Vždy jsem patřila mezi nedůvěřivce, věřit někomu je pro mě nepředstavitelné. Když jsem si našla přítele, který byl opravdu k nakousnutí, a všechny ženy se za ním otáčely, probudila se ve mně ke všemu ještě neskutečná žárlivost. Což vedlo k jediné věci: Začala jsem mu „špízovat“ jeho mobil.

foto 1

Jednoho krásného dne jsem se rozhodla, že si založím profil na jedné internetové seznamce. V té době jsem neměla moc čas někam chodit, poznávat nové lidi, a chtěla vyzkoušet něco tak trošku jiného. Hlavně když jsem neustále poslouchala od svých kamarádek, jak je to úžasný a jací tam jsou kocouři. Řekla jsem si proč ne a zasedla k počítači.

Následující den jsem se pochlubila své nyní již bývalé kolegyni, že jsem se přihlásila na seznamku, a ona hned chtěla vidět, jak to funguje. Takže jsem to zapnula a společně jsme si projížděly fotky pánů. Musím říct, že u některých jsme se vážně nesmály, co jsou schopni dát na seznamku za fotky, vlastně většina z nich, ale pak mě zaujal ON, můj již expřítel. Neváhala jsem a ihned mu napsala, odpověděl během chvilky a za pár hodin jsme si domluvili na druhý den rande.

Byla jsem vážně hodně nervózní, jestli bude opravdu vypadat tak jako na fotkách, protože byl opravdu neskutečný „kus“, teda alespoň pro mě. Dorazila jsem na místo setkání a za rohem domu vyčkávala. Chtěla jsem být raději schovaná, že kdyby přišel někdo jiný, abych mohla utéct. Často jsem slyšela od nějaké své známé, jak na schůzku přišla naprosto cizí osoba, než na fotce, a tomu jsem se chtěla vyvarovat. Po chvilce jsem viděla, jak si to „štráduje“ můj krasavec.

Večeře a následná procházka proběhla úžasně a já jsem už po těch pár chvilkách věděla, že jsem v tom až po uši. Nabídl mi, abych šla ještě k němu na víno, nejdřív jsem váhala, ale nakonec jsem kývla. A tím to vše začalo…

Během pár dní jsem se ke svému novému příteli nastěhovala. Vše probíhalo prvních pár týdnů naprosto klasicky, já byla krásně zamilovaná a užívala si to. Jenže pak jsem měla takového trošku tušáka, že se možná něco děje, nevěděla jsem, jak to zjistit, a ta nejistota mě zabíjela, takže jsem to udělala… Vlezla jsem mu do telefonu. To, že se mi mé domněnky potvrdily, nemusím říkat, jinak bych o tom asi nepsala. Nalezla jsem zprávy, kdy si s nějakou slečnou domlouval asi už několikátou schůzku a psal jí, jak je svobodný a další nesmysly. Byla jsem vytočená do běla a hned mu to řekla. Sice se držel známým pořekadlem zatloukat, zatloukat a zatloukat, ale pak to přiznal. Samozřejmě jsem měla máslo na hlavě i já za to, že jsem mu vlezla do mobilu. Byla jsem rozhodnutá odejít, ale ukecal mě, že to byla blbost, jak mě miluje atd. Dobrá, zůstanu, řekla jsem si a dělala, že se nic nestalo.

Chvilku byl klid, ale po pár dalších týdnech se ten pocit dostavil opět a jeho telefon si přímo o to říkal, abych se do něj podívala. Bylo to tu zase, to samé, jen s tím rozdílem, že to byla jiná slečna. Mělo to klasicky stejný průběh a já blbá zůstávala! Časem jsem své špehování rozšířila i o e-mail, kde jsem kromě zpráv nacházela i peprné fotečky, kdy na jedné strkal slečně jazyk až do krku, na druhé se oddávali už jiným radostem. Nedokážu ani slovy popsat, jak mi bylo, ale i přesto, já blbá, stále zůstávala. Pár dní jsem trucovala a pak bylo zase vše zalité sluncem.

foto2

Takhle jsme fungovali necelé tři roky, kdy jsem snad každý týden nahlédla do telefonu, sem a tam něco nalezla, ale už jsem tak nějak byla v „pohodě“, víte jak, opakovaný vtip není vtipem. Pohár trpělivosti však přetekl, když jsem objevila konverzaci, kdy očividně se slečnou už nějakou dobu randil a vypadalo to, že snad má i druhý vztah. To se ve mně něco vzpříčilo a už jsem nemohla dál, z minuty na minutu jsem se sbalila a řekla, že od něj odcházím. Sice proběhla hysterická scénka plná slz, tedy v podání mého ex, ale já se nedala a odjela, tentokrát už napořád.

Vím, že mě spousta z vás teď odsoudí, chápu vás, tohle se prostě nedělá, já si to moc dobře nyní uvědomuju, ale v té době jsem prostě JEHO telefonem byla zhypnotizovaná. Teď bych to už neudělala, řídím se pořekadlem „co oči nevidí...“, protože je to pravda. Často si i říkám, jak by to asi dopadlo, kdybych nepátrala?!

Mám na vás milé čtenářky otázku, udělaly jste někdy něco podobného?

Čtěte také:

Reklama