Krásné slunečné jarní ráno,
den je jako ze zlata a byly bychom samy proti sobě, kdybychom si ho kazily mrzutým hodnocením svého zjevu.
Mně sice pořád ještě není jedno, jak vypadám, ale že bych si z toho udělala komplex... to už je za mnou. To víte, že když jsem byla puberťák, tak mi vadilo všecko. Hlavně teda vlasy, protože je mám přírodně vlnité, postava taky - mám typicky slovanskou, a já chtěla mít vlasy jako záclony a nohy jako sirky, přesně tak, jak vypadaly modelky. To už mě přešlo a vím, že ze sebe nemůžu dělat někoho jiného....
Začala jsem se zajímat o jiné svoje nedostatky.
Po návratu od moře v r. 1992 jsem se na sebe po pár týdnech podívala do zrcadla a zjistila, že se mi na zádech objevilo něco, co tam dosud nebylo. Poplašená četbou lékařských článků o škodlivosti slunečního záření jsem metla na kožní oddělení.
Panu doktorovi jsem nabídla svá odhalená záda a nastala chvilka ticha. Už jsem se připravovala na to nejhorší, když si pan doktor odkašlal a taktně mi sděloval, že se jedná o "stařecké pigmentové skvrny" a že to mám nechat být. Moc mě pobavilo, jak opatrně volil správné termíny, neb mě viděl prvně a nebyla jistota, že sebou neseknu na podlahu v hysterickém záchvatu, že nejsem žádná stařena, ale žena v rozpuku a co že si to dovoluje. Na jeho radu jsem to nechala tak a jen se na to občas koukla. Uběhlo pár let, skvrny nejen že nemizely, ale přidávaly se další. Na zádech v oblasti podprsenky už byl docela pěkný černý knoflík a jeho sourozenci ho lemovali kolem dokola. Nemohla jsem se na to koukat. Dodala jsem si odvahy a zašla na nové kožní oddělení u nás, kde je současně i léčebná kosmetika.
Paní doktorka, krásná to žena, pěstěná a jemná, mi opatrně sdělila, co to je (stařecké bradavice, oni to ohleduplně označují za seborrhoické veruky) a že na to rozhodně nemám věk, že jde o předčasné pigmentové projevy. No, v duchu jsem se smála, jak to má zmáknuté s přístupem k ješitným pacientkám, protože vím, kolik mi je a že to mám genetické. Mě spíš zajímalo, jestli se s tím dá něco dělat, protože - upřímně - hezké to tedy nebylo.
"To můžu odstranit hned!" vyrazila mi dech - tak jsem zajásala a ona mé nadšení poněkud přibrzdila informací, že se to platí. Což mi ani tak nevadilo, nestálo to majlant.
A pak to šlo šup na šup. Napřed mi zmrazila inkriminované místo, pak cosi zatlačilo a neblahá ozdoba byla nenávratně pryč. Pokračovala všude, kde bylo co k "snesení" - tak se tomu odborně říká - a odcházela jsem polepená náplastmi, leč v pár minutách zbavena všeho, s čím jsem se otravovala roky.
Kdyby šlo všecko tak jednoduše... teď mám na těch místech lehce růžové kulaté plošky, které se brzo ztratí, a jsem zkrátka jak nová. A tak jsem se jednoduše zbavila toho, co mi bránilo vylézt bez obav mezi lidi na koupaliště, a cítím se líp.
Jsem toho názoru, že nad neodstranitelnými problémy je zbytečné slzet a naopak - když je nablízku lehká pomoc, máme se jí chopit všemi desíti.
Gerda
Milá Gerdo,
děkuji za krásný příspěvek.
Jako vždy, není třeba dalšího komentáře.
Nový komentář
Komentáře
Nebuď příliš optimistická, časem se udělají nové (s přibývajícím věkem). Příště hlavně budeš vědět, do čeho jdeš. Já chodím ob rok, a také jsem spokojená.
panecku, to je super takhle supem