„Měla jsem těžké dětství, otec byl alkoholik a maminka zemřela, když mi bylo deset let. V tu chvíli jsem se najednou musela postarat o dva mladší sourozence. Všechno jsme zvládli, a já jsem si vnukla do hlavy jedno předsevzetí. Nikdy jsem nic nedělala tak jako rodiče. Ty se totiž pustili po revoluci do podnikání a nevyšlo jim to. Já jsem chtěla vystudovat vysokou školu a najít si solidní, jisté zaměstnání. Nakonec se mi podařilo vystudovat dokonce dvě vysoké školy a našla jsem si opravdu skvělou, dobře placenou práci v oblasti marketingu.

Ale jak to tak bývá, stres a shon z práce se podepsal na mé psychice. Jednoho dne jsem se zhroutila a nebyla jsem schopná vstát z postele. Hodila jsem se marod a celý týden nevycházela z bytu, až mě kamarádka dovezla do psychiatrické nemocnice. Během dalších let se mi rozjely silné úzkostné stavy a panické ataky, které řeším s psychoterapeutkou, ale i léky. Měla jsem za tu dobu dokonce i dva partnery, ale vztah vždy ztroskotal hlavně na tom, že mi nedokázali porozumět. Nejvíc mě rozčilovalo, že mi pořád říkali otřepané fráze, že se na ty svoje problémy mám prostě vykašlat. Zkrátka vůbec nevěděli, co prožívám a nevěřili, že je to reálný problém.

Potom jsem potkala Romana, který mě hned na prvním rande upozornil, že trpí bipolární poruchou. Já jsem se mu na oplátku světila se svými panickými ataky a úzkostí. Oba jsme si přiznali, že nám v prostředí restaurace není vůbec dobře, a tak jsme šli ke mně domů, kde jsme si dlouho povídali. Od té doby jsme spolu už třetím rokem a náš vztah je založený především na porozumění. Roman přesně ví, kdy začínám mít ataku, já zase vím, že se občas musí zrušit plány, protože je potřeba, aby zůstal doma v klidu, obklopen jen pozitivními věcmi.

Tímto bych na všechny chtěla apelovat, že psychicky nemocní lidé jsou lidé normální, akorát komplikovanější. Je potřeba důvěřovat všem, kdo říká, že není duševně v pořádku, a neznevažovat jejich problémy. A v neposlední řadě, pokud jsou ženy, které trpí duševní poruchou a nemohou najít partnera, nebojte se toho, že by vás partner se podobným problémem táhl ke dnu. Může vám to naopak prospět, stejně jako mě.“

Čtěte také:

Reklama