Krásný pátek všem čtenářkám a čtenářům,
přiznám se, že dnes jsem psát nechtěla. Nějak byl tento týden víc smutný a až moc vážných témat. Ale jak jsem četla dnes první příspěvky, běhal mi mráz po zádech. Řekla jsem si, že to zkusím odlehčit a třeba někoho svým krátkým příběhem rozesměji.
Za totality jsme toho moc nenacestovali, takže po roce 1989 začalo všeobecné dohánění. Kdo mohl, snažil se cestovat, a ani já jsem nebyla výjimkou. Měla jsem dobrou práci, daly se ušetřit peníze a mně nikdy nevadilo investovat je právě do poznávání nových krajů.
Ještě je na místě zmínit, že jsem hned po škole asi půl roku prodávala kytky v centru Prahy. Hodně často přicházeli cizinci a všichni brali jako samozřejmost, že ať na mě mluví jakoukoliv řečí, musím jim rozumět. Já bohužel ve škole měla jen ruštinu a maminka mě učila základy němčiny, sice jsem rozumněla, ale mluvení mi moc nešlo. Někteří turisté byli dost arogantní, mě však štvalo, že oni se považují za víc.
Zpět k cestování. V červnu 1993 jsme vyjeli s již manželem na svatební cestu do Španělska. Kochala jsem se mořem, sluníčkem, cizí architekturou, památkami. Byla jsem nadšená, šťastná, ale znáte to :-). Mám v sobě tu horkou českou krev a tak přeci jen nastal problém. Šli jsme nakupovat a já se rozhodla, že budu mluvit česky, když jsem Češka. Honza, manžel, si nejdříve myslel, že žertuji. Jenže já to myslela smrtelně vážně. Stála jsem v obchodě s dresy a chtěla koupit svému miláčkovi dres jeho fotbalového idolu. Pozdravila jsem a začala plynnou češtinou o svém přání. Pan prodavač vytřeštil oči a nechápavě koukal. Po chvíli spustil španělsky svou. Byla to značně komická situace, stáli jsme tam, já štěbetala češtinou, on svou rodnou řečí, používali jsme ruce, nohy, zkrátka všechny dostupné možnosti. Můj drahý muž jen nevěřícně kroutil hlavou a snažil se mi šeptem říci, ať to zkusím německy. Nechtěla jsem, i když jsem věděla, že na tohle mé znalosti opravdu stačí. Věřte, nevěřte, my se nakonec domluvili i dvojjazyčně. Já koupila nádherný dres za super cenu a pan prodavač nás pozval na večerní posezení na bar. Až tam jsem mu v němčině vysvětlila, že jsem hrdá na svou řeč, na zemi, ze které jsem, no a že i já si chtěla vyzkoušet, jaké to je, připadat si, že já mám navrch.
Jen si prosím nemyslete, že jsem naivní natolik, že bych takhle postupovala všude na svých cestách. Bohužel, světové jazyky jsou angličtina a němčina, s tím jsem se smířila, přesto mi tenhle můj "projev vlastenectví" (pro některé třeba blbosti) přinesl malé vnitřní uspokojení a Honzu jsem dokonale pobavila.
Krásný víkend
Jacquelline
Děkujeme za pěkný příspěvek :)
Také přejeme krásný víkend :)
Nový komentář
Komentáře
tak tohle jsem ještě nezkoušela, radši se ztrapnuji svojí mizernou anglinou
kouzelný příběh
já prožila něco podobného v Itálii.
*Kotě*:
Jacquelline: myslím, že ten španělský prodavač tě spíš než za někoho, kdo je hrdý na svou řeč, měl za debila
mas to pekne naspany
čeština je hodně těžký jazyk a proto kdo se ho chce učit,klobouk dolů..
Nyoghta: napětí mluvidel při "oni jsou blbí" a "voni sou blbý" je jiné, citlivé ucho to slyší. Trochu jsme to probírali při rétorice na VŠ.
Nyoghta: 96 obvykle je
Ajaj. Já jsem tam hodila toho prvního smajla blbě. Teď už mi to s tím neútočením nikdo neuvěří.
Ťapina: Šestý smysl na pravopis?
Asi jsi nějaká divná.
No nic, já už tady končím, bylo mi potěšením. Ještě bys mi mohla poradit, jak slyšíš bri/yskně, jsem na vážkách.
Nyoghta: Jeden příklad za všechny. Nedávno jsem napsala blbě slovo "algoritmizace" - s tvrdým y. Nepředpokládám, že jsem ho někdy předtím viděla napsané, proto možná ta chyba, přišlo mi tam to tvrdé logické. Ale hned jsem věděla, že je to blbě, protože ve vyslovené "algoritmizaci" neslyším to, co ve slově "rytmus", ale spíš to, co ve slově "Británie". Jenže tohle jsou individuální vjemy a nelze o nich někoho přesvědčit, že jo
Suzanne: Jemná nuance ve výslovnosti žádná není. Propojí se souvislosti a představa toho, jak se to má psát. Protože v psané formě vidíme rozdíl, předpokládáme, že existuje. Schálně, kolikrát jsi "slyšela" splést si y/i a kolikrát viděla napsané chybně?
Nyoghta: Bít se nebudeme, stejně budou neformální písemné projevy někteří lidé psát nespisovně a někteří spisovně
. Halt ti, trvají na krásné češtině, se budou muset smířit s tím, že někteří jsme blbý
Nyoghta: Ještě poznámku. Nejde zaměňovat izolované slovo (tvůj příklad "bílí/ý") a slovo v kontextu. Tam se ta jemná nuance ve výslovnosti automaticky propojí se souvislostmi.
Suzanne: Chápu, že někomu může dělat problémy uznat svůj sluchový klam. :) No flame, jenom se nevinně bavím. Ale stojím si za tím, co jsem tady napsala o (ne)slyšitelném rozdílu i/y.
Ťapina: Za Brno ručím, tam se to nevyslovuje jinak. Slyšitelný rozdíl mají jinde. Asi jsi pod vlivem psané formy (mimochodem nevyslovují se písmenka ale hlásky), sugesce je mocná, nepodceňuj ji :) Kdyby byl rozdíl skutečně slyšet, mělo by tolik lidí problémy se správným psaním? To jsou nahluchlí? A už jsi je někdy slyšela splést si y/i ve výslovnosti?
Nyoghta: většina lidí ten rozdíl slyší. A chat na internetu, popř. ony oblíbené diskuse, nahrazují mluvenou formu. Odtud vtékání hovorové češtiny do psané formy. Ale jelikož se mnozí učenci hádají o jazyk už po staletí, nepředpokládám, že jedna druhou přesvědčíme.
Nyoghta: A okolí mého bydliště jsou západní Čechy, jižní Morava, nebo východní Čechy?
Tam všude jsem bydlela a slyšela
Ťapina: Trvám na tom, že na většině území ČR je rozdíl neslyšitelný. Možná v okolí tvého bydliště je slyšitelný a ty to automaticky považuješ za standard. Příklad ze života: Profesorka vyslovila "bílí" a chtěla po nás zápis. Varianty bílí/bílý/býlí jsme napsali všichni kromě jednoho, který pocházel právě z té oblasti, kde je dosud rozdíl slyšitelný. Ten napsal jen bílí, protože předpokládal, že rozdíl by byl slyšet. Byl menšině :)Neutrální spisovná výslovnost s tím rozdílem fakt nehraje. :)
Nyoghta: U nás = v České republice. Ale že to každý neslyší, to už jsem taky zjistila. Pak podle toho vypadají i ty psané projevy