Manželství je v dnešní době instituce dost nejistá. Už se nikdo nepozastaví nad tím, že se sousedi, kteří dosud tvořili šťastný pár, rozvádí. Už nikoho u soudu nepřemlouvají, aby si to ještě rozmysleli, a s naučenou formulkou “pro neskutečný odpor,” vás rozvedou všude. Já mám manžela už téměř pětadvacet let. Ale…
Naše manželství rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem. Protože, a to jsem si přiznala zcela upřímně až mnohem později, jsem si vzala proutníka. Ano, chlap, který nedokáže být věrný ani půl roku, byl, je a bude mým manželem.
První nevěru jsem brala jako neskutečnou zradu, mé srdce se rozlétlo na tisíc kousků a já měla pocit, že je konec světa. Jediný, kdo mě dokázal rozveselit, byla naše dcerka. Při druhé nevěře už jsem “jen” ztropila scénku s tím, že ještě jednou a jde. A šel. Odstěhoval se, zařídil si vlastní byt i vlastní život s milenkou a její dcerou.
Avšak o rozvod nestál a nestojí dodnes, jednak proto, že vlastníme společnou firmu a musel by mi vyplatit polovinu, a jednak proto, že je to pro něj jednodušší. Jeho vrozená lenivost mu velí nechat vše při starém, včetně trvalého bydliště.
Prošel několika vztahy, a vždy když byl na čas sám, já byla ta, která mu prala a vařila. Asi si teď mnohé z vás řeknou, že jsem nejspíš úplně praštěná, že nemám kousek sebeúcty v těle. Ale když jsem já onemocněla rakovinou prsu, byl to on, kdo se k nám nastěhoval, staral se o naši dceru i o mě. Vozil mě na chemoterapie, vařil a starostlivě dohlížel, abych měla vše, co potřebuji.
Mezitím si zrekonstruoval malý dům, kam později odešel. Nyní má občas nějakou tu ženu, ale pro nás s dcerou vždy přijede a víkendy trávíme společně. Na stáří plánuje, že budeme zase spolu. Jsem vlastně po celou dobu manželství zároveň milenkou vlastního muže. Zvykla jsem si na jeho milenky, zvykla jsem si, že jsem sama a nikdy jsem neměla potřebu hledat si k sobě partnera.
Tak nevím, jsem vůbec normální? V dnešním světě, kde téměř každá žena touží po klidném přístavu a náruči milovaného muže, já se o něj neustále dělím. Jediné, čeho se obávám je, aby naše dcera nebrala tento pokřivený způsob rodinného žití jako naprosto normální a běžnou věc…
Dagmar
Nový komentář
Komentáře
Nikdy neříkej nikdy, ale tohle prostě NIKDY
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky 
, i když osud je asi osud 
To je zvláštnídruh vrozené lenivosti,když se mu nechce podepsat papír u rozvodu a zajít na úřad kvůli změně bydliště,ale není líný si rekonstruovat vlastní dům a shánět milenky...Na 2.staně se o vás stará,když je Vám nejhůř...zvláštní vztah
Jo, halt jak si kdo ustele...
Nyotaimori: A tak já bych jí docela fandila. Kdyby nevytrubovala, jak je hodná, že mu prala a vařila, když se vrátil ze záletů.
Marge: Když nemá dát na kecy ostatních, tak proč to tu prezentuje?
Radka27, d.a.g.m.a.r: Nevěru nemusím a byla by pro mě důvodem k rozvodu, ale vaše reakce mi připadá přehnaná
A jeden židovský vtip říká, že je lepší dvacet procent v dobrém podniku než sto procent ve špatném.
Radka27: promin, ale tohle snad nemyslis vazne, ne? takhle smahem soudit nekoho, koho neznas ... treba ma toho zdraveho rozumu vic nez leckdo jiny
Milá Dagmar, a na AIDS, Syfilis a podbné pohlavně přenosné chorby sis už taky zvykla a nebo to teprve příjde? A víš o tom, že ženy rakovinou prsu onemocní právě kvůli partnerským neshodám? Ženské pohlavní orgány jsou právě místem, kde se ukládá stres z partnerských problémů. Ano, nepleteš se, řekla jsem si, že že nemáš v sobě ani trochu sebeúcty a taky jsem si řekla, že Ti chybí i trochu zdravého rozumu a přirozené inteligence. Ty jsi vlastně na manželovi závislá, líná a pohodlná ho opustit. A jemu to taky vyhovuje, nemusí Tě vyplácet. No Tě pic
Gratuluji Ti.
