě, aby se mu to vážně vyplatilo. Tedy, vycházím z toho, že máš aspoň moderní 2v1 nebo AIO (all in one) kalhotkové plenky, které nežehlíš a které taky něco vydrží a navíc krásně vypadají. :) Já je milovala na dětech a už jsem zase nachystala kupku na další přírůstek. Jestli ti ten tvůj poklad nakoupil to nejlevnější, co existuje a ty ještě žehlíš jak v roce 1980, tak tě lituji fest.
Tak ten společný účet ze své strany vypověz a nechávej si rodičovskou a svůj přivýdělek posílat na vlastní účet. To, kam ti budou chodit peníze, na tvé jméno, si určuješ ty. A nevysvětluj. Prostě sítě vyrostlo z oblečení a bot a koupila jsem nové. Další otázky? Jo tobě se to nelíbí? Tak si to běž zarámovat a tady máš seznam, jdi na nákup. A znovu, Lenko, co sis vybrala za partnera, to máš. S tímto exemplářem bych byla velmi rychle hotová. Na mateřské i mimo ní. Jak slyším slovo "spořivý", tak mne berou mory. A to moje děti vyrostly na látkových plenkách a oblečení z druhé ruky. Dobrovolně. Ne, aby mne někdo šikanoval. :D Máš stejná práva jako tvůj muž a jestli on chce buzerovat, ty si to absolutně nemusíš nechat líbit. Trochu páteř to chce, především ve vztahu. Osobně nejsem nijak rozhazovačná, ale výlety, bazén, zmrzlina a dětské akce, to jsme měli vždycky. Zadarmo hřiště v naprosté většině taky, ale když byl v okolí nějaký zábavný program pro děti, tak jsme šli. Kurzy plavání se hozením dětí zadarmo do rybníka také nenahradí. Žiješ s nemocným člověkem, Lenko. Nebýt rozhazovačný a být nemocný otrava a šikanér jsou dvě vesmírně vzdálené věci.
Kdysi jsem také dost často poslouchala, jak moc utrácím, jsem nehospodárná, atd. Pak jsem onemocněla a manžel se o naše dva kluky po dobu 3 měsíců, po kterou jsem byla hospitalizována, staral o kluky sám. Měl k disposici svůj příjem a mou nemocenskou. A protože mu bylo divné, že utrácí ještě víc než já, pořídil si zápisníček. Po mém návratu z nemocnice mi dokazoval, za co utrácel. Zápis za jeden den byl: (ceny nejsou konkrétní) 1 ks sýr 20 Kč, 1 ks chleba 10 Kč, 2 l mléka 20 Kč, ostatní 350,- Kč. Kdysi vyprávěl Vladimír Dvořák vtip. Na ulici před obchodem s potravinami stojí muž s nákupní taškou a prohlíží si ceny zboží. Přijde k němu další muž s nákupní taškou a také si prohlíží ceny zboží. Ten první říká tomu druhému: Koukám, taky jste měl ten blbej nápad, zeptat se manželky, za co vlastně utrácí?