Odpověď na otázku podle mne zní - ano, Dagmar, jsi normální. A sama jsi to napsala: "V dnešním světě, kde téměř každá žena touží po klidném přístavu a náruči milovaného muže..." - myslím, že to je (vedle zvyku, který jsi taky zmínila) jeden z důvodů, proč leckterá vdaná žena radši snáší přítomnost milenky, než by se rozvedla. Jestli to je dobře nebo špatně
Nyotaimori: musím říct ze své zkušenosti, že harmonický vztah rodičů, je pro děvče též velmi nebezpečný.Takto naivně dívka vstoupí do manželství v domnění, že hezké a vyrovnané vztahy jsou přece samozřejmost.A pak dostane TĚŽCE přes držku ve střetnutí s realitou....
Že tento působ rodinného života tvoji dceru poznamená tak to si buď stoprocentně jistá.Taky jsem měla "nestandartní" manželství a moje dcera ve svých 13 letech říká, že ona se nikdy nevdá, protože chlapi ty ženský stejně jen využívaj a chovaj se k nim hnusně.Snažím se jí vysvětlit, že to tak nemusí být vždycky...uvidíme
Myslím si, že Dagmar je statečná žena a přeji jí hodně sil. Jen doufám, že ani ona nezůstává sama... nečeká na nic. Muži si věrné čekanky nezaslouží a my život s nimi také ne.
Ať si zařidí vlastní život, dcera s níu vždy nebude vždy a až se najde dost silná žena, která nedovolí jejímu muži, aby se o ní postaral, zůstane sama. Je to přeci její život. Pokud to zvládá, je to její věc jak se sebou nechá zacházet, ale je to škoda času.
No, tak to je věc povahy a žaludku. Já bych se dělit nemohla, to by si musel vybrat.A nevynášej ho do nebe.Když jsi ty byla nemocná s rakovinou /brr, to je samozřejmě hrůza.../ tak koho jinýho by měla být povinnost se postarat o vlastní dceru???A že přibral do opatrování i tebe, to jej samozřejmě ctí, ale nemaže jeho milenky, možná si tím dláždí cestu do nebe.Řeknu ti jedno: kdyby tě měl rád a stejně tak i vaši dceru, tak prostě ty milenky nemá.Šmitec.
vkatka: ale tady to spis vypada na pripad, kdy se nikdo netrapi :)
souhlasim...protoze nikdy nerikej nikdy a proste vystridat nekolik partneru je nam vsem (vetsine a vetsinou 
) prirozene
ale jinak s tebou souhlasim v te vernosti...zatim
Bába Bára: souhlasím na 100%
To tě docela dost obdivuju.Ale přejí ti to klidné stáří na které od mládí čekáš nevím kolik ti je,tak doufám,že nebudeš čekat dlouho.Život utíká rychle.
Milá Dagmar, jsi rozhodně normálnější než velká část ženských, co dokážou kvůli jednomu manželovu úletu "roztřískat" dětem jinak normální domov. Myslím, že nevěře se tu přikládá příliš velká důležitost. Rodina původně vznikla jako insitut péče o děti a to by mělo být také prioritou. Samozřejmě, když bych měla muže vyčůraného hajzlíka, který se nechává obsluhovat, o děti se moc nestará a ještě spí s jinou, tak pryč od něj. Ale pokud mám prima chlapa, který se stará o mně i o dítě, nijak mě nezneužívá a jeho jedinou chybou je to, že prostě nedovede udržet ptáka v kalhotech - tak to myslím není důvod k rozvodu (pokud teda mám děti)
soptice: mne prijde, ze si pani Dagmar v podstate zije, jak chce. Nemela treba ani potrebu hledat si jineho pana, proste zila s dcerkou. A pokud nejsou navraty pana manzela nijak stresujici pro nikoho ze zucastnenych, tak na nich nevidim nic spatneho ani nenormalniho. Ano, neobvykle to je. Ale nenormalni?
Simba: Hannah01: Kateřina Paarová také doopatrovala svého manžela Jindřicha VIII. až do hrobu
sice vážil 150 kilo a měl dnu, takže se nemohl ani hnout, ale zato už neměl tu energii co dřív, nechtělo se mu hledat furt nové ženy, a tak jí zůstala hlava na krku 
historie se furt opakuje 
Já myslím, že není co řešit. U každého je "vztah" velice individuální, nejsou žádné škatulky, a v případě, že to máte zařízené takhle....